Vybavení do backcountry 2015/16

Komentovaný přehled lyží, bot a vázání pro backcountry běžky a XCD.

Rok se s rokem sešel, sezóna klepe na dveře a na bcběžkách, trochu se zpožděním, ale přece vychází tradiční přehled vybavení. I letos jsem před samotným přehledem sepsal článek pro ty, kterým ještě pojmy BC běžky a XCD nic moc neříkají a rádi by se o nich tak nějak povšechně něco dozvěděli. Jestli je to zrovna váš případ, tak mrkněte na Průvodce nerozhodného.

Těm co stačí jen prosvištět přehledovou tabulku, nebudu dál ztrpčovat život svým grafomanstvím a link na ni dám jako již tradičně hned do úvodu článku - sem.

Lyžařský průmysl se prý již pátým rokem potácí v krizi a vyrobený objem lyží se údajně smrskl asi na třetinu. Producenti na tento stav reagují různě, buď se zbavují okrajových specializovaných typů lyží (např. backcountry běžky a XCD) a soustředí se pouze na hlavní proud - ano i letos to někteří výrobci vzdali. A nebo se naopak do tohoto segmentu nadšeně vrhají doufajíc, že stávající zákazníci budou chtít rozšířit svůj arzenál - ano, letos se překvapivě do XCD vrhli hned dva výrobci. A stejně jako každý rok se marketingoví mágové snaží backcountry běžky a XCD nějak nově pojmenovat - letos se docela často začal objevovat termín "Low Angle Touring".

Dost řečí pojďme na to. A začneme hned u největšího.

Fischer se jako téměř každý rok postaral o nejvíce novinek a překvapení. Vše se odehrávalo v segmentu lyží. Kromě již obligátní změny designu došlo k podivnému promíchání produktových řad Offtrack Cruising a S-Bound, masivním rozšířením loňské novinky EASY SKIN a přibily i nějaké zajímavé nové lyže.

Nebudu chodit kolem horké kaše a začnu rovnou s novinku největší, ze které vycházejí prakticky všechny další změny.

Vloni Fischer představil na lyžích E99 krátké pásy nazvané EASY SKIN. Pás je pouze v odrazové části skluznice (namísto klasického protismyku) a je charakteristický tím, že je vpředu ukotven v otvoru ve skluznici. Tento otvor vede skrz celou tloušťku lyže až na horní desku, kde se přezka pásu zahákne do speciálního držáku. Zbytek pásu je pak klasicky přilepen ke skluznici. Vloni jsem nad EASY SKIN ohrnoval nos, ale Fischer tomuhle konceptu zřejmě věří natolik, že rozšířil jeho použití na daleko větší počet modelů lyží a to dokonce tak vehementně, že v mojí oblíbené XCD řadě S-Bound, si už žádné lyže bez EASY SKIN nekoupíme. Letos má navíc většina lyží s EASY SKIN i protismyk.

Takže co tedy s těmi lyžemi.

O řadě Offtrack Cruising jsem si vždycky myslel, že jsou určeny především turistům, kteří sice brouzdají mimo stopy, ale jinak poměrně méně náročným terénem, rozhodně bez ambicí cokoli sjíždět a když tak hodně opatrně. Vedl mě k tomu fakt, že tyto lyže byly vždy prezentovány s vázáním pro běžnou (ne-backcountry) běžkařskou obuv. Letos mi ale Fischer tuhle teorii rozbil tím, že do řady Offtrack Cruising zařadil dva nejužší modely z řady S-Bound (S-Bound 78 a 88). Ty se teď nově jmenují TRAVERSE 78 a EXCURSION 88 a k oběma je přilepeno CROWN/SKIN, což znamená, že lyže má zároveň pás EASY SKIN i protismyk. Se svou šířkou 78 resp. 88 mm se tyto lyže ještě vloni řadily mezi XCD, ale hranice se nám posouvá, jak se dozvíme dále. Jen pro úplnost dodávám že TRAVERSE 78 i EXCURSION 88 už jsou prezentovány s BCX vázáním.

