Vybavení do backcountry 2015/16

Komentovaný přehled lyží, bot a vázání pro backcountry běžky a XCD.

Rok se s rokem sešel, sezóna klepe na dveře a na bcběžkách, trochu se zpožděním, ale přece vychází tradiční přehled vybavení. I letos jsem před samotným přehledem sepsal článek pro ty, kterým ještě pojmy BC běžky a XCD nic moc neříkají a rádi by se o nich tak nějak povšechně něco dozvěděli. Jestli je to zrovna váš případ, tak mrkněte na Průvodce nerozhodného.

Těm co stačí jen prosvištět přehledovou tabulku, nebudu dál ztrpčovat život svým grafomanstvím a link na ni dám jako již tradičně hned do úvodu článku - sem.

Lyžařský průmysl se prý již pátým rokem potácí v krizi a vyrobený objem lyží se údajně smrskl asi na třetinu. Producenti na tento stav reagují různě, buď se zbavují okrajových specializovaných typů lyží (např. backcountry běžky a XCD) a soustředí se pouze na hlavní proud - ano i letos to někteří výrobci vzdali. A nebo se naopak do tohoto segmentu nadšeně vrhají doufajíc, že stávající zákazníci budou chtít rozšířit svůj arzenál - ano, letos se překvapivě do XCD vrhli hned dva výrobci. A stejně jako každý rok se marketingoví mágové snaží backcountry běžky a XCD nějak nově pojmenovat - letos se docela často začal objevovat termín "Low Angle Touring".

Dost řečí pojďme na to. A začneme hned u největšího.

Fischer se jako téměř každý rok postaral o nejvíce novinek a překvapení. Vše se odehrávalo v segmentu lyží. Kromě již obligátní změny designu došlo k podivnému promíchání produktových řad Offtrack Cruising a S-Bound, masivním rozšířením loňské novinky EASY SKIN a přibily i nějaké zajímavé nové lyže.

Nebudu chodit kolem horké kaše a začnu rovnou s novinku největší, ze které vycházejí prakticky všechny další změny.

Vloni Fischer představil na lyžích E99 krátké pásy nazvané EASY SKIN. Pás je pouze v odrazové části skluznice (namísto klasického protismyku) a je charakteristický tím, že je vpředu ukotven v otvoru ve skluznici. Tento otvor vede skrz celou tloušťku lyže až na horní desku, kde se přezka pásu zahákne do speciálního držáku. Zbytek pásu je pak klasicky přilepen ke skluznici. Vloni jsem nad EASY SKIN ohrnoval nos, ale Fischer tomuhle konceptu zřejmě věří natolik, že rozšířil jeho použití na daleko větší počet modelů lyží a to dokonce tak vehementně, že v mojí oblíbené XCD řadě S-Bound, si už žádné lyže bez EASY SKIN nekoupíme. Letos má navíc většina lyží s EASY SKIN i protismyk.

Takže co tedy s těmi lyžemi.

O řadě Offtrack Cruising jsem si vždycky myslel, že jsou určeny především turistům, kteří sice brouzdají mimo stopy, ale jinak poměrně méně náročným terénem, rozhodně bez ambicí cokoli sjíždět a když tak hodně opatrně. Vedl mě k tomu fakt, že tyto lyže byly vždy prezentovány s vázáním pro běžnou (ne-backcountry) běžkařskou obuv. Letos mi ale Fischer tuhle teorii rozbil tím, že do řady Offtrack Cruising zařadil dva nejužší modely z řady S-Bound (S-Bound 78 a 88). Ty se teď nově jmenují TRAVERSE 78 a EXCURSION 88 a k oběma je přilepeno CROWN/SKIN, což znamená, že lyže má zároveň pás EASY SKIN i protismyk. Se svou šířkou 78 resp. 88 mm se tyto lyže ještě vloni řadily mezi XCD, ale hranice se nám posouvá, jak se dozvíme dále. Jen pro úplnost dodávám že TRAVERSE 78 i EXCURSION 88 už jsou prezentovány s BCX vázáním.

