Ještědský hřbet: Javorník - Pláně pod Ještědem

Záviděníhodná Liberecká hřebenovka.

Hřeben mezi Ještědem a Javorníkem leží trochu stranou pozornosti lyžařských mas. Ta se soustředí do skiareálů vybudovaných na svazích obou jmenovaných vrcholů a tak je hřbet mezi nimi ponechán místním chalupníkům a přicestovalým vyznavačům volného terénu. Na jeho svazích potkáte skialpinisty, dobrodruhy na sněžnicích a sem tam nějaké běžkaře, kteří zcela nelogicky preferují brodění v hlubočáku před perfektně upravenými dálnicemi nedaleké Jizerské magistrály.

Auto necháváme na parkovišti nového lyžařského areálu “Obří Sud”, který se nachází nedaleko obce Jeřmanice. Do kopce vyrážíme podél bobové dráhy. Svah je tu docela mírný, takže není potřeba lepit pásy, nicméně je nutné počítat s tím, že protismyk se všude neudrží a je potřeba občas přejít do “stromečku”.

Od horní stanice bobové dráhy už je to k rozcestí “Javornická kaple” jen kousek. Tady je nejlepší ignorovat modré značení, které vede kousek po silnici a vydat se k lesu za kapličkou (pravděpodobně tu bude vyšlapaná stopa). Následuje krátký sjezdík lesem na krásnou svažitou louku, kde se opět napojíme na modrou značku. Na louce se parádně telemarkuje, samozřejmě neodoláme a několikrát si jí vyšlápnem a znova sjedem :)

Po modré pokračujeme přes rozhlednu Rašovka až na Pláně pod Ještědem. Cesta vede přirozeně po hřebeni, nebo těsně pod ním, takže i když turistické značení není vždy díky sněhu viditelné, problémy s navigací jsme neměli.

Za nejkrásnější považuji úsek cesty mezi rozcestím “Rašovský hřbet” až k “Rozkovcově kříži”, kde jsem zažili tu nejkýčovitější zimní romantiku jakou si lze představit :)

Samotná trasa mezi Javorníkem a Ještědem není dlouhá. Dá se ujet asi za hodinu a půl, nicméně cestou je tolik příležitostí k telemarkování, že žádný milovník této kratochvíle rozhodně neodolá třpytivému vábení a každou chvíli se vrhne dolů po prašanem pokrytém svahu. Nám se tak cesta natáhla asi na tři a půl hodiny (kde všude jsem jezdili je vidět z našeho tracklogu). Jeden z telemarkových pokusů na louce “U Šámalů” jsem dal na Facebook BC Běžek pod názvem “Video co se nepovedlo”.

Zobrazit místo Jestedsky hrbet: Javornik - Jested na větší mapě

Alternativa, kterou se chystám zkusit, až tu budu podruhé, je užít si sjezd od Šámalů až k silnici mezi Rašovkou a Prosečí pod Ještědem, traverz pod lesem a pak se napojit na zelenou turistickou značku a po ní vystoupat na Pláně pod Ještědem (tady to bude evidentně na pásy).
Tuhle trasu rozhodně a vřele doporučuju. Spojí-li se navíc sluníčko s čerstvým prašanem, jako to vyšlo nám, tak to absolutně nemá chybu.

Honza

Brdy: Plešivec

Instantní dobrodružství.

Tenhle kopec jsem si vyhlédl už při plánování předchozí výpravy do Brd. Na mapě bylo vidět, že jeho strmé svahy, protkané množstvím cest, nabídnou adrenalinové sjezdy a jako vrcholový bonus dvě vyhlídky. Příležitost vystoupit na Plešivec se naskytla o víkendu před vánoci, když Kláru trápilo nějaké nachlazení a mě se samotnému nechtělo jet nikam daleko.

Vyrážím ze západního okraje Prahy, po plzeňské dálnici a na místě jsem asi za půl hodiny. Parkuji na kraji obce Lochovice, na uježděném plácku v zatáčce před železničním mostem.
Červená turistická značka začíná přes silnici a po ní jsem se dostal až na vrchol. Navigační problémy mohou vzniknout pouze na rozcestí Lhotka, kde se červená větví a je potřeba se vydat po levé větvi, která vede na vrchol Plešivce.

Po cestě lze i při relativním dostatku sněhu občas narazit na vyčuhující kameny, které jsou nepříjemné hlavně v  prudších sjezdech. Proto doporučuji se po nich pečlivě dívat a pamatovat si místa, kde je lepší při zpátečním sjezdíku neriskovat.

