čtvrtek 14. března 2013

Hledání perfektního sjezdu

Jak jsem jel hledat super sjezdy a našel něco jiného.

Vyzbrojen odhodláním polárníka a novou mapou, vydal jsem se minulou sobotu do Krkonoš, abych tam vytyčil nějakou super XCD trasu. Za výchozí bod jsem vybral, jak jinak, Rokytnici nad Jizerou, ale tentokrát jsem měl v plánu proniknout na neprobádané území mimo značené cesty.


Nejprve malá odbočka: Věřte nebo ne, smějte se mi, ale já si po většinu svého lyžařského života myslel, že když člověk na území Krkonošského národního parku sleze z turistické značené stezky, stává se automaticky lovnou zvěří pro strážce KRNAP. Jenže to jsem si tenkrát vystačil s hoblováním sjezdovek, nebo běžkováním po strojově upravených stopách a tak jsem žádné omezení nepociťoval. Situace se změnila s objevením backcountry běžek, které ze své podstaty pohyb mimo upravené (tedy většinou značené) cesty přímo předpokládají. Nejprve jsem Krkonoše zavrhl, jako oblast pro backcountry nepříliš vhodnou, jenomže... Díky dobré dostupnosti a dost často jediným ideálním sněhovým podmínkám Krkonoše úplně ignorovat nejdou. Začal jsem se o věc trochu zajímat a nakonec jsem zjistil, že to zase tak strašné není. Volný pohyb je regulován pouze na území první zóny NP, v ostatních zónách a ochranném pásmu se lze pohybovat takřka neomezeně. Ve světle tohoto zjištění se opět objevila naděje, že si člověk na území Krkonošského národního parku může užít sjezdy ve volném terénu, aniž by jeho svědomí bylo konfrontováno s nepříjemným faktem, že kvůli svému rozmaru k smrti vyděsil poslední živý exemplář tetřívka obecného, či zabránil v zahnízdění vzácným sokolům stěhovavým.

A tak zase stojím ve frontě na lanovku na Lysou horu, poslouchám ohlušující muziku smíšenou s halekáním promotéra, který se tu snaží návštěvníky skiareálu nadchnout pro vozy Škoda s pohonem všech čtyř kol a přemýšlím, proč sem ty lidi vlastně jezdí - za klidem horské přírody asi ne.

Každé utrpení ale jednou skončí a tak asi za půl hodiny už mizím známou cestičkou z vrcholu Lysé hory na Růženčinu zahrádku. Tedy tentokrát to už není ta zavátá stezka, ale pořádná široká highway vytlačená rolbou do zmrzlého firnu.


Začínám klasicky: z Rozcestí u čtyř pánů po modré na Krakonošovu snídani. Tady by to mělo být backcountry, ale vzhledem k pevnému povrchu to oproti vyrolbované dálnici není žádný rozdíl. Protismyk se dobře chytá slabé krystalické vrstvy na povrchu tvrdého firnu, po kterém jedou lyže jako namydlené. Před sjezdem k Mumlavě se na chvíli zastavím, sundám lyže, posadím se na ně a vyndám z batohu horalku a termosku s čajem. Je příjemně teplo a výhledy přes zasněženou planinu na okolní kopce pod modrým nebem jsou obzvláště malebné, takže by byla věčná škoda tudy jen tak prosvištět.


Sjezd k Mumlavě absolovuju letos už po třetí. Sníh je tentokrát suveréně nejrychlejší. Lyže jsou na tvrdém hrbolatém firnu trochu neposedné, ale hrany se mají do čeho zakousnout, takže jde v pohode telemarkovat a krotit tak rychlost, kterou nabírám, hned jakmile se louka začne mírně svažovat. Dojem z parádního sjezdu kazí cesta podél Mumlavy. Minule jsem tu zkoušel rychlé tele oblouky (a hodil při tom tygra) jenže to se padalo do měkkého; teď je všechno tvrdé jako beton a navíc je cesta rozbrázděná hlubokými stopami od lyží a pěších chodců. O nic se raději nepokouším a plužím až na Krakonošovu snídani.