Když už jsem to nakousl, tak pro mě nejpříjemnější novinkou je uvedení nové široké lyže S-BOUND 125 (sidecut 125 - 95 - 120). Fischer tak v maximální šířce "běžek" o fous předhání Rossignol a společně posouvají hranice XCD do vod, kde stále kraluje Voilé (ten má nejširší šupinaté lyže široké 137 mm) . Škoda jen, že se nové Fischer ultraširokáče nedají sehnat ve variantě bez EASY SKIN. To ostatně platí pro celou řadu S-Bound, resp. pozůstalé modely 112 a 98, které jsou už nadále pouze ve variantě CROWN/SKIN.

Stávající řada Fischer Backcountry zůstala prakticky nezměněná. Jen u modelu E 109 byla variant TOUR (bez protismyku) nahrazena variantou EASY SKIN, čili hladká skluznice s možností připnutí pásu.

Jak je vidět Fischer se nebojí experimentovat a přinášet novinky i v době kdy ostatní více měně jen oprašují svoje stávající portfolio. Co mi ale u Fischera trochu chybí jsou vlastní boty a vázání čistě pro XCD. Určitě by to v jeho podání stálo za to.

Mezi oprašovače ale letos rozhodně nepatři domácí Sporten, který se se tentokrát postaral o velké překvapení. Už nový design webu napovídal cosi o změně a novém větru, ale i tak jsem myslel, že si odškrtnu svojí obligátní trojku Highlander - Forester - Ranger, utrousím cosi o zatuchlosti a pojede se dál. Čelist mi ale spadla v momentě, když jsem zjistil, že ze svaté trojice vypadl nejužší Highlander (54 - 48 - 52) a když jsem uviděl, že Sporten uvedl hned dvoje nové backcountry běžky a z toho jedny, které už podle obrázku vypadaly jako XCD, pokoušely se o mě rovnou mdloby.

Pojďme si to ale probrat pěkně popořádku.

Nejužším modelem se tedy stávají staré známé oblíbené Forestery (60 - 50 - 55) na těch se kromě designu nic nezměnilo. Mezi Forestery a Rangery se ale vklínil nový model Explorer (64 - 52 - 60). Explorer je zajímavý tím, že existuje hned ve třech modifikacích skluznice - hladká, lisovaný protismyk a s vloženým tulením pásem. Tulení pás je integrován přímo do skluznice v místě odrazové komory a měl by být vyměnitelný. Další na řadě je tedy starý známý Ranger (68 - 60 - 65) opět jen kosmeticky upravený. A dostáváme se ke zlatému hřebu. Tím je zbrusu nový model Expedition (90 - 70 - 80). Expediton lze pořídit ve variantě hladká skluznice nebo protismyk a svými parametry je podobný například Rossignol BC 90. Já si ho dovedu představit jako lehčí XCD s kabelovým vázáním a šněrovací botou typu Crispi Svartisen na blbnutí v kopcích za chalupou.

Mimo kategorii backcountry běžek ještě Sporten uvedl speciálku Hunter, což je krátká tlustá lyže s integrovaným tulením pásem a vázáním na běžnou turistickou resp. lesnickou obuv. Má to možná blíž ke sněžnici než k lyži, ale z prudkého kopce to asi trochu pojede.

Sportenu každopádně dávám za letošní počiny všechny palce nahoru a doufám, že to nebude na dlouhá léta jediná inovace v backcountry segmentu.

Rossignol zůstal na svém a vyhodil jen model lyží BC 68, které nedávaly moc smysl vedle BC 70. Jinak Rossignol má stále celkem širokou a vyváženou řadu BC lyží od šířky 59 mm do úctyhodných 123 mm. Téměř všechny modely jsou vybavené šupinami. Celkem prořídla nabídka bot, ale je dobře že zůstaly alespoň ty z toho více backcountry konce. Backcountry hole sice nesleduju, ale je jich tak málo, že rozhodně stojí za zmínku, že v nabídce Rossignol jsou i Adjustble BC 100. Na stránkách k nim bohužel moc informací není, ale subjektivně vypadají trochu hůře než Fischer BCX Variolight.

U Alpiny je to s lyžemi stejně jako vloni složité. Existuje spousta stránek, které vypadají, že mají s touto značkou něco společného, ale je těžké určit, které jsou ty pravé, protože na některých se např. vůbec nevyskytují lyže apod. Přehled lyží Alpina tu udržuju hlavně z nostalgie, protože bývaly časy kdy to u nás byly jediné, sice špatně, ale sehnatelné širokáče. Takže na nějakých amerických Alpina stránkách to vypadá, že zůstala řada lyží DISCOVERY 68, 102 a 110. To je co se týká lyží vše co by stálo za řeč. V botách je nabídky Alpiny tradičně široká, ale drží se pouze v mezích běžkařských šněrovacích bot pro NNN BC a NN 75. Tady se ovšem letos nic nového neurodilo.

