V první části jsme vyčerpaní dorazili k autu a těšili se na odpočinek v ubytovně U Kačenky.
Ulici díky navigaci najdeme snadno, ale ubytovnu na první pokus ne. Čekám nějaký barák s cedulí U Kačenky a nic. Pro jistou volám paní co jsem s ní ubytování domlouval. "... je to ten barák s vývěsním štítem Svijany. Ceduli nemáme, protože jsme jen ubytovna ..." Hmmm co má pořád s tím že jsou jen ubytovna. Už při prvním telefonátu to několikrát opakovala a ptala se, jestli mi to nevadí. Začínám něco tušit.
Po příjezdu k ubytovně už na nás čeká pán správce. Vyskakuju z auta a jdu to zařídit. Zdravíme se a pán mě vede dál. Hned co vlezu dovnitř, tak mě do nosu uhodí trochu nepříjemný zatuchlý zápach, ale dá se to vydržet. Vede mě dál a ukazuje mi dámské toalety. Zápach trochu zesílí. Pánské záchodky raději vynecháme. Po tom co vidím pokoj, na okamžik zauvažuju, že bychom jeli radši hned domů, ale jsem tak utahanej, že se mi nechce vůbec řídit. Beru to - jednu noc to vydržíme. Platím, fasuju klíče a jdu vyzvednout do auta Kláru. Trochu se bojím co na to bude říkat. Popravdě za 140 korun jsem čekal strohou studenou čistotu, tady ale vládne strohá studená staroba, bez sebemenšího náznaku údržby.
"Proč jsi to proboha platil," ptá se Klára, jen co stane na prahu našeho pokoje. Argumentuju tím, že jsem utahanej na cestu do Prahy a snažím se jí přesvědčit, že to zase tak hrozné není. Nicméně sám o tom přesvědčen nejsem. Jelikož je Klára evidentně stále na vážkách zda tu zůstat, tak rychle povlékám postele, abych zakryl mapy různobarevných fleků pokrývajících peřiny polštáře i matrace. Nedá mi to a trochu si na téma fleky zavtipkuju. Kláře to ale moc vtipné nepřijde a doporučuje mi ať raději mlčím, nebo jedeme okamžitě domu. Ok, o tom hnědém přischlém strupu na matraci třetí postele raději taktně pomlčím. Klára mezitím objeví u topení nějaké láhve od piva a rumu. Mám povlečeno, tak sedíme na posteli a přemýšlíme kde jsme spali ještě v horších podmínkách. Já, pokud počítám spaní pod střechou za peníze, tak horší zážitek nemám. Klára trumfuje spaním kdesi v Turecku při své loňské cestě do Iránu. I když topení běží naplno, je tu kosa. Ta lahev rumu u topení už nám nepřijde tak divná.
Abychom přežili noc jdeme se opít někam do hospody. Restaurace na náměstí v suterénu městského úřadu je naštěstí celkem příjemná. Dobré jídlo nám spraví náladu a pak ho ještě hojně zapíjíme pivem a svařákem. Na závěr dostaneme jako pozornost podniku panáka vodky.
Do postelí se ukládáme pro jistotu oblečení. Topení už sice stačilo místnost celkem vyhřát, ale chceme co nejvíce zamezit dotyku holé kůže s povlečením. To je sice evidentně čerstvě vyprané, ale nějaké ty super odolné skvrny na něm zůstaly. Navzdory alkoholu v krvi se mi nějak nedaří usnout. Svůj podíl na tom má televize, která je docela slyšet skrz tenké zdi, ale hlavně tabulka průsvitného skla ve dveřích, která sem z chodby propouští celkem silné světlo.
Ráno se probouzíme jako zmlácení. Venku hustě sněží a fouká silný vítr. Na hřebeny to rozhodně dnes nebude. Rozhodujeme se, že to pro dnešek zabalíme. Rychle čistíme zuby (toalety tu jsou docela v pohodě), házíme věci do auta, ometáme sníh a startujeme. Samozřejmě nemůžeme vyjet. Vrstva čerstvého sněhu zase není tak vysoká, stačí ji před kolama odmést smetákem co mám v autě. Podařilo se a jedu. Jenže když zastavím, aby si Klára nastoupila, zapadnu znova a tentokrát hlouběji. Zkoušíme smeták, ale ten už tady nepomůže. Dáváme pod přední kola koberečky z auta a znova se nám daří, bohužel pak zapadneme zase. Krakonoš nás evidentně nechce pustit. Ještě několikrát to takto zkoušíme, ale vždy se stejným výsledkem. Jdu si půjčit do Kačenky lopatu a vyhrabu si pořádnou rozjezdovou dráhu. Auto se sice nechce pořád rozjet, ale když mi konečně dojde, že hodně plynu to nespraví, podaří se mi pomocí spojky auto rozhoupat, takže stačí malé zatlačení a konečně zase jedu. Vím že nesmím za žádnou cenu zastavit. Naštěstí je to z kopce. Klára běží vrátit lopatu. Já to mezitím objíždím přes náměstí. Ani tady není situace se sněhem o moc lepší než před ubytovnou. Modlím se aby Klára stačila doběhnout na hlavní silnici včas. Naštěstí to klapne. Zpomalím a Klára naskakuje za jízdy. Na silnicích je hodně rozježděného sněhu, ale opatrnou jízdou se to dá v pohodě zvládnout. Žádné další překvapení už se nevyskytlo a za dvě hoďky jsme v doma.
Zážitky z tohoto víkendu nebyly zrovna všechny příjemné, ale o to byly intenzivnější. Rozhodně na ně dlouho nezapomeneme.
HoA
Žádné komentáře:
Okomentovat