Z Krakonošovy snídaně beru tentokrát směr na Voseckou boudu. Cesta stoupá do kopce a já si říkám, kdy budu muset nalepit pásy. Jenže uprostřed cesty je od plužících běžkařů nastrouhaná taková krupice, na které protismyk dobře drží a tak kráčím vzhůru rychle a bez prokluzování. Jelikož mám v plánu sjet stráň pod Hraniční loukou, tak na rozcestí Pod Voseckou boudou zahýbám doleva a jedu omrknout terén. Cesta je tu rovná a místy trochu svažitá, tak zkouším bruslit a kupodivu to docela jde. Stráň ale nevypadá moc dobře - je poměrně prudká a hustota smrčků je na mě taky dost vysoká; v kombinaci s rychlým firnem bych si tenhle sjezd moc neužil. Všímám si ale stezky, která sem vede přímo od Vosecké boudy (je tu dokonce ukazatel) a ta vypadá celkem sjízdně. Vracím se proto na Rozcestí pod Voseckou boudou a odtud výživným kopečkem k chatě.


Po lehké svačině a inhalaci kouře z diesel generátoru (už mi z toho čistého vzduchu bylo trochu mdlo) se vydávám na neznačenou cestu za Voseckou boudou. Jsou tu už jedny stopy od nějakého backcountry běžkaře, ale jinak jde cesta dobře poznat podle starých sloupů elektrického vedení, po kterých zřejmě dřív vedli k chatě elektřinu, než nějakou chytrou hlavu napadlo, že diesel generátor bude ekologičtější. Zajímavé, jak tohle místo působí odlehle, přitom se nachází jen pár kroků od rušné turistické křižovatky. Sjezd po cestě docela ujde. Kdyby byl hlubší sníh, tak by se tu lyže asi moc nerozjely, ale dneska je to celkem příjemné svezení, ale pořád to není ten perfektní sjezd, který doufám objevit. Naštěstí mám ještě jedno eso v rukávu.

To eso je lesní průsek, který vede po jednom z žeber hlavního hřebene, podél Polomové bystřiny přes Mumlavskou skálu. Začátek průseku je nedaleko, za chvíli jsem na místě a hned se nadšeně vrhám do lesa. Po pár metrech ale zjištuju, že tady se žádná sjezdová extáze taky konat nebude. Povrch mezi stromy není rovný, ale tvoří ho malé kopečky, které evidentně vznikly během oblevy, teď jsou ovšem ztvrdlé mrazem a zhusta okořeněné hroudami zmrzlého sněhu spadaného z větví. Lyže po tom sice jedou jako blázen, ale zároveň se nedají ovládat. Průsek taky není zrovna nejširší, vlastně si občas nejsem jistý, jestli po něm ještě jedu. U Mumlavské skály ještě přituhne; svah je prudší a stromy hustější. Zrovna se odhodlávám k opatrnému skoku z menší skalky a modlím se abych už měl tenhle úsek za sebou když mi syntetický hlas Endomondo sportstrackeru přečte zprávu:
Hi Honza, here is Mejla from Bozi dar. Enjoy the best conditions ever!
Pomyslím si něco o krutém žertu a skočím.

Po tomhle zážitku jsem docela zklamaný. Do sjezdu, který mám čerstvě za sebou jsem vkládal velké naděje. Teď už me čeká jen výstup na Plešivec a odtud sjezd do Rokytnice, který už znám. V krvi mi pořád kolují zbytky adrenalinu a cesta po bežkařské dálnici mi připadá dost nudná. Pokouším se bruslit, abych tomu dodal trochu šťávu, ale sil už mi moc nezbývá, tak moje jízda připomíná spíš úprk postřeleného losa.

Na úpatí Plešivce lepím pásy (dnes poprvé). Když házím věci zpátky do batohu, zaslechnu z lesa nad sebou známý zvuk lyží na tvrdém sněhu. Než stačím hodit batoh na záda, mezi stromy ke mě přikličkuje nějaký skialpinista. Na tváři mu hraje úsměv, který dokáže vykouzlit jen sjezd ve volném terénu. Dáváme se do řeči, navzájem si postěžujeme jak “se to dneska seká” a za chvíli už každý pokračujeme za svým dobrodružstvím.