Když už jsem to nakousl, tak pro mě nejpříjemnější novinkou je uvedení nové široké lyže S-BOUND 125 (sidecut 125 - 95 - 120). Fischer tak v maximální šířce "běžek" o fous předhání Rossignol a společně posouvají hranice XCD do vod, kde stále kraluje Voilé (ten má nejširší šupinaté lyže široké 137 mm) . Škoda jen, že se nové Fischer ultraširokáče nedají sehnat ve variantě bez EASY SKIN. To ostatně platí pro celou řadu S-Bound, resp. pozůstalé modely 112 a 98, které jsou už nadále pouze ve variantě CROWN/SKIN.

Stávající řada Fischer Backcountry zůstala prakticky nezměněná. Jen u modelu E 109 byla variant TOUR (bez protismyku) nahrazena variantou EASY SKIN, čili hladká skluznice s možností připnutí pásu.

Jak je vidět Fischer se nebojí experimentovat a přinášet novinky i v době kdy ostatní více měně jen oprašují svoje stávající portfolio. Co mi ale u Fischera trochu chybí jsou vlastní boty a vázání čistě pro XCD. Určitě by to v jeho podání stálo za to.

Mezi oprašovače ale letos rozhodně nepatři domácí Sporten, který se se tentokrát postaral o velké překvapení. Už nový design webu napovídal cosi o změně a novém větru, ale i tak jsem myslel, že si odškrtnu svojí obligátní trojku Highlander - Forester - Ranger, utrousím cosi o zatuchlosti a pojede se dál. Čelist mi ale spadla v momentě, když jsem zjistil, že ze svaté trojice vypadl nejužší Highlander (54 - 48 - 52) a když jsem uviděl, že Sporten uvedl hned dvoje nové backcountry běžky a z toho jedny, které už podle obrázku vypadaly jako XCD, pokoušely se o mě rovnou mdloby.

Pojďme si to ale probrat pěkně popořádku.

Nejužším modelem se tedy stávají staré známé oblíbené Forestery (60 - 50 - 55) na těch se kromě designu nic nezměnilo. Mezi Forestery a Rangery se ale vklínil nový model Explorer (64 - 52 - 60). Explorer je zajímavý tím, že existuje hned ve třech modifikacích skluznice - hladká, lisovaný protismyk a s vloženým tulením pásem. Tulení pás je integrován přímo do skluznice v místě odrazové komory a měl by být vyměnitelný. Další na řadě je tedy starý známý Ranger (68 - 60 - 65) opět jen kosmeticky upravený. A dostáváme se ke zlatému hřebu. Tím je zbrusu nový model Expedition (90 - 70 - 80). Expediton lze pořídit ve variantě hladká skluznice nebo protismyk a svými parametry je podobný například Rossignol BC 90. Já si ho dovedu představit jako lehčí XCD s kabelovým vázáním a šněrovací botou typu Crispi Svartisen na blbnutí v kopcích za chalupou.

Mimo kategorii backcountry běžek ještě Sporten uvedl speciálku Hunter, což je krátká tlustá lyže s integrovaným tulením pásem a vázáním na běžnou turistickou resp. lesnickou obuv. Má to možná blíž ke sněžnici než k lyži, ale z prudkého kopce to asi trochu pojede.

Sportenu každopádně dávám za letošní počiny všechny palce nahoru a doufám, že to nebude na dlouhá léta jediná inovace v backcountry segmentu.

Rossignol zůstal na svém a vyhodil jen model lyží BC 68, které nedávaly moc smysl vedle BC 70. Jinak Rossignol má stále celkem širokou a vyváženou řadu BC lyží od šířky 59 mm do úctyhodných 123 mm. Téměř všechny modely jsou vybavené šupinami. Celkem prořídla nabídka bot, ale je dobře že zůstaly alespoň ty z toho více backcountry konce. Backcountry hole sice nesleduju, ale je jich tak málo, že rozhodně stojí za zmínku, že v nabídce Rossignol jsou i Adjustble BC 100. Na stránkách k nim bohužel moc informací není, ale subjektivně vypadají trochu hůře než Fischer BCX Variolight.

