Konečně zase na lyžích

Včera jsem se konečně dostal poprvé v letošní sezóně na lyže. A nakonec to nebylo vůbec špatný.

Sněhová předpověď díky vleklé inverzi nic moc, ale mám lyžařský absťák, navíc dovolenou, a hlavně permit urvat se od rodiny, tak jsem chytil příležitost za pačesy a vyrazil do Rokytnice nad Jizerou.

V pracovní dny týden před Vánoci nebývá ve skiareálech zrovna narváno a to je pro mě jedinečná příležitost jak se trochu roztelemarkovat. Ovšem tak slabou účast jako včera jsem nečekal. Na parkingu v Rokytnici přistávám zhruba v deset dopoledne a jsou tu všeho všudy čtyři auta. Podobné je to i na sjezdovce - pusto a prázdno. Nakonec jsem rád, že občas někoho na trati potkám.

Přitom podmínky k lyžování nejsou zase tak špatné. Sněhu sice viditelně moc není, ale na sjezdovce nejsou žádná vydřená místa, žádné kamínky a dokonce ani odpoledne se nedělají ledové plotny. Samozřejmě že velký podíl na tom má fakt, že tu za den zase tolik lidí neprojede. Mimo sjezdovky leží vrstva jako beton tvrdého, hrbolatého sněhu, který se zuby nehty brání plusovým teplotám. Jezdit se na něm moc nedá, tak se raději držím na sjezdovce.

Na lanovce jsem si vozil zadek asi do dvou a pak už mě to přestalo bavit. Ještě ke všemu mi začala být zima, protože po obědě začala klesat teplota a časem se dostala dokonce pod nulu - což na horách jednoho překvapí. Vytáhl jsem tedy z batohu větrovku a abych se zahřál, zamířil po modré na Ručičky a odtud pak po zelené na Dvoračky. Bez pásů to v prudších stoupáních bylo trochu krušné, ale takových úseků naštěstí moc nebylo. Na Dvoračkách jsem cvaknul inverzi, která se táhla od nevidim do nevidim a pustil to pomalu dolů na parking.

S přicházejícím šerem začalo drobně, ale hustě sněžit a chumelenice mě provázela cestou domů až k Velkým Hamrům. Tak snad se nám na hory zase vrací zima.

Honza