První XCD túra

Na horách to už zase vypadá jako v zimě a tak se konečně naskytla příležitost poprvé zkusit XCD-čka na nějakém kratším výšlapu a zároveň je přímo v terénu porovnat s BC běžkami.

Jako testovací túru jsme s Klárou vybrali jednu z oficiálních krkonošských skialpových tras (trasa č. 8), která začíná a končí v Rokytnici nad Jizerou. Šli jsme ji v protisměru, tj. po sjezdovce na vrchol Lysé hory odtud na Růženčinu zahrádku, pak přes rozcestí U čtyř pánů na Krakonošovu snídani. Tady jsme trasu trochu zmodifikovali a místo přes Zadní plech jsme objeli vrchol Plešivce po upravené bežkařské trase. Z Ručiček jsme pak sjeli na sjezdovku a po ní zpátky do Rokytnice.

V sobotu v devět hodin vyskakujeme z auta na parkingu v Rokytnici. Klára má BC běžky, já XCD. U dolní stanice lanovky lepíme pásy a začínáme dlouhý výstup k vrcholu. Jelikož ještě nemám na Annumy stoupací pásy, tak provizorně používám ty co mám na běžky. 50-ti milimetrový pás nezabírá v nejširším místě lyže (109 mm) ani polovinu šířky skluznice, ale jde to na něm do kopce překvapivě dobře, jen v opravdu strmých úsecích mi sem tam podklouzne. Cesta nahoru nám i s přestávkami zabrala dvě hodiny. Kláře se na běžkách šlo znatelně lehčeji, já jsem si zase ve strmých úsecích dopřával komfort podpory paty, kterou nabízejí stoupací dráty.

Na vrcholu Lysé hory je tradičně nevlídno, mlha a vítr, ale také spousta čerstvého prašanu. Dáváme rychlé občerstvení a já sundavám pásy. Vyrážíme do stopy, která v poryvech větru rychle mizí. Brzy dotahujeme dvojici běžkařů a než dojedeme na rozcestí U Růženčiny zahrádky, předjíždíme ještě další. Světe div se, ale v backcountry podmínkách jsou i XCD-čka rychlejší než klasické sportovně-turistické běžky. Protismyk v zaváté stopě zabírá dobře, do prudších kopečků občas proklouzne, ale není to nic dramatického.

Mezi rozcestím U čtyř pánů a Krakonošovou snídaní podmínky ještě přituhují. Po nějakém náznaku stopy ani památky. Brzy narážíme na sněhové duny, které tu vytvořil vítr. Člověk bez lyží by se do nich propadl aspoň po pás. Klára se na BC běžkách boří místy po kolena, mě sníh sahá po horní okraj lyžáků. Razím stopu. Annumy s přehledem přežvykují hromady sněhu a Klára si pochvaluje, že se jí za mnou dobře jde. Cesta se brzy začne svažovat a přichází zlatý hřeb dne - sjezd na Krakonošovu snídani. Mám strach, že to kvůli příliš hlubokému sněhu nepojede, ale široké lyže začnou po pár odrazech hůlkami krásně plavat. Schválně dělám do oblouků co nejhlubší pokleky a užívám si tu prachovou peřinu kolem. Je to paráda.

Po prachové extázi přichází pro mě nejhorší úsek - běžkařská modifikace. Šest kilometrů po vyrolbovaném pásu je na Annumech trochu nuda a taky makačka. Klára jde na BC běžkách výletním tempem a já mám co dělat, abych jí stačil. Na jeden její krok, já musím udělat dva. V délce odrazu mě nemilosrdně limituje kabel přes patu. Předbíhá nás spousta běžkařů. My předjíždíme jen jednoho pána, co si pořídil výbavu na bruslení a teď by na tom šel rád klasiku, aby si trochu odpočinul.

Chuť si spravím při sjezdu z Ručiček. Je to sice po sjezdovce, která je odpoledne už celkem vydřená, ale i tak si tenhle závěrečný bonbónek užívám.

Trasa nakonec měřila něco kolem 15-ti kilometrů a šli jsme ji asi pět a půl hodiny. Musím říct, že bez té naší běžkařské pasáže je to docela pěkný výšlap na půl dne pro XCD nebo telemark/skialp. Na BC běžky tu jsou moc strmé sjezdy (Klára je všechny absolovovala v pohodě a s grácií s nalepenými pásy ;)

Co se týká vybavení, tak XCD se ukázalo jako jasnej favorit do kopců a na strmé svahy a taky do drsného backcountry, kde začíná být šířka spíš výhodou než koulí na noze. Slabina je naopak v pohybu po pevnějším rovinatém povrchu, kde si lépe vedou běžky s delší dojezdovou vzdáleností.