Hagan zůstává u jediného modelu backountry běžek X-Trace, který je v podstatě totožný se Sprorten Ranger až na to, že špičku má od loňska širší o 1 mm, je to tam i letos, tak snad to nebude překlep. V nabídce má také stejně nazvané páskové vázání na každou pohorku.

Voilé rozšířil šupiny na model V6, který je šířkově podobný Vectoru, ale má menší rádius, takže je o něco točivější. Voilé je také tradiční výrobce backcountry a telemarkových vázání a tam zůstává pro letošek jeho nabídka 3-pin, kabelových a hardwire vázání nezměněna.

Madshus má výbornou řadu backcountru běžek a XCD, která však pro letošek zůstává beze změny a to i designové, pokud jsem si všiml. To samé platí i o dvou modelech backcountry bot. Nabízí se otázka, proč měnit dokonalé. V případě Madshus to sice možná platí v případě lyží, ale v botách by se mohli trochu pochlapit a uvést aspoň nějakou pořádnou šněrovačku pro NN 75.

A nyní jedna šaptná zpráva. Ze stránek Salomonu se někam podělo veškeré backcountry vybavení. Jen na americké verzi stránek zůstaly jedny úzké baccountru běžky XADV FREE GRIP. Zmizení se týká to nejen lyží, ale i bot a vázání. Salomon sice neměl nijak širokou nabídku, ale jeho produkty dávaly smysl. Sám mám na běžkách jejich boty i vázání a nemůžu si stěžovat. Zatím tomu dávám ještě šanci a z tabulky je úplně nevyhodím, pořád se ještě může stát, že je to jen nějaká adiministrativní chyba.

Abychom nekončili smutně, tak je tu ještě jedno nečekané překvapení a o to se postarala firma Genuine Guide Gear (G3), která je v našem přehledu tradičně zastoupena jako výrobce hardwire telemarkových vázání použitelných pro XCD. Letos se ale konečně vrhal i do segmentu XCD lyží a představila nové STINGER XCD (112 - 78 - 100). Konkurence to bude asi spíš pro Voilé, a sáhne po nich někdo, komu např. Vectory přijdou už moc široké. Čím asi tyto lyže nebudou vítězit bude cena, ta je posazená dost vysoko, ale G3 dělá kvalitní lyže, tak snad i cena bude ospravedlnitelná. Uvidíme co řeknou recenzenti. Co se týká vázáních TARGA, T9 a ASCENT, tak ty zůstávají beze změny.

No a na závěr je tu skupina botařů - specialisté na lyžařskou obuv Scarpa a Crispi. Ti nám sice letos nepřinesli nic nového, ale naštěstí zůstávají věrni backcontry a XCD a boty Scarpa T4, Crispi Svartisen a Antartics dál tvoří současnou špičku v XCD a backcountry obuvi.

To by bylo pro letošek vše. Na závěr, ještě jednou odkaz na přehledovou tabulku a přání dobré ruky při výběru vybavení.

Honza

Průvodce nerozhodného

Jít do BC běžek, XCD, nebo koupit obyčejné turistické běžky či skialpy, to je oč tu běží.

Co si pořídit za vybavení je těsně před sezónou dost obvyklá otázka. Od doby co nadšeně píšu tento blog se na mě pár lidí s tímto dotazem obrátilo. Většin z nich ale byla už rozhodnutých pro backcountry běžkování a řešili jestli spíš BC běžky, nebo XCD. Nedávno jsem ale čelil dotazu od člověka, který evidentně ještě neměl jasno v tom, zda se vůbec chce do volného terénu vrhat s volnou patou. Náš rozhovor mě inspiroval k tomu, abych si trochu v hlavě utřídil myšlenky na toto téma a pokusil se to nějak sepsat.

