To jsme se teď v sobotu vrátili s Klárou z takovýho línýho dvacetikilometrovýho couráku a slunce ještě pěkně hřálo, tak jsme si řekli, že než zapadne, budeme se ještě chvíli klouzat na loučce u chalupy. Podmínky nebyly zrovna ideální - po prašanu ani stopy, jen sotva půlcentimetrová vrstvička krystalického sněhu na tvrdém podkladu. Lyže po tom sice jezdily jako blázen, ale hrany se neměly skoro do čeho zakousnout, o hledání rovnováhy v měkkých běžkařských botách ani nemluvě. Kdo by čekal, že se za tak mizerných podmínek dostaví progress.
Bylo to asi tou rychlostí, která mě nutila tlačit nohama víc proti hranám a jít s těžištěm níž než obvykle, ale najednou jsem začal mít z vyjetých oblouků tak trochu "carvingový" pocit. Druhý den jsem věnoval už jen pilování oblouků a podařilo se mi ještě zrychlit jejich frekvenci (zkrátit oblouk) a chytit víc rovnováhu, takže se už nemusím v každém oblouku opírat o hůlku a můžu mít ruce volně před tělem.
Popravdě už jsem si začínal myslet, že na běžkách se dá telemarkovat jen v prašanu, protože ten poskytuje tu správnou oporu pro lyže a do určité míry eliminuje nevýhodu měkkých bot. Teď ale vidím, že i na tvrdším rychlém povrchu se dá jezdit (a užívat si to :).
Na přiloženém videjku sice není moje nejlepší jízda - ta se vám samozřejmě vždycky podaří, když vás nikdo nevidí :) - ale i tak myslím, že oproti mým předchozím pokusům tam jistý pokrok vidět je.
Honza
Žádné komentáře:
Okomentovat