U Alpiny je to s lyžemi stejně jako vloni složité. Existuje spousta stránek, které vypadají, že mají s touto značkou něco společného, ale je těžké určit, které jsou ty pravé, protože na některých se např. vůbec nevyskytují lyže apod. Přehled lyží Alpina tu udržuju hlavně z nostalgie, protože bývaly časy kdy to u nás byly jediné, sice špatně, ale sehnatelné širokáče. Takže na nějakých amerických Alpina stránkách to vypadá, že zůstala řada lyží DISCOVERY 68, 102 a 110. To je co se týká lyží vše co by stálo za řeč. V botách je nabídky Alpiny tradičně široká, ale drží se pouze v mezích běžkařských šněrovacích bot pro NNN BC a NN 75. Tady se ovšem letos nic nového neurodilo.

Hagan zůstává u jediného modelu backountry běžek X-Trace, který je v podstatě totožný se Sprorten Ranger až na to, že špičku má od loňska širší o 1 mm, je to tam i letos, tak snad to nebude překlep. V nabídce má také stejně nazvané páskové vázání na každou pohorku.

Voilé rozšířil šupiny na model V6, který je šířkově podobný Vectoru, ale má menší rádius, takže je o něco točivější. Voilé je také tradiční výrobce backcountry a telemarkových vázání a tam zůstává pro letošek jeho nabídka 3-pin, kabelových a hardwire vázání nezměněna.

Madshus má výbornou řadu backcountru běžek a XCD, která však pro letošek zůstává beze změny a to i designové, pokud jsem si všiml. To samé platí i o dvou modelech backcountry bot. Nabízí se otázka, proč měnit dokonalé. V případě Madshus to sice možná platí v případě lyží, ale v botách by se mohli trochu pochlapit a uvést aspoň nějakou pořádnou šněrovačku pro NN 75.

A nyní jedna šaptná zpráva. Ze stránek Salomonu se někam podělo veškeré backcountry vybavení. Jen na americké verzi stránek zůstaly jedny úzké baccountru běžky XADV FREE GRIP. Zmizení se týká to nejen lyží, ale i bot a vázání. Salomon sice neměl nijak širokou nabídku, ale jeho produkty dávaly smysl. Sám mám na běžkách jejich boty i vázání a nemůžu si stěžovat. Zatím tomu dávám ještě šanci a z tabulky je úplně nevyhodím, pořád se ještě může stát, že je to jen nějaká adiministrativní chyba.

Abychom nekončili smutně, tak je tu ještě jedno nečekané překvapení a o to se postarala firma Genuine Guide Gear (G3), která je v našem přehledu tradičně zastoupena jako výrobce hardwire telemarkových vázání použitelných pro XCD. Letos se ale konečně vrhal i do segmentu XCD lyží a představila nové STINGER XCD (112 - 78 - 100). Konkurence to bude asi spíš pro Voilé, a sáhne po nich někdo, komu např. Vectory přijdou už moc široké. Čím asi tyto lyže nebudou vítězit bude cena, ta je posazená dost vysoko, ale G3 dělá kvalitní lyže, tak snad i cena bude ospravedlnitelná. Uvidíme co řeknou recenzenti. Co se týká vázáních TARGA, T9 a ASCENT, tak ty zůstávají beze změny.

No a na závěr je tu skupina botařů - specialisté na lyžařskou obuv Scarpa a Crispi. Ti nám sice letos nepřinesli nic nového, ale naštěstí zůstávají věrni backcontry a XCD a boty Scarpa T4, Crispi Svartisen a Antartics dál tvoří současnou špičku v XCD a backcountry obuvi.

To by bylo pro letošek vše. Na závěr, ještě jednou odkaz na přehledovou tabulku a přání dobré ruky při výběru vybavení.

Honza

Průvodce nerozhodného

Jít do BC běžek, XCD, nebo koupit obyčejné turistické běžky či skialpy, to je oč tu běží.