XCD vs. Skialp

Přemýšlet o XCD jako o lyžích na sjíždění kopců má smysl jen tehdy, láká-li vás telemark. Jezdit telemarkem není podle mého názoru těžší než jezdit alpským stylem, ale může se to těžké zdát člověku, který už je na nějaké úrovni alpského lyžování a pak poprvé zkusí volnou patu. Telemark naopak nabízí něco jiného, pro mě je to lepší požitek z jízdy v porovnání s klasickými sjezdovkami a také snowboardem. Pokud se tedy rozhodujete mezi skialpem a XCD, zkuste si nejdřív půjčit telemarkové lyže v půjčovně a sjeďte si na nich párkrát sjezdovku (nejlépe s instruktorem - vyhnete se tak zbytečným chybám, které by mohly ovlivnit váš názor). Tak nejlépe zjistíte jestli vás telemark vůbec bude bavit a jestli chcete věnovat čas jeho učení. Pakliže vás telemark nechytne za srdce, nebo pokud usoudíte, že na jeho osvojení nenajdete čas, jděte raději do skialpu. Cesty po kterých se jako skialpinista budete ubírat, by měly vést nahoru a pak hned zase dolů, rovinatých úseků pokud možno co nejméně. Sjezdy by měly být co nejdelší. Ten kdo to má dvě hodiny do Alp bude mít rozhodně více možností k využití skialpu, než ten kdo se orientuje spíš na naše hory.

Obzvláště varuju před pohlížením na XCD jako levnější variantu skialpu. Je sice pravda, že XCD výbava vyjde zhruba na polovinu či méně, než výbava na skialp, ale jak jsem psal už v úvodu, tak pokud člověk není tele nadšenec, budete pravděpodobně zklamán.

XCD vs. Telemark

Kdo řeší tohle dilema, je určitě volnopatomyšlenkář. Pro telemarkové sjezdové lyže platí v podstatě to samé jako pro skialp jen s rozdílem volné paty. Telemarkové lyže jsou určitě vhodnější pro někoho kdo bude (v Čechách) jezdit hlavně na sjezdovce a do volného terénu se vypraví jen sporadicky. S XCD se na sjezdovce sice tak dobře nesvezete, zato se vám ale zvětší akční rádius v backckountry. Můžete se vypravit i na místa, kam by se vám na těžkotonážním telemarku nechtělo vláčet, přesto je cestou několik kratších sjezdíků které si na XCD určitě vychutnáte. XCD umožňuje lepší plynulost při pohybu v terénu. Díky protismyku nemusíte lepit pásy, abyste mohli pokračovat pod kopcem v chůzi. Dost často tak vystoupáte a sjedete několik kopců, aniž byste museli sundávat lyže kvůli lepení pásů. Protismyk ovšem z kopce jede o fous pomaleji než hladká skluznice, proto pokud požadujete nekompromisní sjezdové vlastnosti, budete pravděpodobně spokojenější s telemarkovými lyžemi než s XCD.

Osobně bych rád časem svoji free heel výbavu doplnil o telemarkové lyže. Asi bych je nejezdil tak často jako XCD, ale přeci jen se občas stane, že se třeba na půl dne vozím na sjezdovce, takže předpokládám, že bych je užil.

BC běžky vs. XCD

Tohle téma už jsem popisoval v samostatném článku zde. Tomu kdo stále váhá jestli XCD nebo BC běžky bych doporučil začít na BC běžkách. Jedná se přeci jen o něco univerzálnější nářadí a kdyby vás nakonec sjezdy s volnou patou tolik nechytly zůstanou vám stabilní běžky která se nezaleknou prašanu ani rozdupané stopy za chalupou. I ten kdo koketuje s myšlenkou, že si občas něco sjede, se nemusí bát, že by to na BC běžkách moc nešlo. Jde to celkem dobře, ale chce to spíš pozvolnější terén, prašan a víc prostoru na manévrování. Česká pahorkatina nabízí na rozlehlých polích a loukách takových terénů nespočet. Např. tahle lajna je vyjetá na mých 68 mm širokých Haganech.

BC běžky vs. turistické běžky

Kdo má doma nějaké staré široké turistické běžky, ví co si na nich může dovolit a nic víc nechce, nemusí se do backcountry běžek nijak hrnout. Upgradovatna BC nářadí bych doporučil jen těm, kdo často průzkumničí a neví kam je jejich příští výprava zavede. Ocelové hrany a protismyk se v neupraveném terénu velmi hodí. Nebál bych se ani stoupacích pásů, které na svých BC běžkách používám velmi často. Pokud váháte mezi turistikou a backcountry, pravděpodobně stále uvažujete o nějakém tom pohybu ve stopě. V tom případě volte spíš užší modely backcountry běžek. Třeba takový Forester od Sportenu se ještě jakž takž vejde do stopy, přesto je jeho šířka (60 mm) znát i v prašanu. Staré běžky samozřejmě nezahazovat a nechat si je jako kameňačky na prvních pár centimetrů sněhu.