První část cesty na Plešivec vede lesem a je rovná jako když střelí. Sníh tady není tak tvrdý; lyže by se tu měla do čeho zaříznout a tak začínám litovat, že to jdu do kopce, protože tady bych se určitě pěkně svezl. Když se dostanu nad hranici vzrostlého lesa, cesta začne být podstatně vzdušnější a pocit že stoupám na horu intenzivnější. Co chvíli musím šplhat do prudkého hanku, kde mi i pásy občas podklouznou. Na druhou stranu tu pěkně svítí sluníčko a mezi nízkými smrčky se otevírají daleké výhledy. S každým metrem si tohle místo začínám víc a víc užívat. Původně jsem si myslel, že rychle vyběhnu nahoru, abych to stihl ještě sjet, ale teď si uvědomuju, že žádný sjezd už není důležitý, že tu stačí prostě jenom být. Slunce se kloní k západu a zaplavuje zemi zlatým světlem. Obloha je pořád hezky modrá a smrčky kolem mají bílé sněhové kožichy.


Na vrcholovém hřebeni smrčky poněkud zhoustnou. Po náznaku cesty ani památky; ještě že sleduju stopy skialpinisty, kterého jsem potkal na začátku výstupu. Ale i tak další postup obnáší hodně kličkování mezi stromy a podlézání pod větvemi. Občas trochu zafouká, stromy se oklepou a drobné vločky zlatě zavíří v paprscích zapadajícího slunce. Zážitek je to magický. Pokouším se to nafotit, ale bez úspěchu.


Stromy se trochu rozestoupí až někde kolem vrcholu Plešivce. Cesta od úpatí až sem mi trvala něco přes hodinu a na únavě je to znát. V batohu jsem si pro tuhle příležitost šetřil poslední horalku a tak si najdu místo na slunci s výhledem na protější kopec, posadím se na lyže a vychutnávám zasloužený odpočinek a atmosféru jakou může poutníkovi nabídnout jen liduprázdný vrchol při západu slunce. Zrovna dopíjím šálek čaje (zajímavé, jak venku všechno líp chutná), když se Endomondo z ničeho nic znovu probudí a suše mi oznámí:
Go go go!
Mejla se zřejmě při online sledování mého “workoutu” dobře baví :)


Z Plešivce sjíždím známým sjezdíkem, kde jsem se minule předvedl školnímu výletu. Dlužno podotknout, že ani tentokrát by to nebylo příliš slavné, protože cesta je hodně zničená a navíc přemrzlá. Když dorazím ke sjezdovce, stihnu ještě dva poslední snowboardisty sjíždějící do údolí, jinak už ani noha. Takhle opuštěnou sjezdovku za denního světla člověk hned tak v zimě nevidí. Podívám se nahoru a vím, že bez ohledu na to jak jsem utahanej, těch pět set metrů co mi ještě chybí k vrcholu nejvyššího hanku ještě musím dát. Ždímám ze sebe poslední zbytky sil a metr po metru se soukám vzhůru.


Konečně nahoře. Uhnízdím se na kraji sjezdovky, dopíjím poslední zbytky čaje, dívám se na svět pod svýma nohama a přemýšlím o dnešním dni. Žádnej super sjezd jsem neobjevil (no možná ten na Plešivci, ale ten jsem šel do kopce), přesto cítím spokojenost a naplnění. Inu při backcountry túrách nemá cenu honit se za nějakými představami, stačí jen otevřít oči a užít si to, co cesta nabízí.

Než jsem dosrknul poslední hlt čaje, zapadlo slunce a zespoda přijela první rolba. Cesta dolů je připravená. Můj vlastní pruh toho nejčerstvějšího manšestru. Hell Yeah!

Honza

P.S. Doufám, že to letos ještě nebylo naposledy :)

26 komentářů:

  1. Obleva skončila ve středu, pak přituhlo a napadalo 10-15cm kvalitního sněhu. Jezdil jsem na něm v Jizerkách zatím jen na běžkách a byla to pohádka. O víkendu se už vydávám s plnou výbavou a pevně doufám, že podmínky vydrží.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je super, dík za info, sem si myslel, že moc sněhu nenapadlo, ale 10-15 cm to bude paráda. Navíc má svítit sluníčko, takže víkend bude krásnej. Já mám v plánu v sobotu prozkoumat tu část Krkonoš od Sněžky na východ, tam jsem snad v životě nebyl.