Co si pořídit za vybavení je těsně před sezónou dost obvyklá otázka. Od doby co nadšeně píšu tento blog se na mě pár lidí s tímto dotazem obrátilo. Většin z nich ale byla už rozhodnutých pro backcountry běžkování a řešili jestli spíš BC běžky, nebo XCD. Nedávno jsem ale čelil dotazu od člověka, který evidentně ještě neměl jasno v tom, zda se vůbec chce do volného terénu vrhat s volnou patou. Náš rozhovor mě inspiroval k tomu, abych si trochu v hlavě utřídil myšlenky na toto téma a pokusil se to nějak sepsat.

XCD vs. Skialp

Přemýšlet o XCD jako o lyžích na sjíždění kopců má smysl jen tehdy, láká-li vás telemark. Jezdit telemarkem není podle mého názoru těžší než jezdit alpským stylem, ale může se to těžké zdát člověku, který už je na nějaké úrovni alpského lyžování a pak poprvé zkusí volnou patu. Telemark naopak nabízí něco jiného, pro mě je to lepší požitek z jízdy v porovnání s klasickými sjezdovkami a také snowboardem. Pokud se tedy rozhodujete mezi skialpem a XCD, zkuste si nejdřív půjčit telemarkové lyže v půjčovně a sjeďte si na nich párkrát sjezdovku (nejlépe s instruktorem - vyhnete se tak zbytečným chybám, které by mohly ovlivnit váš názor). Tak nejlépe zjistíte jestli vás telemark vůbec bude bavit a jestli chcete věnovat čas jeho učení. Pakliže vás telemark nechytne za srdce, nebo pokud usoudíte, že na jeho osvojení nenajdete čas, jděte raději do skialpu. Cesty po kterých se jako skialpinista budete ubírat, by měly vést nahoru a pak hned zase dolů, rovinatých úseků pokud možno co nejméně. Sjezdy by měly být co nejdelší. Ten kdo to má dvě hodiny do Alp bude mít rozhodně více možností k využití skialpu, než ten kdo se orientuje spíš na naše hory.

Obzvláště varuju před pohlížením na XCD jako levnější variantu skialpu. Je sice pravda, že XCD výbava vyjde zhruba na polovinu či méně, než výbava na skialp, ale jak jsem psal už v úvodu, tak pokud člověk není tele nadšenec, budete pravděpodobně zklamán.

XCD vs. Telemark

Kdo řeší tohle dilema, je určitě volnopatomyšlenkář. Pro telemarkové sjezdové lyže platí v podstatě to samé jako pro skialp jen s rozdílem volné paty. Telemarkové lyže jsou určitě vhodnější pro někoho kdo bude (v Čechách) jezdit hlavně na sjezdovce a do volného terénu se vypraví jen sporadicky. S XCD se na sjezdovce sice tak dobře nesvezete, zato se vám ale zvětší akční rádius v backckountry. Můžete se vypravit i na místa, kam by se vám na těžkotonážním telemarku nechtělo vláčet, přesto je cestou několik kratších sjezdíků které si na XCD určitě vychutnáte. XCD umožňuje lepší plynulost při pohybu v terénu. Díky protismyku nemusíte lepit pásy, abyste mohli pokračovat pod kopcem v chůzi. Dost často tak vystoupáte a sjedete několik kopců, aniž byste museli sundávat lyže kvůli lepení pásů. Protismyk ovšem z kopce jede o fous pomaleji než hladká skluznice, proto pokud požadujete nekompromisní sjezdové vlastnosti, budete pravděpodobně spokojenější s telemarkovými lyžemi než s XCD.

Osobně bych rád časem svoji free heel výbavu doplnil o telemarkové lyže. Asi bych je nejezdil tak často jako XCD, ale přeci jen se občas stane, že se třeba na půl dne vozím na sjezdovce, takže předpokládám, že bych je užil.

BC běžky vs. XCD

Tohle téma už jsem popisoval v samostatném článku zde. Tomu kdo stále váhá jestli XCD nebo BC běžky bych doporučil začít na BC běžkách. Jedná se přeci jen o něco univerzálnější nářadí a kdyby vás nakonec sjezdy s volnou patou tolik nechytly zůstanou vám stabilní běžky která se nezaleknou prašanu ani rozdupané stopy za chalupou. I ten kdo koketuje s myšlenkou, že si občas něco sjede, se nemusí bát, že by to na BC běžkách moc nešlo. Jde to celkem dobře, ale chce to spíš pozvolnější terén, prašan a víc prostoru na manévrování. Česká pahorkatina nabízí na rozlehlých polích a loukách takových terénů nespočet. Např. tahle lajna je vyjetá na mých 68 mm širokých Haganech.