Situace se sněhem se dramaticky zlepší, když za lesní silničkou vystoupáte strmým lesním průsekem na cestu, která vede po vrstevnici. Z rozcestí Plešivecký hřeben, doporučuji stoupat na vrchol po červené a sjíždět z něj po zelené. Jednak si tu nejhezčí vyhlídku necháte až na konec a taky na zelené je daleko víc sněhu a méně vyčuhujících kamenů.

Vrchol Plešivce tvoří dlouhý skalní útes, z kterého jsou krásné výhledy po celé jeho délce. Lidé chodí pouze na tu nejhezčí vyhlídku a zbytek je čisté backcountry. V protisměru jsem tu potkal akorát trojici divoce vyhlížejících trampů, jinak ani stopa.

Zpáteční cesta je překvapivě rychlá, protože je skoro pořád z kopce. Některé sjezdy jsou docela přísné (strmý svah, úzká pěšina, po stranách stromy) jiné příjemně pohodové. Kdybych to jel podruhé, asi bych se nevracel hned na červenou, ale protáhl si sjezd po zelené až na žlutou a po ní do Lhotky.

Na vrchol Plešivce se dá vyšlápnout samozřejmě i na normálních běžkách, ale sjezd z něho, v tom případě, rozhodně nebude příjemným zážitkem :) Celá akce se dá v pohodě zvládnout za tři hodiny, s cestou do Prahy za čtyři, nicméně rozhodně se nejedná o nějakou “profláklou” běžkařskou trasu a pocit dobrodružství ve vás určitě zanechá.

Zobrazit místo Brdy: Plešivec na větší mapě

Tracklog ke stažení zde.

Honza

Brdy: Studený vrch - Kuchyňka

Plnotučné backcountry na půl dne, s krásnou hřebenovkou.

Myslel jsem si, že to bude jeden z těch výletů poblíž Prahy, který ve mě, kromě uspokojení ze samotného pohybu na lyžích, nezanechá výraznější stopu. Jak se ale ukázalo, mezi Hostomicemi a Dobříší se nachází malý backcountry ráj, nabízející kromě spousty lesních cest, také překvapivě kvalitní sjezdy a pěkné výhledy.

Parkujeme na parkovišti zhruba v polovině cesty mezi Hostomicemi a Dobříší, v místě kde silnici kříží červená turistická značka. Vydáváme se po červené, směr rozhledna na Studeném vrchu. Cesta po vrstevnici vede lesem nejprve po pěšině, ale do kopce se stočí na pohodlnou lesní silničku. Z červené je potřeba uhnout vpravo a k rozhledně vystoupat změtí lesních cestiček - vše je ale dobře značeno. Stoupání je tu místy celkem ostré, ale v čerstvě napadaném sněhu nám šupiny na běžkách dobře zabírají.

Rozhledna je v zimě zavřená, takže přes stromy tu zase tak moc super výhled není, nicméně my jsme se sem vyškrábali hlavně proto, že se chceme svézt dolů. Nejjistější sjezd zpět na červenou je po stejné cestě co jsme přišli, my ale volíme cestu na druhé straně kopce. Bylo by tu super svezení, nebýt toho, že sněhu je ještě málo na to, aby bezpečně zakryl množství ostrých kamenů. Situaci ještě zhoršují hluboké koleje od traktoru obnažující další kameny. Z úcty ke skluznicím našich lyží se proto dolů musíme posouvat dosti opatrně, což je věčná škoda.

Dole se zase napojíme na červenou. Ta pokračuje lesem více-méně po rovině až do sedla Kuchyňka, kde cesta začíná stoupat na hřeben. Stoupání v hlubokém nafoukaném sněhu je celkem pohodové, jen těsně pod hřebenem se na chvilku nepříjemně zvedne.

Hřeben je překvapivě ostrý. Kdyby byl dostatek sněhu, dalo by se na jeho svazích pěkně vyřádit. Cesta po hřebeni je taková perlička téhle trasy, protože nabízí minimálně dva hezké výhledy daleko do krajiny. Všude a obzvláště na vyhlídkách tu pěkně fouká. Sjezd na konci hřebene je opět velmi kvalitní.

Vracíme se po rovné cestě na úpatí hřebene a na červenou se napojujeme  v místě, kde jsme sjeli ze Studeného vrchu.

Zobrazit místo Brdy: Studený vrch - Kuchyňka na větší mapě 

Pro inspiraci přikládám náš tracklog, ale vzhledem k tomu, že síť cest a cestiček je zde velmi hustá, lze trasu doslova libovolně modifikovat. Vše se dá samozřejmě zvládnout i na obyčejných běžkách, na těch si ale moc neužijete sjezdy. Také s pohodlnou stopou se moc nevyplatí počítat - strojově upravenou tu naštěstí nikdo nedělá a ta vyšlapaná je záhy rozdupána pěšími turisty, nebo zafoukaná větrem. Nadmořská výška je kolem 600 m.n.m, takže sněhu je tu víc než např. v Praze, ale je tu také velké množství kamenů, takže bacha na skluznice ;)

Honza

P.S. Fotografie nám tentokrát moc nevyšly, jelikož jsme zapoměli foťák doma a byli nuceni fotit na mobilní telefony.

