Moldavské nebe

První letošní backcountry na Moldavě.

Nebe bylo první slovo co mě napadlo, když jsem na pásech vyvzlínal z údolí Moldavského potoka na náhorní plošinu kolem Oldříšského vrchu. Nekonečná modrá obloha podtržená nesmírnou bílou rozlohou zvlněné planiny. Jednoduchou symbiózu nebe a sněhu rušilo jen pár pestrobarevných draků vznášejících se nad obzorem...

Letošní první výpad za sněhem byl jednou z těch akcí, jejichž uskutečnění okolnosti příliš nenahrávaly. Klára přes týden bojovala s nějakým bacilem a na skotačení ve sněhu to o víkendu rozhodně ještě nebylo. Říkal jsem si, že s ní solidárně zůstanu doma, jenže v sobotu Klára prohlásila, že na neděli plánuje pečení vánočního cukroví a že poslední co potřebuje je, abych se motal v kuchyni a spásal “nepovedené” kousky. Tak jsem si sbalil běžky, draka a nařídil budík na pátou (!) ráno.

Za cíl jsem si vybral známý kiterský spot Moldava. Byla to sázka na jistou, protože na netu se v sobotu objevilo kitové videjko pořízené už v pátek, kde bylo vidět, že tam skutečně není o sníh nouze.

Krušné hory mě nejprve přivítaly hustou mlhou, kterou by jim mohl závidět i rybníček Brčálník, ale nahoře nad Moldavou už z ní vítr nadělal jen pár cárů co se schovávaly v údolích a nezacláněly rozhledu do zasněžené krajiny. Auto jsem píchnul do závěje, připnul lyže, nahodil batoh a šel jsem po dlouhých měsících zase na to.

Nakonec se z toho vyklubala parádní neděle - brodil jsem se v hlubokáči, nalepil pásy a vysupěl pár kopců, nasekal pár sjezdíků. Během cesty jsem také z batohu vyndal čtyřmetrový kite, který jsem sebou vláčel hlavně proto, abych si ověřil, jaké to je chodit celý den s drakem na zádech - ale když už jsem byl na jednom z nejlepších snowkitových spotů v Čechách...

Byly to moje první pokusy s kitem na běžkách a i když zřejmě vypadaly dost uboze, tak musím říct, že mě to hodně bavilo. Zatím mi to tedy jede hlavně tam kam chce drak a ne kam chci já, ale když se to rozjede, tak je to parádní pocit :) Ovládání draka na lyžích bude vyžadovat ještě nějaký trénink, ale myslím, že už teď můžu říct, že to půjde. Snad se mi příště podaří udělat i nějakou dokumentaci.

Moldava je super místo nejen na kiting, ale i na takový to příjemný backcountry loučkaření. Tak jen doufám, že sezóna už konečně začala a že se sem brzy zase podívám - pokud možno s Klárou, protože jak napsal Jon Krakauer: nejlepší radost je ta sdílená.

Honza