Kdybych mohl na své XCD výbavě vyměnit jednu věc, tak by to bylo vázání. Rozhodně bych už teď volil některé s možností přepnutí chůze-sjezd (viz. článek o XCD vázání). Přesto spokojenost a nadšení jsou veliké. Ten prašanový sjezdík na Krakonošovu snídani hned tak nezapomenu a těším se na další :)

Honza

Rozhledna Jeřabina

Romantická rozhledna nedaleko Mníšku v Krušných horách

Tahle rozhlednička se nenachází poblíž upravených běžeckých tras a tak není v zimě zrovna moc navštěvovaná. Cesta k ní vede skrz opravdové backcountry. Každému, kdo se však rozhodne skrz závěje prokousat, se tohle místo odmění neobyčejně silnou atmosférou.

Honza

Montáž telemarkového vázání

Report o tom, jak jsem montoval telemarkové vázání a pár tipů k tomu.


Tenhle článek nebude návodem jak přidělat k lyži telemarkové vázání - těch se na netu najde dost a určitě od lidí povolanějších (v českém překladu např. tady). Budu se tady snažit shrnout věci, které jsem se v návodech nedočetl a tak jsem je sháněl po různých diskuzích a tahal z lidí, co už nějaké to vázání namontovali (díky Ivane a Roberte). Zároveň přidám pár postřehů ze své první montáže.

Postřeh 1: Nebát se toho.
Zdravý respekt před věcí, kterou člověk dělá poprvé neuškodí, ale jak jsem zjistil, montáž telemarkového vázání není zase tak nic složitého a to ani pro člověka, co dělá spíš s myší a klávesnicí a donedávna neměl ani svoji vlastní vrtačku.

Postřeh 2: Nevrhat se do toho po hlavě.
Moc nechybělo a namontoval jsem vázání blbě. Po tom, co jsem zkouknul jedno how to videjko na YouTube, kde se montovalo skialpové vázání, jsem se do montáže hned nadšeně chtěl vrhnout. Předpokládal jsem, že postup musí být stejný, jenže není. Hlavní rozdíl je v tom, že u vázání pro alpský styl se vázání na lyži usazuje podle středu boty, kdežto pozice telemarkového vázání se odvíjí od tzv. three pin line - to je čára, která prochází třemi dírami v přední části podrážky. Na lyžích určených pro telemark, bude tato čára naznačena (já jsem tam měl tři, pro různé rozsahy velikostí bot), u ostatních lyží, ji budete muset najít ručně (návod např. zde, nebo zde). Takže moje rada zní: nejdřív si přečíst několik různých návodů a dopředu si ujasnit, co a jak budu dělat.

Pár tipů na vybavení
Že bude potřeba vrtačka je asi jasné, já bych ale rád vypíchnul pár nástrojů, které se mi opravdu moc hodily:

• Šídlo - neocenitelná pomůcka, kterou si do lyže naznačíte kde chcete vrtat. Malé dírky, kterou si do povrchy lyže uděláte šídlem se hrot vrtačky pěkně chytne a vrtání je přesnější. Lze nahradit hřebíkem, ale šídlo je šídlo.
• Trojúhelník s ryskou - klasické školní pravítko se hodí pro orýsování montážních čar a různé pomeřování.
• Lihový fix - nic jiného mi na povrchu lyže nedrželo, resp. nebylo vidět. Doufám, že nemáte černé lyže ;)
• Šuplera - pomocí šuplery, jsem pro jistotu kontroloval tloušťku lyže v místech, kde jsem vrtal.
• Svítilna - když přiložíte desku vázání na lyži, je dobré si posvítit do děr, jestli vám sedí na naznačených bodech pro vrtání.
• Měkký materiál - na vypodložení lyže, aby se nepoškrábala skluznice.
• Krabička od sirek - použil jsem ji k určení polohy paty (viz. dále).
• Dále jsem používal: vrtačku + dva vrtáky (viz. dále), výsuvný metr, křížový šroubovák, svorky na upevnění lyže ke stolu, lepidlo na zalepení šroubů (viz. dále).

Tip: Trénink na prkně
Pokud montujete nějaký nový typ vázání, anebo montujete vázání vůbec poprvé, je dobré si to nejprve vyzkoušet nanečisto na nějakém prkně. Ideální by byla stará lyže, ale ta je bohužel málokdy k dispozici. Na prkně si naznačte three pin line a pomocí montážní šablony najděte polohu pro díry. Vyvrtejte a přišroubujte aspoň jedno kompletní vázání a zapněte do něj botu.

Postřeh 3: Nespoléhejte jenom na šablonu.
Pomocí šablony polohu děr +- trefíte, přesto je myslím lepší před vrtáním všechno ještě pro jistotu přeměřit. Já jsem si šablonu zkopíroval (bacha na měřítko) a pro montáž jsem používal kopii. Šablona má na koncích měřící stupnici. Pokud není stupnice přesně na kraji, tak je dobré přečnívající papír odstřihnout. Do šablony jsem si ještě šídlem udělal v osách děr pro vázání malé dírky, aby se do nich vešel hrot lihového fixu. Ještě před přiložením šablony, jsem si na lyži narýsoval její podélnou osu. Šablona se pak usazuje k three pin line, i k ose lyže. Fixem jsem si naznačil polohu děr, šablonu sundal a vše ještě pravítkem přeměřil. Finální značku pro díru jsem pak udělal hrotem šídla.

