čtvrtek 14. února 2013

Teď bude Downhill!

O jednom podařeném XCD výletu a jednom nepodařeném sjezdu.

Vstávání v šest hodin v neděli ráno je krušné. Vyhřátá peřina mě nechce pustit a nutí mě hledat důvody proč nikam nejezdit. Už to vypadá, že si dám víkend bez lyží a solidárně zůstanu doma s Klárou, když se mi v hlavě ozve nesmělý hlásek: "Jestli nikam nepojedeš, bude tě to celej tejden s**t!"

V autě je zima. Alespoň si osamělou cestu spestřuju posloucháním rádia, kde hrají takové ty hity s jednoduchými chytlavými melodiemi, které Klára nesnáší a které se dají v kuse poslouchat tak jednou do roka. Brzy se v dálce ukážou první bílé kopce zalité ranním sluncem. Nedočkavě šlápnu na plyn a vyženu svého Jazzmana na hranici jeho možností a dopravních předpisů.

Rokytnice mě vítá pohledem na zasněženou Lysou horu pod azurově modrým nebem. Na parkingu už je docela dost aut, ale místo na zaparkování se v pohodě najde. Minule jsem stoupali po sjezdovce pěšky, ale dneska mám v plánu se nahoře trochu projít, takže kupuju jednu jízdu na vrchol. Docela mě namlsá, že na přibližovací lanovce není skoro žádná fronta a tak se těším jak se na Lysou dostanu rychle a bez čekání. Jenže na lano k vrcholu je už slušná tlačenka a nezbývá, než se pěkně zařadit a zhruba deset minut se tísnit ve frontě.


Na Lysé hoře je netradičně krásně. Slunce, modrá obloha a na obzoru pár mráčků, sice trochu fouká, ale jinak velká pohoda. Zavátá cestička na Růženčinu zahrádku mi připadá jako vrátka do jiného světa. S každým krokem slábne hluk z rušného skiareálu a mě začíná pohlcovat atmosféra hor spících pod sněhem.


Přes Růženčinu zahrádku a rozcestí U Čtyř pánů mířím dál na hraniční hřeben. Překvapuje mě, že vzhledem k nádhernému počasí a navíc pololetním prázdninám tady nepotkávám, skoro žádné lidi. Opravdu jsme jich tu viděli víc během našeho minulého tripu, kdy bylo počasí, že by psa nevyhnal. Dalším překvapivým zjištěním je, že na Annumech se dá jet celkem svižně a to i v plastových botách s kabelem přes patu. Krok sice není tak dlouhý jako na běžkách, ale nějaký ten "kick'n glide" tyhle lyže zvládnou. Podklad je dotvrda ufoukaný prašan, na kterém mi protismysk dobře zabírá. S úspěchem stíhám dvojici kluků co jedou na skate běžkách, ale musí čas od času oddychnout a zvolnit tempo.


Na rozcestí u České budky chvíli pozoruju dva snowkitery, kteří využívají čerstvého větru k parádnímu pojezdu a pak pokračuju po hřebeni směrem na Violík. Tady už je sníh hodně vyfoukaný a střídají se tu pole tvrdého sněhu s ledovými plotnami. Na ledu pochopitelně protismyk nebere vůbec a tak kličkuju po sněhových polích. Naštěstí je jich celkem dost a jsou navzájem propojeny, takže postupuju docela rychle. Potkávám tu taky pár lidí z nějakého polského běžeckého oddílu. Předpokládám, že na teniskách mají nesmeky, protože jim to po zledovatělé stezce běží celkem jistě.


Na vyhlídce u Sněžných jam dávám občerstvení. Velký kotel je pěkně vidět, ani nepamatuju, že bych tady kdy šel a byl na něj tak krásný výhled jako dneska. Samozřejmě neodolám a sjedu si ho vyfotit na vyhlídkovou plošinu. Pozdě zjišťuju, že jsem si měl lyže radši sundat. Vítr se do mě opírá a posouvá mě k zábradlí. Uvědomuju si, že kdybych tady sebou seknul, tak propadnu pod spodní příčkou zábradlí jako nic. Roztřeseně fotím a klidím se pryč.


Od Sněžných jam sjíždí k Labské boudě po žluté. Coby běžkař jsem ji vždycky proklínal, na XCD-čkách si užívám její prudší pasáže a v těch méně prudkých se trochu nudím. Nejlepší je asi poslední úsek - sjezdík k lávce přes Labe, jen škoda že je tak krátký. Na Labské se nezdržuju a razím zpět k rozcestí U čtyř pánů.