BC běžky vs. turistické běžky

Kdo má doma nějaké staré široké turistické běžky, ví co si na nich může dovolit a nic víc nechce, nemusí se do backcountry běžek nijak hrnout. Upgradovatna BC nářadí bych doporučil jen těm, kdo často průzkumničí a neví kam je jejich příští výprava zavede. Ocelové hrany a protismyk se v neupraveném terénu velmi hodí. Nebál bych se ani stoupacích pásů, které na svých BC běžkách používám velmi často. Pokud váháte mezi turistikou a backcountry, pravděpodobně stále uvažujete o nějakém tom pohybu ve stopě. V tom případě volte spíš užší modely backcountry běžek. Třeba takový Forester od Sportenu se ještě jakž takž vejde do stopy, přesto je jeho šířka (60 mm) znát i v prašanu. Staré běžky samozřejmě nezahazovat a nechat si je jako kameňačky na prvních pár centimetrů sněhu.

O tématu výběru vhodného backcountry vybavení bych mohl napsat ještě hodně stránek, ale předpokládám, že by to stejně bylo málo. Každý má totiž jiné představy a priority. Z vlastní zkušenosti musím přiznat, že jako začátečník jsem kladl důraz na věci, které se v praxi ukázaly jako méně důležité. Na závěr tedy ještě jednou zopakuju, že základním předpokladem pro volbu BC běžek a XCD obzvlášť je pozitivní přistup k telemarku, tedy sjíždění kopce s volnou patou. Nemá smysl si pořídit běžky a pak řešit jak si kvůli sjezdu přichytit patu k lyži. To je v měkkých botách, které se používají na běžkách a lehčích XCD vyloženě nebezpečné a zavání to utržením kotníku. Nic vám také nebrání na XCD lyže přidělat skialpové vázání, ale nějak jsem nezaznamenal, že by se to běžně dělalo. Skialp je prostě dělaný především na výstup k vrcholu a sjezd, proto je důležité s tím počítat a volit odpovídající profil trasy.

Tímto pro tentokrát končím. Brzy bude následovat každoroční přehled BC vybavení, takže stay tuned.

Honza

Polská ochutnávka

Krása Krkonoš z druhé strany a parádní sjezd v alternativní XCD/skialp trase.

Na polskou stranu Krkonoš jsem měl při plánování lyžařských výprav vždycky slepou skvrnu. Byl to asi zvyk z doby brouzdání na sportovních běžkách, kdy sjíždět někam strmým neupraveným terénem, nedávalo moc smysl. S příchodem XCD jsem si v mapě začal víc všímat lesních průseků a hlavně strmých cest vedoucích z vrcholu či hřebene dolů po spádnici. Dlužno podotknout, že na české straně Krkonoš takových cest moc není. Zato v Polsku je jich hned několik; vedou až na hlavní hřeben, jsou pěkně dlouhé a mají tím pádem velký sjezdový potenciál. Část jedné z nich jsem se rozhodl při poslední výpravě do Krkonoš prozkoumat a nakonec z toho vznikla docela hezká trasa, na které nebude XCD/skialp vybavení jen na ozdobu.



Začátek je opět na parkingu v Rokytnici. Po žluté k dolní stanici lanovky Hoření domky a odtud po červené FIS sjezdovce vzhůru. U chaty Světlanka odbočuju ze sjezdovky na cestu vedoucí na Dvoračky, jednak to trochu ušetří čas a navíc je tu větší klid než na sjezdovce plné rozdováděných lyžařů. Z Dvoraček po červené vzhůru na Růženčinu zahrádku a po zelené klasicky na rozcestí U Čtyř pánů. Pak po žluté přes Labskou louku a Prameny Labe na Českou budku.