Tip: Kontrola před vrtáním.
Je dobré si naznačit polohu děr pro špičky vázání na obě lyže. Lyže pak k sobě přiložit a zkontrolovat, že značky jsou na obou lyžích na stejných místech. Dále můžete přiložit vázání a zkontrolovat, zda jsou značky v osách děr. Já jsem ještě paranoidně měřil délku vrutu vyčnívající z vázání a tloušťku lyže v místech, kde jsem měl značky pro díry.

Tipy a postřehy k vrtání

• Průměr vrtáku - nejdřív zjistěte, jaký maximální průměr díry doporučuje vrtat výrobce lyže. Tento údaj je někdy na lyži, nebo v dokumentaci, nebo holt musíte googlovat (můj případ). Já jsem zjistil, že Madshus Annum alias Karhu Guide, mají doporučený průměr díry 3.5 mm. Že vruty, co jste dostali k vázání jdou do takových děr zašroubovat, je dobré ověřit při tréninku na prkně.
• Jaký vrták - nejlepší jsou samozřejmě speciální bity na montáž vázání, jelikož zároveň pohlídají hloubku díry. Ty se ale bohužel neprodávají v každém železářství. Já jsem použil 3.5 mm vrták do kovu. Lyže je sice dřevěná, ale takový průměr vrtáku do dřeva jsem nesehnal. Vrták do kovu udělá do dřeva díru taky, jen ne s tak pěkným povrchem stěny, což pro vruty nevadí.
• Jakou hloubku díry - hloubku zjistíte změřením délky vrutu vyčnívající z vázání. Pokud nemáte speciální bit, můžete si ho zkusit vyrobit tak, že vrták obtočíte izolepou a necháte vyčnívat jen požadovanou délku vrtáku. Tohle řešení se mi ale moc neosvědčilo, jelikož vrták pak celkem dost házel, tak jsem radši kontroloval hloubku pomocí hloubkoměru na vrtačce.
• Předvrtání děr - díry je dobré předvrtat nějakým výrazně slabším vrtákem.
• Vrtejte kolmo - šikmo vyvrtané díry vám můžou nakonec trochu vychýlit vázání, proto vrtejte pokud možno kolmo. Není sice potřeba to nijak moc hrotit a dá se to i z ruky, jen je potřeba dávat bacha.
• Ošetření děr - finální díry pro vruty je potřeba zbavit nečistot a začistit roztřepení na jejich okrajích.

Pár tipů k šroubování

• Nejdřív nasucho - i když se doporučje vruty do děr ještě zalepit, první šroubování jsem radši udělal nasucho bez lepidla.
• Poloha šroubu ve vázání - ještě před šroubováním jsem si zapamatoval jak hluboko zapadne vrut do zahloubení v desce vázání. Když jsem pak vrut utahoval, lépe jsem poznal, kdy už toho mám nechat.
• Utahovat s citem - utahovat se nedá donekonečna, pokud to přeženete, strhnete závit ve dřevě a vrut pak nebude dobře držet. Neocenitelný je proto důkladný trénink na prkně. Doporučuju šroubovat ručním šroubovákem.

Hledání paty
Poloha podložky pod patu se určuje podle zadní hrany podrážky boty upnuté ve vázání, proto je potřeba na obě lyže namontovat špičky vázání a upnout do nich boty. Zadní hrana podrážky ale pak visí někde ve vzduchu a navíc je kulatá, takže promítnout ji na lyži ji celkem problém. K naznačení tohoto bodu se mi celkem osvědčila krabička od sirek. Botu upnutou ve vázání jsem dal do polohy, aby podrážka byla +- rovnoběžně s lyží. Na lyži jsem pak postavil krabičku od sirek tak, aby se dotýkala zadní hrany podrážky. Podle krabičky jsem pak naznačil bod od kterého se pak jednoduše pomocí šablony určí poloha podložky.

Lepení vrutů
Účel lepení vrutů je především ten, aby se zamezilo pronikání vlhkosti do závitu a tím k postupné degradaci spoje. K tomu se používá voděodolné (norma D3) lepidlo na dřevo nejlépe na bázi PVA (Polyvinylacetát). Já jsem v jednom hobby marketu sehnal lepidlo na dřevo Soudal 67A. Vázání jsem nejprve namontoval pokusně bez lepidla, aby se prořízly závity, pak jsem vruty vyšrouboval do děr kápnul lepilo a všechno znova zašrouboval. Pokud budete chtít vrut v díře skutečně zalepit (zafixovat), tak budete muset použít nějaké epoxydové lepidlo.

Tak to je asi všechno. Snažil jsem se tu shrnout postřehy důležité pro začátečníka, které se v návodech často nezmiňují, jelikož je zřejmě píšou lidé co už spoustu věcí považují za samozřejmost. Jinak lyže jsem už několikrát projel a vázání drží v pohodě, tak doufám, že to tak bude i v budoucnosti a všem co se do montáže pustí na vlastní pěst přeju jistou ruku.

Honza