pondělí 1. září 2014

Vzpomínky na Zimu nezimu

Aneb jak to bylo se sněhem a mrazem v sezóně 2013-14.

S koncem prázdnin na mě vždycky přichází období těšení se na zimu. Jaká asi bude, ptám se pokaždé, když se do mě při cestě do práce hned za dveřmi bytu zakousne ranní chlad. Letos je odpověď jasná: hlavně aby nebyla tak blbá jako vloni. No a jelikož mám tendenci špatné věci rychle zapomínat, tak vznikl tento článek o Zimě nezimě.

My skoropražáci se v závějích netopíme nikdy, ale když se vyjede třeba v lednu nebo v únoru do obligátních Krkonoš, je tam sněhu dostatek. S trochou smůly lze sice trefit zrovna nějakou tu oblevu, ale většinou je z čeho tát, takže kromě nepříjemného lyžování na mokrém, nebo nedejbože přímo v dešti, se člověk nemusí strachovat, že by se na hory vláčel s lyžemi zbytečně. Ne tak vloni. Sněhu bylo tak málo, že spoustu krkonošských skiareálů nespustila ani plný provoz a o nějakých backcountry radovánkách v prašanu jsme si mohli nechat jenom zdát.

Poněkud nešťastný způsob zimy samozřejmě vyvolal spoustu dohadů a odborných komentářů, z nichž nejkurióznější mi přišel ten, že z dlouhodobého hlediska se zase tak nic moc divného neděje a všechno je vlastně celkem v průměru. Jářku pojďme se tedy podívat jak průměrně se jevila loňská zima třeba v takové Peci pod Sněžkou.

Grafy pocházejí z webu in-počasí.cz. První obrázek ukazuje rozpětí teplot pro každý den v daném měsíci a druhý obrázek ukazuje výšku sněhové pokrývky. Šedé čáry zobrazují dlouhodobé průměry.

Listopad 2013 Listopad není typicky lyžařský měsíc, ale byly zimy, kdy se už v jeho průběhu lyžovalo. Vloni se jeho teploty držely v lehkém nadprůměru, ale v závěru se ochladilo a napadl celkem slušný sněhový základ. Rozjezd sezóny vypadl nadějně.


Prosinec 2013 Začátek Prosince stále ještě udržoval lyžaře v optimismu - teploty se držely průměru a v závěru první třetiny přišlo masivní sněžení, které nám nadělilo téměř půl metru sněhu. Paráda. Pak se ale prudce oteplilo, rtuť teploměru atakovala desítku a do záporných hodnot se už nevrátila (často ani přes noc). Sněhu valem ubývalo a koncem měsíce z krásného půlmetříku, zůstalo v Peci pouhopouhých, vodou nacucaných, deset centimetrů. Osmnáctého prosince jsem se i já konečně dostal poprvé na hory a chytil jsem zrovna snad nejstudenější den z celého měsíce. Lehké sněžení v závěru dne ve mě tenkrát probudilo naději, že se snad zima konečně rozjede.


Leden 2014 Jak je vidět z grafu výšky sněhové pokrývky, tak co v prosinci nenapadne, leden už nedožene. To se splnilo i letos. Bohužel ale prosincový základ chyběl a tak jsme byli koncem ledna pořád na deseti centimetrech. V lednu se mi podařilo bouchnout další výjezd do Krkonoš. Na tu sněhovou bídu to nakonec docela šlo, ale hlavně díky parádnímu slunečnému počasí. V nižších partiích se lyže nesly na batohu a na hřebenech jsem kličkoval mezi vyfoukanými místy.


Únor 2014 V únoru už sice moc ze zimy nezbývá, ale ještě není nutno házet flintu do žita. Prvních pár únorových dní se teploty vrátily někam do obvyklého průměru, bohužel bez sněžení, takže když se pak opět vyšvihly vysoko nad nulu, zasadily skrovné sněhové pokrývce poslední smrtelnou ránu. V únoru sníh zkrátka zmizel a už ho více nebylo.


Březen 2014 Březen se obvykle nese v duchu pohodového jarního běžkaření, tentokrát už ale nebylo na čem. Já už měl lyže zakonzervované a čekání na zázrak jsem už dávno vzdal.


Jak je vidět, loňská zima na českých horách průměrná nebyla ani za mák. Osobně jí hodnotím jako nejhorší co jako lyžař pamatuju a doufám, že ta letošní bude alespoň průměrná.

Honza