Tady začíná zlatý hřeb cesty - asi osm set metrů parádního sjezdu. Cesta klesá z hřebene přímo dolů a je značená zimním tyčový značením (na Seznam mapách zimní značení není znázorněno). Svah je zpočátku mírnější, rychle se však svažuje a lyže se pěkně rozjedou. Není to ale žádný smrťák a potěší spíš vyznavače pohodovější jízdy. Kličkuje se mezi tyčemi zimního značení a vyčuhující kosodřevinou. Já měl bohužel po několika dnech teplot kolem nuly, zledovatělý sníh, se kterým si měkké Annumy moc nerozuměly, přesto jsem se docela pěkně svezl. V prašanu by tenhle sjezd neměl absolutně žádnou chybu.

Sjel jsem až na křížení s zelenou turistickou stezkou traverzující svahem pěkně po vrstevnici a vydal se po ní doleva směrem k hraničnímu rozcestí Svinské kameny. I tahle cesta je značená tyčemi, takže s navigací žádný problém. Jelikož se jde převážně po vrstevnici, tak není na tomto úseku potřeba ani lepit pásy; protismyk mi tu zabíral i na přemrzlém sněhu. Jinak ve sjezdu by šlo ještě pokračovat a když bude lepší sníh, tak to určitě udělám, bude to ale asi vykoupeno návratem po té samé cestě vzhůru.

Za Svinských kamenů sjíždím po žluté na Voseckou boudu. Ani se tu nezstavuju a zatáčím doprava do lesa na cestu kudy dřív vedlo telefonní vedení. Stejně jako předloni si užívám tichou romantiku tohoto úseku. Závěrečný pozvolný sjezdík je tentokrát trochu nepříjemný díky zledovatělé krustě, do které se s chutí zakusují hrany lyží. Na křížení s Krkonošskou magistrálou se vydávám doleva a sjedu na Krakonošovu snídani.

Na Krakonošově snídani je možné se rozhodnout: pokud je málo času a sil, tak to vzít po žluté přes Zadní Plech na Ručičky a odtud na sjezdovku. Já si ale chci sjet Lysou horu až z vrcholu, tak se lopotím po modré na Čtyři pány a odtud pak klasicky přes Růženčinu zahrádku na vrchol Lysé.

Z původního průzkumného výpadu za hranice, se nakonec vyklubala pěkná XCD trasa s legálním backcountry sjezdem v I. zóně KRNAP. Polská strana Krkonoš mi navíc odhalila nové krásné pohledy na naše nejvyšší hory. Možná dobře, že jsem tak dlouho jezdil jenom kolem, alespoň mám teď co objevovat :)

Honza

Sjezdy na svazích Plešivce

Alternativa k oficiální skialpové trase č. 8 v okolí Rokytnice.

Skialpová trasa č. 8 je celkem hezká procházka pro backcountry běžky. Pro XCD, neřku-li skialp, má ale jednu zásadní nevýhodu - neobsahuje žádný sjezd ve volném terénu. Už předloni jsem si ale všiml, že svahy Plešivce skýtají sjezdový potenciál, který by mohl rokytnickou skialpovou trasu právě o tento rozměr obohatit. Zkusil jsem a myslím, že to stojí za to.



Začínám samozřejmě na parkingu skiareálu Horní domky. Po žluté k dolní stanici lanovky na Lysou horu. Odtud se potřebuju dostat na cestu vedoucí z Dvoraček na Ručičky. Kdo chce ušetřit čas a síly a zároveň se trochu roztelemarkovat, tak se může nechat vytáhnout na Lysou a sjet na cestu po červené FIS sjezdovce. Já volím lopotu na pásech a stoupám až k horní stanici vleku Montaz, na rozcestí Pod Lysou Horou. Tady začíná backcountry, jelikož modrá turistická cesta není strojově upravovaná. Po modré pohodově po vrstevnici na rozcestí Pod Zadním Plechem.