Než dorazím na rozcestí, počasí se dost zhorší a začíná připomínat podmínky jaké tu panovaly minule. Těším se na sjezd ke Krakonošově snídani. Sníh je tentokrát podstatně rychlejší. Mám co dělat, abych lyže udržel pod kontrolou a místy se nedá říct, že bych byl zrovna pánem situace. V úzkém úseku, který vede paralelně s Mumlavou už neustojím jeden hluboký rygol a házím výstavního tygra - naštěstí je tu hodně měkkého sněhu. Když se mi konečně podaří postavit na nohy, uvědomuju si, že mě příšerně bolí stehna. Zajímavé, že začátkem sezóny jsem vydržel podstatně víc, jenže to jsem každý ráno nadšeně posiloval nohy.

Z Krakonošovy snídaně mířím tentokrát po žluté na vrchol Zadní plech odkud se chci dostat na sjezdovku. Žlutá značka začíná krátkým, zato velmi výživným výšvihem a to je asi důvod proč tuhle zkratku moc běžkařů nepoužívá. Nějaká stopa tu sice je, ale jinak je to tichá pěšina utopená mezi zapadanými smrčky. Na vrcholu Plechu dávám další občerstvení. Ještě mě čeká krátký sjezd, pak traverz ke sjezdovce, po ní nahoru ke stanici lanovky a pak dlouhý sjezd po červené až na parkoviště. Zvažuju, jestli má cenu kvůli sjezdu, který mě čeká sundávat pásy. Už se rozhoduju, že to sklouznu na pásech, když se ze zatáčky vynoří skupinka lidí. Čekám až vyjdou nahoru, ale za chvíli se vynoří další a po nich zase další a tak pořád dokola. Vypadá to na nějaký lyžařský kurz, který se pani učitelka rozhodla unavit pořádným výšlapem do kopce, aby byl večer klid. Ptám se kluka co přišel první jak dlouhý je ten kopec, který právě vyšplhali. Asi dvě stě metrů, to by šlo. Přehodnocuju svoje rozhodnutí a přeci jen si pásy sundavám. Děcka to samozřejmě zaujme a tak se zastaví a čekají co bude. Přepínám boty na sjezd. Za mnou už se vytvořil slušný hlouček dětí, kterých neustále přibývá. “Víš co teď bude následovat,” slyším někoho říkat zatímco si zkracuju hůlky. “Downhill...” Pauza za tím je tak dramatická, že mám pocit, že pokud v úzkém korytě cesty nepředvedu nějaký freestyle, tak budu za pitomce. No, dám tak dva tele oblouky, a pak už budu za zatáčkou, říkám si. Na vrchol se drápe hlouček holek a vypadá to, že už jsou snad poslední. Jdu na to. Odpíchnu se, trochu to rozbruslím a za jízdy frajersky nasazuju lyžařské brýle.... A sakra! Brejle se mi na čepici pěkně zamlžily. Vidím jen stíny stromů kolem cesty jinak všude oranžová mlha. Nabírám rychlost a je mi jasný, že v úzkém korytě cesty nezastavím. Sundávat brýle nemá cenu, protože mi při téhle rychlosti okamžitě začnou slzet oči. Pod nohama cítím hrboly, vidím jen ty největší z nich, ale vždycky jen na poslední chvíli. Dost mě to vyvádí z rovnováhy a tak jdu do nekompromisního pluhu obecenstvo - neobecenstvo. Trpím v pluhu až za zatáčku, kde se cesta zase stočí k vrstevnici. Za tu mohutnou sjezdovou přípravu tenhle kousek nestál. Dvě stě metrů to nebylo ani náhodou, ale chápu že pokud to člověk jde nahoru na běžkách bez pásů, tak se to může jevit podstatně delší. Snad se děcka aspoň trochu pobavily :)

Ke sjezdovce už je to jen krátký traverz, ale já se najednou cítím utahanej jak kotě. Nahoru se mi už teda vůbec nechce. Kapesníkem otírám orosené brýle a spouštím se dolů na parking. Z křečovitého plužení mi pěkně ztvrdly stehna a tak musím po pár obloucích vždycky na chvíli zastavit. Nikam nespěchám a jsem vděčnej za každej oblouk, kterej se mi ještě podaří udělat. Sjíždím dolů a den pomalu končí. Další parádní den na lyžích.

