pátek 2. listopadu 2012

Speciál: XCD Vázání

Tenhle speciál věnovaný XCD vázání volně navazuje na starší článek o vázání pro backcountry běžky.

Když jsem před čtyřmi roky začínal s BC běžkami, šla mi hlava kolem z různých zkratek pro normy běžeckých vázání a jejich variant. U XCD lyží volba jasně padá na normu NN 75, ale i v tak jednoduchém řešení se dá najít spousta modifikací, s nimiž je dobré se před nákupem seznámit. V tomhle článku se pokusím shrnout poznatky, které jsem v průběhu tohoto roku nasbíral po webu a z rad zkušenějších. Tak pojďme na to.

Pro XCD jsou vhodná telemarková vázání, která mají alespoň nějaký kabel. Úkolem kabelu je nenechat volnou patu příliš se odchýlit od osy lyže a také při zatáčení přenášet více síly z boty na lyži. Kabel telemarkoveho vázání se musí umět natáhnout a smrštit podle toho jak se bota při chůzi ohýbá. A právě podle způsobu, jakým se kabel natahuje lze kabely, potažmo vázání, rozdělit na kabely s natahovanou pružinou (anglicky se jim většinou říká prostě "cable") a kabely se stlačovanou pružinou (ukrytou v pouzdře), anglicky zvané "hardwire". Obecně se má za to, že hardwire kabely mají lepší vlastnosti, ale bohužel za cenu vyšší hmotnosti, což je zrovna u XCD docela důležitý parametr.


Dalším kritériem, podle kterého můžeme vázání rozdělit je způsob uchycení boty. U vázání použitelných pro XCD, můžeme narazit na dvě hlavní řešení. Prvním je starý dobrý 3-pin, kde je prodloužená přední část podrážky ve vázání uchycena pomocí skřipce. Správnou pozici boty zajišťují tři hroty na desce vázání, které musí zapadnout do třech otvorů v podrážce. Výhodou tohoto klasického řešení je, že se obejde bez kabelu (vím, že si teď trochu odporuju, ale k čemu je to dobré popíšu dále). Naproti tomu další způsob uchycení se bez kabelu neobejde. Vypadá podobně jako 3-pin, ale na jeho desce nejsou žádné hroty a místo skřipce je tu jen jakýsi tunel, do kterého se nadoraz zasune prodloužená přední podrážka boty a v této poloze je bota držena kabelem napnutým přes patu.


Jelikož XCD v sobě snoubí chůzi na delší vzdálenosti i slušné sjezdové vlastnosti, je téměř každá součást XCD vybavení nucena řešit konflikty, které sebou přináší snaha vyhovět specifickým nárokům těchto rozdílných lyžařských směrů. U vázání jsem si pro sebe tento problém nazval "freeheel paradox". Chůze na lyžích totiž vyžaduje patu co nejvolnější kvůli energickému odrazu (anglicky kick), kdežto při sjezdu se hodí spíš pata pěkně fest přitažená kabelem pro větší přenos síly z boty na lyži. Pojďme se teď mrknout, na jaká řešení freeheel paradoxu můžeme narazit.

Kabel odnímatelný
Nejjednodušší řešení je při chůzi kabel z vázání prostě sundat a znova ho nasadit až na kopci před sjezdem. Příkladem (a snad i jediným zástupcem) budiž vynikající ultralehké vázání Voilé 3-pin Cable.


Kabel fixovaný k desce vázání
Další vtipné řešení od firmy Voilé, je mít kabel trvale připevněný k vázání, ale s možností během chůze ho mít zafixovaný za podložkou vázání resp. za její patní část (anglicky Heel Pad). Před sjezdem lze pak kabel jednoduše přepnout na patu. Opět se mi nepodařilo najít jiného výrobce tohoto řešení, takže jediným zástupcem je Voilé Hardwire 3-Pin Telemark Binding. Oproti 3-Pin Cable přináší Hardwire 3-Pin především "sjezdovější" hardwire kabel a vyšší podložku pod vázání (tzv. Riser). Logicky daň za tyto vymoženosti je podstatně vyšší hmotnost vázání, takže je potřeba pečlivě rozvažovat priority.