    OdpovědětVymazat
  3. Snad budou podmínky příznivé. Od Sněžky je k Pomezním boudám protažená magistrála, ale asi se to dá projet i volně. Je to jen mírný svah. Zatím jsem tam nejel , pouze jednou přehlížel při zimní výpravě na Sněžku. Sám budu testovat nové vázání. Instaloval jsem Targu G3 ascent a zatím to vypadá moc dobře. Zvednula se výška boty od lyže a mělo by se tím zlepšt ovládání i chůze. Zároven taky otestuju voskování lyže i se šupinami jak se projeví ve skluzu. Terény vyberu cestou z Benecka přes Rezek na Dvoračky. Doufám, že to pojede dobře.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Honzo. Tento víkend jsem byl opět v Jeseníkách. Paráda. Na tvrdém podkladě 10 cm prašanu. Krásné počasí, akorát v neděli foukal vítr. Jeli jsme z Koutů nad Desnou lanovkou na Medvědí horu a potom přes Mravenečník kolem nádrže Dlouhé stráně přes Malou jezernou na Františkovu myslivnu. Následoval krutý výstup na hřeben a potom přes Petrovy kameny na Barborku, kde jsme měli ubytování. V neděli výšlap mimo cestu na Praděd a z Pradědu po prošláplé cestě od skialpinisty kolem tabulových skal na Malý děd a sjezd na oběd na Švýcárnu. Ze Švýcárny po červené na Malý jezerník a potom krásný sjezd lesem mezi stromy do sedla, dále přes Výrovku na Červenohorské sedlo. Nádherný XCD terén. Trasa plná zážitků. Jinak boty T4 v celku v pohodě. Akorát hrozně moc záleží jaká se vybere ponožka do bot, jak se podaří bota dobře sešněrovat a v průběhu trasy to chce spocené ponožky vyměnit. Někdy je to v pohodě celý den a někdy to začne po určité době nepříjemně tlačit. Ale puchýře jsem zatím nezaznamenal

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Mirku, pěknej okruh, budu si ho muset někam zapsat, protože to myslm stojí za zopakování.Jinak hezky bylo tenhle víkend asi všude. Já byl v sobotu na východě Krkonoš a taky paráda - už o tom smolím článek :)Co se týká plastových bot, tak mám z letošní sezóny taky hodně osobních postřehů, takže to dám dohromady a něco o tom napíšu. Určitě bych pak rád probral svoje zkušenosti i s ostatníma co tyhle boty používají.Jen doufám, že letos se bude dát lyžovat aspoň do velkonoc :)Honza

    OdpovědětVymazat
  6. Taky se přidávám se svoj výpravouv Krkonoších, kde jsem testoval vázání Targa G3 ascent. Jel jsem nenáročnou trasu z Horních Míseček okolo Kotle na Dvoračky a dále na Rezek, Vítkovice hotel Skála pak prvovýstup starou dřevařskou stezkou pod Černou skálu a zpátky na Mísečky. Možná by stálo za úvahu udělat někde úložiště s trasami co kdo projel , pro lepší orientaci pri plánování výprav. Mam zatím všechno na zaznamech GPX a rad přispěji. Vázání rozšířilo možnosti jak při chůzi tak ve sjezdech a zejména šetří čas při nasazování a sundávání kabelů a také snižuje zatížení bot v ohybu. Taky se díky zvýšení lyže lépe naklápí a dají se jet odvážnější oblouky. Poprvé jsem jel s lyžema výrazně vepředu a těžiště měl nad zadní částí lyže. Trochu mě zklamalo rychlé sjeti vosku na ledovce na hřebenu, příště vezmu něco sebou na přimazání. Sněhu je zásoba, pokud nepřijde rychlá obleva je lyžování určitě i v dubnu.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Roberte, kdybys měl porovnat volnost paty a odraz při chůzi u 3-pin vázání bez kabelu a u té Targy G3 Ascent (která má tuším pivot point) tak jak by to vycházelo? Není tam taky znát váhový rozdíl?Dík, Honza

    OdpovědětVymazat
  8. Jo jinak na to přemazávání se mi docela osvědčil takový ten tekutý vosk ToKo. Normálně s tím mydlím šupiny a vozím to sebou v batohu, když je potřeba ještě domáznout během túry.