Salomon XADV-6: první dojmy v terénu

Konečně jsem se o víkendu dostal na sníh a mohl poprvé vyzkoušet nové botky v akci.

V sobotu jsme s Klárou dali čtyřhodinové poctivé backcountry v neposkvrněném prašanu s dlouhými výstupy na pásech následované strmými sjezdy. V neděli pak lehkou procházku více-méně po rovině v prošlapané stopě.

Už jsem naznačoval v prvních dojmech na suchu, že boty se zavazují velmi pohodlně pomocí zdrhovadla. Teď ještě musím dodat, že zavazování je velmi rychlé, což jsem v mrazivém počasí, jaké bylo v sobotu, velmi ocenil. Kvůli titěrnému plastovému zdrhovadlu se ale bohužel utahování nedá zvládnout v rukavicích. Zdrhovadlo se během chůze nepovoluje a nebylo nutné ho během dne vůbec dotahovat.

XADV-6 vypadají oproti mým starým Fischer BCX-6, na noze jako medvědí tlapa a tak jsem se cítil trochu divně (hlavně při chůzi bez lyží). Po připnutí běžek a ujetí pár metrů, jsem se však s botami velmi rychle sžil. Botky jsou to opravdu pohodlné a udržují nohu v příjemném tepelném komfortu. Při první delší vyjížďce mívám obvykle z běžkařských bot alespoň jeden puchýř, tentokrát mě nic takového nepotkalo.

Nejvíc zvědavý jsem byl na plastovou manžetu, která má za úkol fixovat kotník. Hlavně mi vadilo, že jazyk boty je poměrně krátký a končí ještě pod suchým zipem manžety. Musím ale uznat, že to není vůbec špatné řešení, protože díky tomu nemáte tak ztuhlý kotník a můžete dělat pohodlně i dlouhé kroky (což se hodí především ve stopě na rovince). Při sjezdech jsem naopak měl pocit stability a pevnosti.

Celkově vzato, jsou moje pocity zatím dost pozitivní. Salomon XADV-6 je pohodlná a vyladěná BC obuv. Možná trochu moc přetechnizovaná, což se může v dlouhodobém horizontu ukázat jako její slabina (zdrhovadlo začne časem povolovat, plastová manžeta se zachytne za větev a praskne atd...). Na pohodlí se ale rychle a snadno zvyká, takže uvidíme co se bude dít dál :)

Honza

KRNAP: Trasy pro skialpinisty

Ve své zprávě z 13.10.2010 správa KRNAP slíbila zveřejnit pro historicky první skialpinistické trasy v Krkonoších jejich detailní popis, mapy a GPS trasové body.

V mírném šoku jsem o tom, že v Krkonoších se už vyznavač dobrodružného lyžování nebude muset cítit jako lovná zvěř, psal tady. Další dobrá zpráva je, že dnes se na webu KRNAP objevily nové stránky věnované skialpinismu jejichž součástí jsou i slibované mapové a GPS podklady. Dále zde najdete spoust užitečných rad ohledně doporučeného vybavení a zásad pohybu ve volném terénu.

Rozhodně doporučuju.
http://www.krnap.cz/skialpinismus/
http://www.krnap.cz/trasy-pro-skialpinisty/

Honza

Salomon XADV-6: první dojmy na suchu

Na sněhu jsem s nimi ještě nebyl, přesto mám pár prvních postřehů. Pokusím se také o srovnání se starými BCX-6 od Fischeru a také s vyšším modelem XADV-8.

Pro SNS XA vázání v botách moc velký výběr nemáte. Po tom co se mi vloni rozpadly po první sezóně staré Fischery BCX-6, jsem se rozhodl koupit Salomon XADV-6.

První dojem je vždycky subjektivní. V téhle oblasti pro mě není co řešit - XADV boty se mi vždycky líbily :)

Když jsem je vzal poprvé do ruky připadaly mi docela těžké. To potvrdilo i domácí měření:

• XADV-6 880 g
• BCX-6 730 g

Oba modely přitom mají stejnou velikost (EUR 44). Nicméně, jak je vidět na přiložených fotografiích, Salomony jsou trochu větší.