Z Rozcestí Pod Zadním Plechem doporučuju pokračovat po neznačené cestě vedoucí pod hřebenem až na křížení s cestou z vrcholu Plešivce. Sjíždět Plešivec z vrcholu není příliš dobré, už minule jsem se přesvědčil, že kolem vrcholu tvoří stromy dost neprostupný labyrint a ani tentokrát se mi nepodařilo najít začátek cesty. Sjezd jsem si užil právě až od té křižovatky.

Sjezd po cestě je dlouhý asi 700 metrů s klesáním 150 metrů. Cesta sice není příliš široká, ale pokud je prašánek, tak se lyže rozjedou tak akorát, aby se mírně pokročilý telezačátečník nezalekl rychlosti a sjezd si pořádně užil.

Dole pokračuju doprava po běžkařské cestě směrem na Krakonošovu snídani. Zhruba po osmi stech metrech narazím na lákavě vypadající průsek. Stopa v prašanu prozrazuje, že nedávno ho už někdo projel, tak neváhám a vrhám se dolů. Tenhle sjezd je poněkud přísnější než cesta z Plešivce. Je tu hodně muld, boulí a strouh, ale vzhledem dostatečnému množství prašanu dodávají tyhle překážky sjezdu příchuť dovádění na vlnách. Paráda. Sleduju stopy lyžaře, který tu jel přede mnou a ty zhruba po dvou třetinách z průseku zahýbají doleva a traverzují lesem až k cestě. Nevím, jestli je pak v průseku nějaká překážka, ale co jsem měl možnost vidět zespoda od cesty, tak by se průsek měl dát projet po celé délce. Nad cestou bacha, pokud na ní nechcete skákat ze zhruba dvou metrového srázu, tak to chce najít místo kde je nafoukáno víc sněhu a dá se tudy pohodlně sešoupnout.

Po cestě je nejlepší se vydat doleva dolů k Mumlavě a přes mostek na modrou turistickou cestu vedoucí podél říčky na Krakonošovu snídani. Mě se nechtělo sjíždět na Krakonošskou magistrálu a tak jsem se vydal doprava s tím že na frekventovanou běžkařskou stezku sjedu až o kus dál po lesní pěšině, která tam měla podle mapy být. Nicméně cesta zhruba po kilometru končila a žádná znatelná lesní pěšina v hustém porostu nepokračovala. Musel jsem se proto vrátit zpátky na mostek. Cesta podél Mumlavy po Krakonošské magistrále není zrovna backcountry lahůdka, ale jsou to asi tři kilometry po rovince, na XCD slabá hodinka pohodové chůze.

Na Krakonošově snídani se už napojuju zpátky na skialpovou trasu č. 8 a stoupám na rozcestí U Čtyř Pánů. Odtud po zelené na Růženčinu Zahrádku a pak po červené směr Dvoračky. Z Dvoraček pak na červenou FIS sjezdovku a po ní dolů na parking.

Cesta mi trvala asi osm hodin. Dvě hodiny lze ale určitě přičíst na vrub bloudění na hřebeni Plešivce a pak také slepé cestě pod lesním průsekem. Oba stěžejní sjezdy zvládne myslím každý, kdo dokáže spolehlivě ovládat lyže na sjezdovce. Lesní pěšinu bych si dovedl představit i na BC běžkách v měkkých botách, ale průsek už chce XCD. Samozřejmě hodně záleží na sněhu. Já jel v akurátním prašánku, ale dovedu si představit, že rychlý přemrzlý firn by z obou sjezdů mohl udělat boj o holý život (podobný průsek jsem jel na firnu předminulou sezónu). Co se týká ochrany přírody, tak veškerý pohyb mimo značené cesty se děje v 2. zóně KRNAP, navíc po cestách a průsecích, takže se nejedná o žádnou ilegální záležitost.

Na závěr, jedno upozornění: jelikož jsem bloudil přímo po hřebeni Plešivce, nešel jsem po cestě z rozcestí Pod Zadním Plechem vedoucí zleva pod hřebenem. Podle mapy i leteckých fotografií to vypadá, že cesta je celkem široká, ale posledních cca 300 metrů se ztrácí mezi stromy. Kdyby tam byl nějaký problém s navigací, dejte mi prosím vědět. Jinak se to chystám prozkoumat při nejbližší příležitosti.

Honza