    OdpovědětVymazat
  9. Chůze s Targou je úplně jiná, špička se cellkově uvolnila ohyb v botě není prakticky žádný vše obstarává kloub na vázání. Tím odpadlo i tření paty v botě a celkově se snížila námaha při kroku. Když se daří odraz jdou udělat i krátké skluzy. S 3-pinovým vázáním to byla podstatně větší námaha a také se hodně namáhal skelet pri ohybech. Někde jsem četl, že se časem rozlomil. Váhově to není takový rozdíl většina dílů je z plastu. Vyborně se take rychle připíná. Pro změnu režimu chůze sjezd stačí hůlkou přesunout páčku z jené do druhé polohy. Zatím jsem nenašel výrazné nedostatky, snad jen namrzání mechanismu na přepínání, ale to zkusim nejakou vaselinou s grafitem promazat snat to pomůže. ToKo tekutý taky vozím, ale asi se musí rozleštit. Zatím jsem ho nechal jen zaschnout a nebylo to ono. Na námrazu na šupinách však působí výborně. Zkusim nekdy univerzalní tuhy roztahnout korkem a rozleštit snad to vydrží více. Až bude čas udělám nějaké video na FB jak vázání funguje pro lepší představu. Je to určitě velký přínos.

    OdpovědětVymazat
  10. Navíc se dá doplnit o haršajzny, kovové hřebeny, které zabírají na zledovatělém povrchu. Uvažuji o nich na příští sezonu.

    OdpovědětVymazat
  11. Jo heršajzny znám, dělá je i Voilé, tak aby se daly přidělat skoro na každou tele lyži:http://www.voile.com/voile-ski-accessories/voile-ski-crampon.htmlJá si teda zatim vystčil s úzkejma pásama co mám na běžky, ale jak jsem o víkendu lezl na Sněžku, tak už mi lyže podkluzovaly, takže na příští sezónu už pořídím normální široký pásy na celou skluznici.Jo a s tim úložištěm tras to není špatnej nápad, určitě by se hodilo, kdybysme si navzájem dali vědět, kde jsou dobrý sjezdy atd. ono prúzkumničení má taky něco do sebe, ale někdy holt na to není čas.

    OdpovědětVymazat
  12. U Targy jdou hřebeny rychle nasadit i sundat a pri chůzi se zvedají, nebude třeba tolik zvedat lyži http://www.genuineguidegear.com/life/video/g3-targa-ascent-crampon. Jinak mam taky jen pasy zastrižené na 90 mm a je to nekdy malo, ale v prudším svahu asi stejně už pomůže jen jiný způsob stoupání. Trasy zatim ukládám na sportypal.com napr. http://sportypal.com/Workouts/Details/2914064 . Šlo by tam udělat účet např.BC bezky a tam nahrát gpx projeté trasy a připsat do oddílu label/tags poznámku se zajímavostmi, sjezdy, občerstvením a pod. Venku to dnes vypadá zase jak v lednu, doufám že to alespon do so vydrží .

    OdpovědětVymazat
  13. No tak to mají u G3 docela vychytany :)Mrknu na ten sportypal.Do soboty to určitě vydrží, ale mě to tento víkend asi nevyjde, takže musím doufat, že to vydrží ještě do velikonoc :)