Honza

14 komentářů:

  1. Super. Vidim ze si to uzivas. Nam tu napadalo kopec snehu tak som to predminuly piatok isiel otestovat. Nejako som zisiel z cesty a skoncilo to brodenim po pas s bezkami na pleci. Ale vsetko dobre dopadlo, nakoniec som domov trafil a otestoval X-Adv8 naplno. Ani po 4 hodinach brodenia sa v hlbokom snehu mi noha nepremokla, lyziarky ostali pokope a to nemam ani stucne. Vela zdaru.

    OdpovědětVymazat
  2. He he, to zní jako opravdu plnotučný backcountry :) Ono nakonec člověk zjistí, že si nejvíc pamatuje ty zážitky, kdy šlo trochu do tuhýho a bylo to dobrodružný. Doufám, že vám tam ten sníh nějakou dobu vydrží a že toho stihneš ještě hodně najezdit.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj. Tak mně dorazily lyže (Madshus Annum). Zítra by měly přijít boty scarpa T4. Jinak jsem se trochu při pohledu na ty lyže vyděsil. Já jsem zvyklý na úzké forestry a rangery a teď toto:-). Pomalu jak na skokanský můstek:-))). No uvidíme. Trochu mám obavu jestli je zvládnu. Teď o víkendu jsem dělal výšlap z Vykýřovic (u Šumperka) - no musel jsem asi 4 km lyže nést, bylo málo sněhu, přes Hraběšice (sněhu už dost), Hvězdu, Rabštejn do Klepačova, kde jsem přespal. V něděli výšlap na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku (Pecný, Břidličná Hora, Jelení studánka), dolů na Alfrédku, Karlov a po sjezdovce dolů. Bylo to rangerech. Sněhové podmínky dobré. Je fakt, že třeba u Jelení studánky ten sešup v prašanu tak by se širší lyže hodily, ale naštěstí prašan nebyl až tak měkký tak se to dalo. Jinak Rangery jsou fakt docela dobrý univerzálky. Vejdou se ještě jaktakž do stopy, při jízdě z kopce v prašanu to nějak jde, kdy se člověk zapře hodně do patek. Na sjezdovce to hodně závisí na podmínkách. Včera to bylo paráda. Ale jindy když jsou plotny, nebo je sjezdovka špatně urolbovaná tak je hold problém, protože to ta uzká lyže, s vázáním a měkkými koženými botami nemají šanci utáhnout. Těším se až vyzkouším novou soupravu. Tento týden bych to měl mít komplet namontované a nechám si rovnou udělat pásy. Jsem zvědav jak bude fungovat protismyk. Lyže jsou 175 cm. Já mám necelých 170 cm, ale váhově už 2 kg přesahuji (s baťoherm možná 7 kg a více). Snad to pojede. Delší bych už nezvlád. Už tak se mi to zdá dlouhé. Zatím ahoj. Dám vědět. Stále ještě koketuji z krátkýmipásy jenom po tu komoru. No uvidíme

    OdpovědětVymazat
  4. Nazdárek, to je super, to ještě stihneš pojezdit. No dopředu tě varuju, že na první jízdě na Annumech si budeš připadat jako bys měl nohy v betonu, není tam taková ta lehkost jakou mají běžky. Ale až si na to zvykneš tak zjistíš, že se na tom dá docela dobře jet a obzvlášt v drsnějších podmínkách budeš mít na Annumech nad běžkama navrch. Sjezdy jsou samozřejmě o něčem jiném. Teď o víkendu jsem byl zase trénovat na sjedovce a mám nějaký video, tak to brzy dám na blog.Do Jeseníků se chystáme s Klárou teď na prodloužený víkend, tak doufám, že si nám tam nechal nějakej sníh :)

    OdpovědětVymazat
  5. Sněhu je tam habaděj a Jeseníky jsou krásné. Hlavně chytnout hezké počasí na hřeben. Včera byla mlha :-(

