Tele natvrdo (poprvé)

Po tom, co jsem zkoušel telemark na BC běžkách, jsem poprvé otestoval své dovednosti na opravdových tele lyžích na sjezdovce.

Přiznám se, že od té doby co jsem začal jezdit na backcountry běžkách mě to už na sjezdovku moc netáhne. Kláře se ale občas po těch jejích širokejch prknech zasteskne a tak se stalo, že si to jednoho slunečného dopoledne valím v Jánkách houpavým krokem z půjčovny v botkách Crispi CXP a za ramenem se mi ležérně pohupuje patní pružina visící z vázka Rottefella Cobra R4. Dojem hustýho týpka trochu kazí to, že přes rameno mám přehozený dámský model lyží K2 Tele 9 opatřených výrazným růžovým znakem, kterým firma K2 dává najevo, že přispívá na boj proti rakovině prsu. Ale nevadí - nejsem žádná těžká váha.

První dojem, po tom co se mi podaří zacvaknout vázání je, že mám na nohou přidělaný dveře. Lyže jsou nezvykle krátký a jejich šířka jakoby vynikla až když na nich stojíte. Robustní vázko a tvrdý plastový boty mi dovolí v podstatě jen jeden stupeň volnosti - odlepit patu od lyže. Každopádně do toho, na co jsem zvyklý v měkkých běžkařských botách, to má hodně daleko.

Odpichuju se směšně krátkými hůlkami (na telemark se prý dávají kratší schválně) a rozjíždím se po velmi mírně svažitém začátku sjezdovky. Nejprve mám v plánu udělat při rovné jízdě pár testovacích zákleků, ale na rozdíl od běžek jdou tyhle lopaty hned do oblouku a držet je v jednom směru se mi jaksi nedaří. Zkouším tedy první oblouky a (jak je vidět na videu) díky výrazné točivosti lyží ze začátku moc “smykuju”.

Na lyže i na tvrdý boty si ale celkem rychle zvykám, a ještě během první jízdy se mi daří něco jako série “polosmýkaných” telemarkových oblouků (viz. druhá polovina videa).

Svezení je to krásný, ale strašně náročný na sílu v nohách. To co jsem zvyklý na snowboardu jezdit na jeden zátah dávám telemarkem tak na pětkrát. Vázko i boty jsou dostatečně tuhý a v případě problémů se dá tele ošidit klasickým obloukem jako na normálních sjezdovkách.

Jelikož jsem srab a jezdím spíš opatrně, svojí první tvrdou tele anabázi jsem absolvoval bez pádu (i když párkrát jsem měl namále). Tvrdý botky mě vždycky podržely - třeba v případě, že se mi nepodařilo najít zadní nohu a šel jsem na prdel.

Předchozí experimentování s telemarkem na backcountry běžkách, mi dalo tu výhodu, že jsem byl hned od první jízdy schopen se na tele lyžích svézt a užívat si ten báječný pocit “kráčení z kopce” - což ale neplatilo o mých stehnech, ty naopak řvaly o slitování :)

Na závěr bych ocitoval z jednoho článku uveřejněného na webu tele partičky s názvem Teleskippy Team:

Někdy se mi zalíbí se vrátit na sjezdovku, ale strach z lidí letících obrovskou rychlostí z kopce dolů mě vždy bezpečně vrátí mezi stromečky a moje oblíbené louky bez vleků a vlajek.

Vidím to podobně, ale uznávám, že na trénink je nějaká méně zalidněná sjezdovka přeci jen nejlepší :)

Honza