    OdpovědětVymazat
  14. já mám zkušenosti s Voile Switchback X2, který má taky pivot point. Na chození je to pohoda a za optimálních sněhových podmínkách se dá dosáhnout v odemčeném režimu i celkem solidního skluzu. V náročnějším terénu jsem předjížděl i běžkaře. To namrzání je tam jak píše Robert u Targy Ascent taky. Hlavně když je čerstvý sníh a jede se v odemčeném režimu tak se tam ten sníh natlačí a vytvoří se váleček ledu, který potom brání v uzamčení vázání na sjezd. Ale dá se to častečně řešit namazáním nějakého vosku a jde to poměrně snadno odstranit špičkou hole. Co je spíše nevýhoda je to, že to ouško, kterým se přepíná zleva do prava na sjezd nebo chůzi, není ve sněhu vidět. Přemýšlím proto jak to nějak vylepšit. Hmotnost je stejná jako u Targy Ascent a teď jsem koukal, že se dá pořídit laciněji než Voile. Jediný podstatnější rozdíl vidím v tom, že u Switchbacku se používají stoupací dráty (dvojí velikosti), a u Targy Ascent je nějaká sklopná destička. Co je lepší - nevím

    OdpovědětVymazat
  15. Targa G3 ascent má vzdadu sklopnou podpatěnku, kterou je možné doplnit zasunutím stoupacích podpěr http://www.boatpark.cz/g3-targa-ascent-podpatni-nastavec-z4938/, ale osobně vystačím jen se sklopením. Přepínání zatím dělám víc ručně pro zajištění úplné krajní polohy tak sníh jen odhrnu. Jinak možná snad pomůže nalepení sněžného límce kolem přepínání, někdy vyzkouším.

    OdpovědětVymazat
  16. Taky je rozdíl asi v pružinách. U Voile Switchback jsou pružiny celé schované v patronách u Targa G3 se mi zdá, alespoň z obrázků, že jsou pružiny i venku. Dále u Voile je možné pouze zvolit při koupi velikost small nebo standart dle velikosti podrážky, není ale možné koupit pružiny různých tuhostí jako u vazka Targa G3. Síla pružiny se u Voile nastavuje otáčením patron. Žádný jiný rozdíl asi není. Myslím si, že jsou to vázání jinak dost podobná. Po těch sněžních límcích se podívám. Přece se mi nechce moc ohýbat:-). Pro mě byl úspěch, když jsem se naučil používat ke zvedání a zaklapování stoupacích drátů skialpové hole. Furt jsem přemýšlel k čemu je ten zahnutý zobáček u rukojeti hole dobrý až jsem na to přišel :-). Ještě přemýšlím jestli by nestálo za to vyzkoušet smartheel od telebry ke snadnějšímu nazouvání lyží a možností přepínáním mezi volnou patou (telemark) a pevnou patou (klasické sjezdové lyžování). Přeci jenom se telemark teprve učím a ze strmějších svahů by se pevná pata možná leckdy hodila.

    OdpovědětVymazat
  17. Také jsem si to maloval růžově, jak se s backcountry výbavou vydám do backountry terénu a ouha, ochrana přírody po česku! Bydlím v jižních čechách nedaleko hranice s Rakouskem a nejbližší terény jsou pro mě kromě Novohradských hor na Šumavě. A tam je zákaz vstupu v zimě mimo turistické cesty (a někde i po nich) dotažený ad absurdum. Přitom z rakouské a německé strany se člověk může pohybovat úplně svobodně, viz pár fotek z túry na Plechý zde https://www.dropbox.com/sh/fu6b1j0sahp2ez0/w2WOenqZSe (pozn.: chtěl jsem se před kámoši ukázat, co znamená XC Downhill na lehkých telemarkových lyžích. Parťáci mají normální běžky, takže si sjezd moc neužili :-)Ať si ochranáři strčí české národní parky za klobouk, v Rakousku v předhůří Alp je bezpočet kopců s loukami po úbočích či vrcholech, které jsou přímo ideální pro Tele XCD, dostupnost autem od baráku 100 až 200 km, podle toho na co je chuť. Zde několik náladovek z tohoto víkendu https://www.dropbox.com/sh/imk4lvr331j7ct7/Ukv33F4D7k (ženuška šla naposledy na sněžnicích, příště už jede na lyžích :-)Honzo, mám návrh. Už se nás tu na blogu schází dost, nechtěl bys zpřístupnit uživatelskou sekci či fórum, kam by se daly dávat tipy na XCD túry včetně informací? Já bych přispíval hned.

