úterý 28. ledna 2014

Leden 2014 - poprvé na běžkách

Aneb zevrubná zpráva o stavu sněhu v Krkonoších

Vyrazit, nebo nevyrazit, tuhle otázku jsem si od Vánoc kladl snad před každým víkendem. Počasí ale za mě tohle dilema celkem spolehlivě řešilo katastrofálním nedostatkem sněhu a tak jsem se mohl doma v klidu věnovat tatínkovským povinnostem. Příležitost postavit se v letošním roce poprvé (!) na běžky se objevila během minulého týdne, když zima konečně ukázala (alespoň podle médií) drápy. Moc sněhu z toho sice nebylo, ale stačilo to k tomu aby se ve mě probudily běžkařské pudy. V neděli ráno jsem tedy políbil rozespalou Kláru i tvrdě spící Karču, slíbil že na večerní koupání už budu doma a vyrazil směr Rokytnice.


K celé akci jsem dopředu přistupoval tak, že rozhodně nepůjde o nějaké prašanové radovánky, ale spíš o zoufalou snahu dostat se po dlouhých týdnech zase do hor a když se najde příležitost trochu se sklouznout, tak jedině dobře, jinak jsem byl ochoten to přinejhorším odchodit s lyžema na batohu.

Po příjezdu do Rokytnice to skutečně nevypadalo nijak růžově. Jakýsi pocit zimy tu díky třem centimetrům sněhu a ojínělým stromům byl, ale na lyže to rozhodně nebylo. Jelikož moje nadrženost po lyžařské lopotě byla veliká, rozhodl jsem se pohrdnout komfortem lanovky a vydat se na hřebeny pěkně po svých se záměrem dokumentovat přibývání sněhu v závislosti na nadmořské výšce. S lyžema na báglu jsem se proto jal drápat do stráně přímo nad parkovištěm a tam jsem pořídil první snímek.


Po loukách nad Rokytnicí a pak po silnici vedoucí na Dvoračky jsem to valil po po svých, dýchal splodiny z různých SUV, roleb a jiných samohybů, čile transportujících osoby a materiál do penziónů podél cesty a říkal si: aspoň, že je krásně, když už je tu provoz jak na Václaváku. Lyže šly konečně nasadit u chaty Světlanka, kde se silnice potkává s červenou FIS sjezdovkou (toho času mimo provoz). Na sjezdovce bylo ještě docela dost starého sněhu a vrstvička čerstvého prašanu tomu dávala mírně “freerideový” říz. Stoupal jsem spolu s několika skialpinisty na pásech vzhůru a umínil si, že se tudy budu muset vracet zpátky, abych si tu zkusil trochu zaloučkařit.


Notně zadýchán a řádně propocený jsem konečně vysupěl na cestu z Ručiček na Dvoračky a dál pokračoval po ní a pak od Dvoraček nahoru do Kotelského sedla. Tady už se člověk o skluznice bát nemusí, nicméně na exponovaných místech občas vykoukne tráva.


Ze sedla pak klasika - přes Růženčinu zahrádku a Čtyři pány na Labskou (pro mě už trochu nuda :). Sněhu je tu dostatek a kromě toho, že smrčky nejsou obalené sněhem jako obvykle bych nepoznal, že to zima letos dost fláká. Na Labské boudě se zdržuju jen abych nalepil pásy, loknul čaje z termosky a cvaknul Labe, které touto dobou bývá většinou pod ledem a závějemi.


Z Labské mířím na Martinovku a odtud stoupám na rozcestí Pod Smělcem. Zajímavé je, že tady s přibývajícími výškovými metry sněhu jakoby ubývá a pod rozcestím je potřeba dávat bacha na pár vyčuhujících kamenů. Na samotném hřebeni je sníh místy vyfoukaný větrem.


Někdy i trochu dost a taková místa se musí obcházet.


Po hřebeni svištím až na Voseckou boudu odkud už plánuju návrat přes Zadní plech a Dvoračky do Rokytnice.


K večeru se nad západním obzorem začalo zvedat pohoří z mraků a postupně pohlcovalo krkonošské kopečky. Při výstupu na Plech mě na nose zašimraly první droboučké vločky. Dotraverzoval jsem až skoro na Dvoračky a pustil to po červené dolů. V mírném úseku nad Světlankou jsem si užil parádní loučkaření na které jsem se celý den těšil. Rád bych pokračoval po sjezdovce až dolů, ale kus pod chatou už mi začaly skluznice varovně bzučet o zmrzlé hrudky hlíny. Lyže tedy putovaly na batoh a já se poklusem vydal k autu, houstnoucí šero totiž signalizovalo, že jsem to trochu přetáh a že asi nestihnu to večerní koupání…

Jak je vidět, tak sníh v Krkonoších je. Na běžky je ho ve výškach nad 1000 metrů dost, trasy jsou protažené a velmi rychlé. Na klasiku je stopa často dost zničená. Skialpy a XCD bych zatím ještě nechal doma. Podle předpovědi to vypadá, že v nehbližších dnech by mohlo něco připadnout, tak snad už se budou podmínky jen zlepšovat.

