Silvestrovskej

Něco trochu humornějšího než současná předpověď počasí.

Nedávno jsem na webu amerického Backcountry Magazínu narazil na článek o tom jak si američani jeli zalyžovat do Tater. Docela mě to pobavilo, tak proč to sem nedat, když je dneska ten Silvestr :)

A na závěr samozřejmě Přání Fšeho nejlepšího 2014! Snad budeme to lyžování moct dohnat v příštím roce.

Honza

Vánoční Chotouň

I u nás v Posázaví se dá ukojit lyžařský absťák.

Letos to díky několika tlakovým nížím, zlomyslně rozmístěných tak, aby k nám soustavně dodávaly teplý vzduch (především ve vyšších vrstvách atmosféry) stojí se sněhem a vůbec s celou zimou, mírně řečeno, za hovno. Přesto se najde několik míst, kde úspěšně bojují s vysokými teplotami a za pomoci nejmodernější techniky dovedou vykouzlit zimní oázu i tam, kde by to člověk nikdy nečekal. Jedním takovým místem je i posázavská Chotouň, nedaleko Jílového u Prahy.

Vraceli jsme se tuhle večer z vánoční návštěvy u rodičů, když tu náhle v Chotouni Klára vykřikla:

“Hele, docela v pohodě sjezdovčička!”

Doma jsem si chotouňské vleky našel na netu a fakt to vypadalo celkem slušně - tedy na skiareál nedaleko Prahy. Do Chotouně to mám asi půl hodiny a tak jsem včera večer, když naše malá Karča usnula, naházel lyže do auta a jel to tam prubnout.

Chotouňská sjezdovka je opravdu oáza sněhu - bílý flek na zeleném svahu. Koupil jsem si hodinovou permici a hodinu nonstop hobloval místní stráň. Na závěr jsem sjezdovku ještě vysupěl pěšky. Hodinka byla myslím tak akorát, aby se člověk nezačal nudit, takže jsem odjížděl příjemně unaven a spokojen.

Svah má něco kolem 300 metrů a je to myslím celkem poctivá modrá. Co musím pochválit je kvalitní vysněžení - nikde žádné kamínky ani vydřená místa. Dále se mi líbí otevírací doba a systém permanentek ušitý tak, aby sem člověk mohl zajet třeba večer po práci. Když se k tomu připočte to, že tu večer zřejmě nebývá moc lidí, dá se jezdit opravdu jedna jízda za druhou bez čekání ve frontě.

Pokud sem člověk nejede s dětmi, tak lyžování v Chotouni má smysl hlavně jako tréninková loučka, třeba na učení telemarku. Tuhle roli myslím plní perfektně. Já tu rozhodně nejsem naposledy, alespoň budu mít rozhýbaná kolena až na jaře (snad) konečně přijde zima.

Honza

Konečně zase na lyžích

Včera jsem se konečně dostal poprvé v letošní sezóně na lyže. A nakonec to nebylo vůbec špatný.

Sněhová předpověď díky vleklé inverzi nic moc, ale mám lyžařský absťák, navíc dovolenou, a hlavně permit urvat se od rodiny, tak jsem chytil příležitost za pačesy a vyrazil do Rokytnice nad Jizerou.

V pracovní dny týden před Vánoci nebývá ve skiareálech zrovna narváno a to je pro mě jedinečná příležitost jak se trochu roztelemarkovat. Ovšem tak slabou účast jako včera jsem nečekal. Na parkingu v Rokytnici přistávám zhruba v deset dopoledne a jsou tu všeho všudy čtyři auta. Podobné je to i na sjezdovce - pusto a prázdno. Nakonec jsem rád, že občas někoho na trati potkám.

Přitom podmínky k lyžování nejsou zase tak špatné. Sněhu sice viditelně moc není, ale na sjezdovce nejsou žádná vydřená místa, žádné kamínky a dokonce ani odpoledne se nedělají ledové plotny. Samozřejmě že velký podíl na tom má fakt, že tu za den zase tolik lidí neprojede. Mimo sjezdovky leží vrstva jako beton tvrdého, hrbolatého sněhu, který se zuby nehty brání plusovým teplotám. Jezdit se na něm moc nedá, tak se raději držím na sjezdovce.

Na lanovce jsem si vozil zadek asi do dvou a pak už mě to přestalo bavit. Ještě ke všemu mi začala být zima, protože po obědě začala klesat teplota a časem se dostala dokonce pod nulu - což na horách jednoho překvapí. Vytáhl jsem tedy z batohu větrovku a abych se zahřál, zamířil po modré na Ručičky a odtud pak po zelené na Dvoračky. Bez pásů to v prudších stoupáních bylo trochu krušné, ale takových úseků naštěstí moc nebylo. Na Dvoračkách jsem cvaknul inverzi, která se táhla od nevidim do nevidim a pustil to pomalu dolů na parking.

S přicházejícím šerem začalo drobně, ale hustě sněžit a chumelenice mě provázela cestou domů až k Velkým Hamrům. Tak snad se nám na hory zase vrací zima.

Honza

První sníh 2013

Sníh konečně dorazil i do Ladova kraje.

Letos jsme se probudili do bílého rána až 7.12. Je to více než měsíční zpoždění, protože vloni se u nás první sníh, co by stál za řeč, objevil už 27.10.

Před obědem jsem si udělal krátkou vycházku a přibližně ve stejném místě jako před rokem jsem cvaknul tenhle snímek.

Letošní zima nastupuje trochu opožděně, ale doufejme, že nepřepálí start a že následujících pár měsíců si užijeme sníh a mráz alespoň na horách.

Honza