    OdpovědětVymazat
  18. WOW!!!! bomba fotky - hlavně z těch Rakous.Sdílet trasy by bylo určitě fajn, už sem psalo víc lidí tipy na pěkný túry a je škoda to tu nechávat jen tak zahnívat v komentářích. Budu si muset udělat nějakej průzkum možností jak to řešit a na příští sezónu něco připravit.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za pochvalu, víc už z telefonu vydojit nelze :-) Honzo, tuším že jsi z Prahy nebo okolí. Já jezdím v podstatě každej tejden přes Prahu, někdy tam i spím. Tak můžeme v průběhu roku zapřemýšlet o technickém řešení, pokud bys chtěl pomoci. Nejsem ani proti emailový komunikaci, je-li na tebe někde dohledatelné spojení.

    OdpovědětVymazat
  20. Jasně, dobrejm nápadům se nebráním. Email na mě najdeš v popisu profilu tohoto blogu.

    OdpovědětVymazat
  21. tady posílám odkaz na lyžařskou školu v Jeseníkách: http://www.sherpaski.cz. V nabídce mají výuku telemarku. Kdyby nás bylo víc tak by cena pro skupinu (min 3 lidi) byla zajimavá. Výuku provádí v Karlově nebo na Ovčárně, ale prý není problém se domluvit na jiném místě, které je poblíž.

    OdpovědětVymazat
  22. Škola je asi dobrá, ale zvládnout telemark jde i samostatně. Dnes mě počasí zlákalo a vytrazil jsem na sjezdovky v Herlíkovicích. Celé odpoledne jsem zkoušel traverzovat v telemarku na červené sjezdovce a postupně jsem získal správný grif. V podstatě jde o to se nebát výrazně předsunout nohu vedoucí oblouk a zároveň zatížit nohu vzadu. Jde to celkem automaticky, jen je to námaha v steheních svalech, ale při pravidelném střídání mají čas na regeneraci. S lehkými annumy jsem zdolal i černou sjezdovku, ovšem jen klasickým obloukem, který jsem zkracoval kvůli rychlosti. Podmínky jsou téměř optimální sněhu napadlo asi 20 cm a i odpoledne kdy byl měkčí šlo kvalitně jezdit. O víkendu to bude na triko a opalování. S Targou jsem moc spokojený, umožňuje daleko lepší naklopení lyží ve svahu a i chůze je snadná. Voilé 3 pin použiju příští rok na turistické běžky okolo 70 mm na ježdění lehčích terénu např. na Vysočině kolem Svratky a Nového města. Doufám, že již budu mít základy telemarku a sjezdy budou odměnou.

    OdpovědětVymazat
  23. Chce to zkoušet a zkoušet, kde to jen půjde. Jde jen o to aby si člověk nenavykl dělat chyby, kterých se pak bude těžko zbavovat. Proto o nějakých pár hodinách s člověkem který to umí uvažuji. Je jasné, že potom už je to na člověku samotném. Je taky užitečné koukat na různá videa a snažit se leccos odkoukat, zafixovat si to do paměti a pak to zkoušet.

    OdpovědětVymazat
  24. Tady jsem našel jedno zajimavé video: http://www.youtube.com/watch?v=WebwrYZR5Tw&list=PL17F68181F2930D7C

    OdpovědětVymazat
  25. Já bych ještě doporučil k přečtení knihu Allen & Mike's Really Cool Telemark Tips, je fakt moc dobrá, navíc je vtipná a dobře se čte.Škola je smořejmě výborná a hodně to člověka hodí dopředu, jinak taky pomáhá, když se na sjezdovce najde někdo, kdo umí a od koho se dá něco okoukat.

    OdpovědětVymazat
  26. V Peci pod Sněžkou se koná za týden TelmarkFest 2013, součástí jsou i nějaké hodiny výuky zdarma a bude tam možné i zapůjčit různé typy výbavy. http://www.vychodnikrkonose.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=631:telemark-fest-pec&catid=3:aktuality&Itemid=61 Kniha Cool telemark tips mi v začátcích dost pomohla je to tam rozepsané podrobně včetně možných chyb, občas si v tom listuju i ted.

    OdpovědětVymazat