Polská ochutnávka

Krása Krkonoš z druhé strany a parádní sjezd v alternativní XCD/skialp trase.

Na polskou stranu Krkonoš jsem měl při plánování lyžařských výprav vždycky slepou skvrnu. Byl to asi zvyk z doby brouzdání na sportovních běžkách, kdy sjíždět někam strmým neupraveným terénem, nedávalo moc smysl. S příchodem XCD jsem si v mapě začal víc všímat lesních průseků a hlavně strmých cest vedoucích z vrcholu či hřebene dolů po spádnici. Dlužno podotknout, že na české straně Krkonoš takových cest moc není. Zato v Polsku je jich hned několik; vedou až na hlavní hřeben, jsou pěkně dlouhé a mají tím pádem velký sjezdový potenciál. Část jedné z nich jsem se rozhodl při poslední výpravě do Krkonoš prozkoumat a nakonec z toho vznikla docela hezká trasa, na které nebude XCD/skialp vybavení jen na ozdobu.



Začátek je opět na parkingu v Rokytnici. Po žluté k dolní stanici lanovky Hoření domky a odtud po červené FIS sjezdovce vzhůru. U chaty Světlanka odbočuju ze sjezdovky na cestu vedoucí na Dvoračky, jednak to trochu ušetří čas a navíc je tu větší klid než na sjezdovce plné rozdováděných lyžařů. Z Dvoraček po červené vzhůru na Růženčinu zahrádku a po zelené klasicky na rozcestí U Čtyř pánů. Pak po žluté přes Labskou louku a Prameny Labe na Českou budku.

Tady začíná zlatý hřeb cesty - asi osm set metrů parádního sjezdu. Cesta klesá z hřebene přímo dolů a je značená zimním tyčový značením (na Seznam mapách zimní značení není znázorněno). Svah je zpočátku mírnější, rychle se však svažuje a lyže se pěkně rozjedou. Není to ale žádný smrťák a potěší spíš vyznavače pohodovější jízdy. Kličkuje se mezi tyčemi zimního značení a vyčuhující kosodřevinou. Já měl bohužel po několika dnech teplot kolem nuly, zledovatělý sníh, se kterým si měkké Annumy moc nerozuměly, přesto jsem se docela pěkně svezl. V prašanu by tenhle sjezd neměl absolutně žádnou chybu.

Sjel jsem až na křížení s zelenou turistickou stezkou traverzující svahem pěkně po vrstevnici a vydal se po ní doleva směrem k hraničnímu rozcestí Svinské kameny. I tahle cesta je značená tyčemi, takže s navigací žádný problém. Jelikož se jde převážně po vrstevnici, tak není na tomto úseku potřeba ani lepit pásy; protismyk mi tu zabíral i na přemrzlém sněhu. Jinak ve sjezdu by šlo ještě pokračovat a když bude lepší sníh, tak to určitě udělám, bude to ale asi vykoupeno návratem po té samé cestě vzhůru.

Za Svinských kamenů sjíždím po žluté na Voseckou boudu. Ani se tu nezstavuju a zatáčím doprava do lesa na cestu kudy dřív vedlo telefonní vedení. Stejně jako předloni si užívám tichou romantiku tohoto úseku. Závěrečný pozvolný sjezdík je tentokrát trochu nepříjemný díky zledovatělé krustě, do které se s chutí zakusují hrany lyží. Na křížení s Krkonošskou magistrálou se vydávám doleva a sjedu na Krakonošovu snídani.

Na Krakonošově snídani je možné se rozhodnout: pokud je málo času a sil, tak to vzít po žluté přes Zadní Plech na Ručičky a odtud na sjezdovku. Já si ale chci sjet Lysou horu až z vrcholu, tak se lopotím po modré na Čtyři pány a odtud pak klasicky přes Růženčinu zahrádku na vrchol Lysé.

Z původního průzkumného výpadu za hranice, se nakonec vyklubala pěkná XCD trasa s legálním backcountry sjezdem v I. zóně KRNAP. Polská strana Krkonoš mi navíc odhalila nové krásné pohledy na naše nejvyšší hory. Možná dobře, že jsem tak dlouho jezdil jenom kolem, alespoň mám teď co objevovat :)

Honza