Tele natvrdo (poprvé)

Po tom, co jsem zkoušel telemark na BC běžkách, jsem poprvé otestoval své dovednosti na opravdových tele lyžích na sjezdovce.

Přiznám se, že od té doby co jsem začal jezdit na backcountry běžkách mě to už na sjezdovku moc netáhne. Kláře se ale občas po těch jejích širokejch prknech zasteskne a tak se stalo, že si to jednoho slunečného dopoledne valím v Jánkách houpavým krokem z půjčovny v botkách Crispi CXP a za ramenem se mi ležérně pohupuje patní pružina visící z vázka Rottefella Cobra R4. Dojem hustýho týpka trochu kazí to, že přes rameno mám přehozený dámský model lyží K2 Tele 9 opatřených výrazným růžovým znakem, kterým firma K2 dává najevo, že přispívá na boj proti rakovině prsu. Ale nevadí - nejsem žádná těžká váha.

První dojem, po tom co se mi podaří zacvaknout vázání je, že mám na nohou přidělaný dveře. Lyže jsou nezvykle krátký a jejich šířka jakoby vynikla až když na nich stojíte. Robustní vázko a tvrdý plastový boty mi dovolí v podstatě jen jeden stupeň volnosti - odlepit patu od lyže. Každopádně do toho, na co jsem zvyklý v měkkých běžkařských botách, to má hodně daleko.

Odpichuju se směšně krátkými hůlkami (na telemark se prý dávají kratší schválně) a rozjíždím se po velmi mírně svažitém začátku sjezdovky. Nejprve mám v plánu udělat při rovné jízdě pár testovacích zákleků, ale na rozdíl od běžek jdou tyhle lopaty hned do oblouku a držet je v jednom směru se mi jaksi nedaří. Zkouším tedy první oblouky a (jak je vidět na videu) díky výrazné točivosti lyží ze začátku moc “smykuju”.

Na lyže i na tvrdý boty si ale celkem rychle zvykám, a ještě během první jízdy se mi daří něco jako série “polosmýkaných” telemarkových oblouků (viz. druhá polovina videa).

Svezení je to krásný, ale strašně náročný na sílu v nohách. To co jsem zvyklý na snowboardu jezdit na jeden zátah dávám telemarkem tak na pětkrát. Vázko i boty jsou dostatečně tuhý a v případě problémů se dá tele ošidit klasickým obloukem jako na normálních sjezdovkách.

Jelikož jsem srab a jezdím spíš opatrně, svojí první tvrdou tele anabázi jsem absolvoval bez pádu (i když párkrát jsem měl namále). Tvrdý botky mě vždycky podržely - třeba v případě, že se mi nepodařilo najít zadní nohu a šel jsem na prdel.

Předchozí experimentování s telemarkem na backcountry běžkách, mi dalo tu výhodu, že jsem byl hned od první jízdy schopen se na tele lyžích svézt a užívat si ten báječný pocit “kráčení z kopce” - což ale neplatilo o mých stehnech, ty naopak řvaly o slitování :)

Na závěr bych ocitoval z jednoho článku uveřejněného na webu tele partičky s názvem Teleskippy Team:

Někdy se mi zalíbí se vrátit na sjezdovku, ale strach z lidí letících obrovskou rychlostí z kopce dolů mě vždy bezpečně vrátí mezi stromečky a moje oblíbené louky bez vleků a vlajek.

Vidím to podobně, ale uznávám, že na trénink je nějaká méně zalidněná sjezdovka přeci jen nejlepší :)

Honza

Telemark progress 2011

Rok se s rokem sešel a je tudíž zas na čase jít se svou telemarkovou kůží na trh.

To jsme se teď v sobotu vrátili s Klárou z takovýho línýho dvacetikilometrovýho couráku a slunce ještě pěkně hřálo, tak jsme si řekli, že než zapadne, budeme se ještě chvíli klouzat na loučce u chalupy.  Podmínky nebyly zrovna ideální - po prašanu ani stopy, jen sotva půlcentimetrová vrstvička krystalického sněhu na tvrdém podkladu. Lyže po tom sice jezdily jako blázen, ale hrany se neměly skoro do čeho zakousnout, o hledání rovnováhy v měkkých běžkařských botách ani nemluvě. Kdo by čekal, že se za tak mizerných podmínek dostaví progress.

Bylo to asi tou rychlostí, která mě nutila tlačit nohama víc proti hranám a jít s těžištěm níž než obvykle, ale najednou jsem začal mít z vyjetých oblouků tak trochu "carvingový" pocit. Druhý den jsem věnoval už jen pilování oblouků a podařilo se mi ještě zrychlit jejich frekvenci (zkrátit oblouk) a chytit víc rovnováhu, takže se už nemusím v každém oblouku opírat o hůlku a můžu mít ruce volně před tělem.

Popravdě už jsem si začínal myslet, že na běžkách se dá telemarkovat jen v prašanu, protože ten poskytuje tu správnou oporu pro lyže a do určité míry eliminuje nevýhodu měkkých bot. Teď ale vidím, že i na tvrdším rychlém povrchu se dá jezdit (a užívat si to :).

Na přiloženém videjku sice není moje nejlepší jízda - ta se vám samozřejmě vždycky podaří, když vás nikdo nevidí :) - ale i tak myslím, že oproti mým předchozím pokusům tam jistý pokrok vidět je.

 
Honza