Na první obutí je XADV-6 až vtíravě pohodlná. Celá bota je vypolštářovaná jako cela pro pacienty se sebedestruktivními sklony. A dokud jí pořádně neutáhnete, máte pocit jako byste na nohou měli takové ty plyšové bačkory ve tvaru růžového králíka. BCX-6 naproti tomu uvnitř působí tvrdším a "serióznějším" dojmem. Kdybych si ale měl tipnout, myslím, že Salomon bude v krutých mrazech teplejší než Fischer.

Zavazování je místo klasických tkaniček řešeno moderním zdrhovadlem (viz. obrázky). Zprvu jsem k němu, měl nedůvěru, protože jeho lanko je až neuvěřitelně slabé. Jak jsem ale zjistil, je velmi pevné (nedivll bych se kdyby to byl kevlar). Bota se tím utahuje velmi pohodlně  a velmi pevně. Hodně zvědavý jsem na zdrhovadlo (na obrázcích ta zelená věc); zatím vypadá, že drží pevně a nepovoluje se ani při chůzi, ale uvidíme v praxi na sněhu.

O zpevnění kotníku se stará plastová manžeta, která se utahuje pomocí suchého zipu. Plastový exoskelet sice vypadá cool, ale přeci jen si myslím, že lepší řešení je, když je zpevnění součástí boty, jako to má BCX-6. Navíc docela postrádám druhý suchý zip, který u Fischerky zvyšoval fixaci boty kolem kotníku. Na druhou stranu se mi u BCX-6 stávalo, že při dlouhých krocích se kotník už špatně ohýbal směrem dopředu. Na finální verdikt si tedy počkám až po prvním výšlapu.

Co jednoznačně chválím je zakrytí zavazování pod svrchní látku, která se rozepíná zipem, takže nebude problém se zamrzáním tkaniček. Svrchní látka je dostatečně měkká a k tvrdé gumové obrubě je přišita fortelným dvojitým švem. Doufám tedy, že v místě ohybu nedojde k jejímu popraskání, jako se mi to stalo u BCX-6 už po sezóně ježdění. Látka je také pogumovaná a vypadá vcelku voděodolně, ale uvidíme v praxi :)

Podrážka má pořádný vzorek a na sněhu předpokládám klouzat nebude. Je trochu tuhá a při chůzi klade odpor, ale doufám, že se časem ohne a přizpůsobí.

Na závěr ještě srovnání s vyšším modelem XADV-8, který Salomon doporučuje ke svým nejširším běžkám XADV-89. Chvíli jsem o něm vážně uvažoval, ale nakonec jsem zvolil XADV-6. Vyšší model je znatelně těžší a je dražší o více než 1000 Kč. Jeho zateplená část je vyšší. Svrchní látka vypadá o něco pevněji. Kotníková manžeta je stejně vysoká jako u XADV-6 a vypadá, že její tuhost je stejná. Zapíná se pomocí přezky a ne suchého zipu, což je podle mě spíš nevýhoda, protože přezka se snáze rozbije a je těžší. XADV-8 má navíc jakýsi plastový třmen, který má za úkol zvyšovat energii kroku - nechci tvrdit, že to je špatné, protože jsem to nezkusil, ale je to další věc, co se může někde zachytit a rozbít, navíc zvyšuje hmotnost boty.

Suma sumárum, XADV-8 bych si koupil jen k těm širokým běžkám, jinak jejich vyšší cena i hmotnost způsobili, že  jsem se nakonec rozhodl pro nižší model.
To je pro dnešek vše. Jestli ještě něco připadne, tak příště snad už bude něco z terénu.

Honza

LBS Sport má komplet Salomon XADV

BC výbava se u nás shání docela těžce, ale pokud máte spadeno na něco ze série XADV od Salomonu, doporučuji zkusit LBS Sport.

Při letošním internetovém průzkumu běžkařských prodejen mě docela příjemně překvapily nové stránky LBS Sportu. Nešlo jen o to, že se zbavily obstarožního designu, ale hlavně rozšířily nabídku backcountry běžkařského nářadíčka o téměř kompletní řadu Salomon XADV. Vzhledem k tomu, že právě sháním botky pro SNS XA vázko, byl tu rozhodně důvod navštívit LBS Sport osobně.

Příjemné překvápko pokračovalo i na prodejně. Mohl jsem si zkusit všechny boty z XADV řady a s velikostma rozhodně nebyl problém. Co se týká lyží, viděl jsem že mají dokonce i nejširší XADV 89; naopak jsem tam neviděl XADV 59, ale vzhledem k tomu, že mají kompletní BC sortiment od Sportenu, tak myslím, že výběr je (na naše poměry) víc než slušnej.

Na závěr, ještě dodám, že protáhli otvíračku do sedmi, takže už si člověk nemusí brát půl dne dovolený, když tam chce skočit po práci :)

Honza