Kabel kompromisní
Ti, co jsou líní se zaobírat během cesty kabelem, se musí spokojit s kompromisem. Kabel je zapnutý na patě pořád, ale jeho síla není zase tak velká, aby nějak dramaticky bránila chůzi a zároveň stačí na pohodlné sjíždění. “Kompromisní” kabely jsou většinou hardwire, ale najdou se i modely vázání s natahovanou pružinou. Tady bych ještě dodal, že hardwire kabely vetšinou umožňují měnit patrony s pružinami o různé tvrdosti a tím dosahovat potřebné síly kabelu. Zajímavou vychytávku u  tohoto typu vázání vymysleli u G3 - řkají tomu Tour Throw a vtip spočívá v tom, že páka, kterou se napíná kabel přes patu má dvě polohy (viz. obrázek). První poloha (ta divně vypadající) je určená pro chůzi; kabel v ní není tak napnutý a pata je volnější. V druhé (sjezdové) poloze je už páka zacvaklá klasicky, kabel se víc napne a tím víc fixuje patu. Vázání s “kompromisním” kabelem donedávna dělala i firma Voilé (model SX), tento rok už ho v nabídce nemá. Jinak na toto řešení můžeme narazit u G3 (Targa a Targa T/9) nebo Rottefella (Chilli, Cobra R4, Cobra R8).


Pivot point
Konstrukčně zatím nejvymakanější se mi jeví řešení nazývané jako Pivot Piont. Jeho princip spočívá v přidání pantu do špičky vázání. Botu ve vázání drží hardwire kabel, přičemž celé vázání se může otáčet kolem pantu ve špičce a tím dát patě vetší volnost pro chůzi. Pant lze jednoduše uzamknout a vázání se pak chová jako normální hardwire telemarkové vázání. Geniálně jednoduché, jednoduše geniální. Nevýhodou tohoto systému je zase o fous vyšší hmotnost, ale hlavně v současné době vysoká cena. Pivot point vázání vyrábí opět firma Voilé (Switchback a Switchback X2), také G3 (Ascent) a Black Diamond (O1).


Ještě bych chtěl zmínit nějaké příslušenství. Především jsou to stoupací dráty (Climbing Wires), které lze vyklopit z podložky pod patou a udělat si tak stoupání do strmého kopce trochu pohodlnější - je to podobný princip jako u skialpových vázání. Další věcí je už zmíněná podložka pod vázání (Riser). Dočetl jsem se o ní, že dramaticky zlepšuje schopnost jezdit agresivní telemarkové oblouky, ale vysvětlení proč to tak je, to jsem zatím nikde neobjevil :) Jak stoupací dráty, tak podložka jsou u dražších vázání většinou již v ceně a není nutné je dokupovat zvlášť.


No a na závěr ještě jedna důležitá věc ohledně kabelu. Při nákupu je potřeba dávat pozor na délku kabelu - ta musí sedět s velikostí vaší boty, kterou budete s vázáním používat. Je tam poměrně velký rozptyl, většinou se dělají dvě délkové varianty - krátká a dlouhá, ale pokud se s velikostí bot pohybujete na jejich hranici (jako já), lehko se vám může stát, že nakoupíte špatně.

S trochou nadsázky se dá říct, že k výrobě telemarkového vázání stačí kus plechu a nějaký drát. Snad proto se jeho výrobou zabývá po celém světě hodně větších i menších firem. Účelem tohoto článku nebylo představit všechna vázání, ale zmapovat alespoň ty, která se dle mého názoru hodí pro XCD a to ještě jen od těch “nejprofláknutějších” výrobců.

Honza

6 komentářů:

  1. Na základě podnětných připomínek jsem ještě do přehledu doplnil neprávem opomenutou BC firmu Black Diamond resp. její vázání O1 a pak také informace o vychytávce Tour Throw.

    OdpovědětVymazat
  2. Jedno zajímavé zajištění bezpečnosti vázání zde: http://www.telebry.com/pagProducts.htm

    OdpovědětVymazat
  3. Funkce je dobře znázorněna na této animaci http://www.telebry.com/pgAnimation.htm

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavý, ale počítám, že to bude docela dost zvedat váhu vázání. I když zase na druhou stranu, kolena má člověk jenom dvě :)

    OdpovědětVymazat
  5. Váha není zase tak velká 16 oz odpovídá cca 430 g, je to převážně plastové. Zkusil jsem si objednat , až to dojde něco o tom sem napíšu

    OdpovědětVymazat
  6. Ó dík, velký BC Šamane. Konečně se začínám trochu orientovat. Nebo jinak řečeno - zatím nejlepší článek na toto téma, který jsem objevil...
    Kot

    OdpovědětVymazat