Honza

6 komentářů:

  1. Super počasí, gratuluji k výletu. Stihnul jsi večerní koupání? Jinak jsem si říkal kdo z nás vyrazí dřív do akce - vyhrál jsi o den!

    OdpovědětSmazat
  2. No možná sem vyhrál o den, ale vy jste zase měli parádní powder. To jsem si teda zaslintal nad fotečkama!
    Koupání jsem vo fous nestih, ale myslím, že Klára tušila, že když se dostanu na lyže, tak nevím kdy se vrátit ;)

    OdpovědětSmazat
  3. Taky to takňák už máme o fous jednodušší - už nekoupeme :-)
    Když sem četl Tvůj nový příspěvek, taky mě ta otázka, zda jsi stihl koupání, napadla. Ale Roman to holt dotahuje - opravdu se zeptá :-)
    Měl bych na Tebe Honzo otázku. Máš nějaké porovnání telemarku při vázání
    S a BEZ zvyšující podložky ? Mám Voile 3-Pin Cable BEZ a přemýšlím, zda by mi pomohly právě v tom prašanu, či spíše v BC podmínkách obecně, nebo naopak mé chabé dovednosti zkomplikovaly.
    Předem dík.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Máme doma dvoje Madshus Epoch, jedny s 3pin cable bez riseru a druhé se Switchback, kde raiser sice není, ale vázání je vyšší, takže bych si troufl říci, že podobné jako 3pin s riserem. Zdá se mi, že bota výše nad lyží napomáhá rychlejšímu a snadnějšímu stavění lyže na hranu. Jak už píší kolegové, smysl to má na sjezdovce, ale z letošních zkušeností v Alpách, kdy byl často tvrdý sníh, tak je to také výhoda když nejsou ideální sněhové podmínky. V prašanu nevýhody nepociťuji, takže riser je spíš plus. Samozřejmě mluvím o BC terénu, ne o extrémním downhill :-)

      Smazat
  4. Ahoj Vláďo, neříkej, že po koupání nepřijde nějaká jiná pravidelná činnost :)
    Jinak já zkušenosti s vázkem bez podložky (riser) nemám, takže těžko porovnávat. Osobně bych se nejdřív podíval na jaký to chci montovat lyže, myslím, že na např. na takový Madshus Epoch a užší už bych spíš dal vázko bez riseru. Čistě teoreticky bych čekal, že riser zjednodušuje možnosti jak dostat lyže víc na hranu, jenže to je zrovna způsob, kterej v BC moc nejezdím, takže riser čistě z BC hlediska moc neřešil, ale jak říkám já jsem zrovna v tomhle spíš teoretik. Zkusím pioptat někoho o kom vím, že jezdí oboje, jestli by sem nenapsal svoje zkušenosti.

    OdpovědětSmazat
  5. Obecně podložka (riser) se pod vázání používá převážně u carvingových lyží pro lepší možnost najetí na hranu a projetí obluku v větším úhlu. To platí na upravených sjezdovkách. U BC lyže je podložka dobrá pro zvýšení pozice nohy nad sněhem. Na sjezd v převážně volném neupraveném terénu není její účinnost tak výrazná jako na sjezdovkách. Osobně jsem používal podložku s bezpečnostní pojistkou od f. Telebry ( http://www.telebry.com/about.html ) k vázání Voile 3 pin cable, která zvedla botu cca o 4 cm od lyže. Pomohlo to při chůzi kdy jsem botama tolik nehrnul v hlubokém sněhu, při sjezdech možná trochu rychleji reaguje lyže na přenos zatížení. Nejlepší u toho byla bezpečnostní funkce. Podložka vyhodí celé vázání při jakémkoli nárazu, přesahujícímu nastavenou váhu v jakémkoli směru, není třeba se pak tolik obávat pařezů, kamenů skrytých pod sněhem.
    Pro běžnou turistiku ovšem stačí samotné vázání a kvalitní cable přes patu se kterým lze zdolat 99% terénů. Podložku snad použít při častějším ježdění na upravené sjezdovce, ale to jsou už lepší i jiné lyže než měkké a lehké BC běžky.

    OdpovědětSmazat