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, krátký pásy pod komoru jsou sice dobrý pro snadnější pohyb na úsecích s mírným stoupáním, ovšem jak se jde do strmějšího kopce jsou nedostatečné. Často jde dopředu jen přední část lyže a pokud není s pásem nastává problém. Moje vlastní zkušenost při výstupu z Labského dolu na Labskou boudu. Také je dobré při stoupání fixovat patu jinak v hlubším sněhu nelze stoupat bokem. Jinak pro lepší skluz je dobré lyže několikrát za sebou proparafínovat, včetně šupinového úseku. Potom pak před každou jízdou zažehlit parafín pro danou teplotu a pořádně vyleštit. Skluznice na Annumech je kvalitní pokud jsou dobře připraveny jedou samy i na mírném svahu bez ohledu na váhu. Zatím jsem byl na 3 větších výpravách na Lysé hoře v Beskydech (potkával jsem cestou řadu skialpinistů) a Labským dolem po skialpové trase a na Černé hoře v Krkonoších. Kromě změn počasí bylo vše v pohodě, za dlouhá stoupání jsem se odměňoval několikakilometrovými sjezdy v různých terénech. Proti tlačenicím na sjezdovkách neuvěřitelná pohoda.

    OdpovědětVymazat
  7. Roberte, super tipy, díky! Honza

    OdpovědětVymazat
  8. Trasy jsou fajn, zejména údolím Bílého Labe k Luční boudě je pohodovka. Jenom je dobrý dopředu kouknout na lavinovou předpověď (část vede pod úbočím Kozích hřbetů, ale jen kousek a je to zalesněné) a trasu mit uloženou v navigaci. Ne vždy kopiruje turistické značení. Ja napřed trasu naplanuju podle mapy a doporučení HS popr. skialpinistů a potom mam v telefonu uložený postup bod za bodem po kterých postupuju. Tam kde to není projeté přede mnou nejedu a vracím se. Po zkušenostech si už dávám jen délku okolo 20 km, která se dá zvládnout za světla i v případě potíží a vždy mi to končí dlouhým sjezdem. Tak at to jezdí.

    OdpovědětVymazat
  9. Ješte k těm šupinám. Někdy si lidé stěžují, že ji to nejede, protože jsou váhově nad a delší mít vzhledem ke své výšce mít nemohou. Mě napadlo, nedá se portismyk dodatečně doupravit podle váhy? Že by člověk v případě potřeby nechal v servisu zbrousit např. první 2 -3 řady?

    OdpovědětVymazat
  10. Určitě by to šlo. Spíš než zbroustit tak zalít kofixem na opravu slkluznice. Můj táta si takhle šupiny na běžkách upravoval a pohoda.

    OdpovědětVymazat
  11. Nežli provádět nevratnou změnu, použil bych na zarovnání tvrdší parafin. Jinak postačuje dobré napuštění lyží skluzným voskem před prvním použití včetně šupin (zažehlit 3-5x a stáhnout) a pak pžed každou jízdou zkontrolovat zda skluznice nezešedla. Na šupiny se dá použít i tekutý glider (olej) urychlující skluz

    OdpovědětVymazat
  12. Ohledně šířky lyží Annum. Dlouho jsem váhal mezi Epoch (99-68-84) a Annum (109-78-95) a nakonec zvolil Epoch. Na ně jsem hodil Voile 3pin Cable a jezdím s botkama Crispi Svartisen. V hlubokém prašanu jsem zatím neměl problém, lyže točí a vedou krásně a přitom na douhých rovinách jde skluz "skoro" jako na běžkách. V této kombinaci pokud musím překonat delší roviny se cítím jako v bačkůrkách. Nevím jakou máte zkušenost se skluznicí, ale v drsném backountry pokud je výška sněhové pokrývky "na hraně" či v lese, tak skluznice moc nevydrží. Holt je třeba brát lyže jako spotřebák :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Romane, s tou skluznicí máš naprostou pravdu a asi je to první zkušenost každého BC lyžaře. I když je sněhu dost, tak se občas pod lyže přeplete nějaká ta větev nebo nedejbože šutr a škrábance vesele přibývají. Holt jedny lyže celý život pravděpodobně nevydrží, ale zase člověk za čas získá jedny kameňačky a může na nich jezdit bez obav i když to se sněhem nebude nic moc :)

    OdpovědětVymazat
  14. Drobný šrámy na skluznici nevadí. Dají se přebrousit smirkovým papírem zrnitost 100 obaleným na korku a pak stahnout fibertex padem. Potom opět skluznici několikrát napustit parafínem a lyže jsou zase jak nové. U hrubších rýh pak pomůže zakápnutí PE a přebroušení na pásu. Dělají to skoro v každém ski servisu. osobně už jsem už několik škrábanců zabrousil a na skluznici to vliv nemělo.

    OdpovědětVymazat