O tématu výběru vhodného backcountry vybavení bych mohl napsat ještě hodně stránek, ale předpokládám, že by to stejně bylo málo. Každý má totiž jiné představy a priority. Z vlastní zkušenosti musím přiznat, že jako začátečník jsem kladl důraz na věci, které se v praxi ukázaly jako méně důležité. Na závěr tedy ještě jednou zopakuju, že základním předpokladem pro volbu BC běžek a XCD obzvlášť je pozitivní přistup k telemarku, tedy sjíždění kopce s volnou patou. Nemá smysl si pořídit běžky a pak řešit jak si kvůli sjezdu přichytit patu k lyži. To je v měkkých botách, které se používají na běžkách a lehčích XCD vyloženě nebezpečné a zavání to utržením kotníku. Nic vám také nebrání na XCD lyže přidělat skialpové vázání, ale nějak jsem nezaznamenal, že by se to běžně dělalo. Skialp je prostě dělaný především na výstup k vrcholu a sjezd, proto je důležité s tím počítat a volit odpovídající profil trasy.

Tímto pro tentokrát končím. Brzy bude následovat každoroční přehled BC vybavení, takže stay tuned.

Honza

Polská ochutnávka

Krása Krkonoš z druhé strany a parádní sjezd v alternativní XCD/skialp trase.

Na polskou stranu Krkonoš jsem měl při plánování lyžařských výprav vždycky slepou skvrnu. Byl to asi zvyk z doby brouzdání na sportovních běžkách, kdy sjíždět někam strmým neupraveným terénem, nedávalo moc smysl. S příchodem XCD jsem si v mapě začal víc všímat lesních průseků a hlavně strmých cest vedoucích z vrcholu či hřebene dolů po spádnici. Dlužno podotknout, že na české straně Krkonoš takových cest moc není. Zato v Polsku je jich hned několik; vedou až na hlavní hřeben, jsou pěkně dlouhé a mají tím pádem velký sjezdový potenciál. Část jedné z nich jsem se rozhodl při poslední výpravě do Krkonoš prozkoumat a nakonec z toho vznikla docela hezká trasa, na které nebude XCD/skialp vybavení jen na ozdobu.



Začátek je opět na parkingu v Rokytnici. Po žluté k dolní stanici lanovky Hoření domky a odtud po červené FIS sjezdovce vzhůru. U chaty Světlanka odbočuju ze sjezdovky na cestu vedoucí na Dvoračky, jednak to trochu ušetří čas a navíc je tu větší klid než na sjezdovce plné rozdováděných lyžařů. Z Dvoraček po červené vzhůru na Růženčinu zahrádku a po zelené klasicky na rozcestí U Čtyř pánů. Pak po žluté přes Labskou louku a Prameny Labe na Českou budku.

Tady začíná zlatý hřeb cesty - asi osm set metrů parádního sjezdu. Cesta klesá z hřebene přímo dolů a je značená zimním tyčový značením (na Seznam mapách zimní značení není znázorněno). Svah je zpočátku mírnější, rychle se však svažuje a lyže se pěkně rozjedou. Není to ale žádný smrťák a potěší spíš vyznavače pohodovější jízdy. Kličkuje se mezi tyčemi zimního značení a vyčuhující kosodřevinou. Já měl bohužel po několika dnech teplot kolem nuly, zledovatělý sníh, se kterým si měkké Annumy moc nerozuměly, přesto jsem se docela pěkně svezl. V prašanu by tenhle sjezd neměl absolutně žádnou chybu.

Sjel jsem až na křížení s zelenou turistickou stezkou traverzující svahem pěkně po vrstevnici a vydal se po ní doleva směrem k hraničnímu rozcestí Svinské kameny. I tahle cesta je značená tyčemi, takže s navigací žádný problém. Jelikož se jde převážně po vrstevnici, tak není na tomto úseku potřeba ani lepit pásy; protismyk mi tu zabíral i na přemrzlém sněhu. Jinak ve sjezdu by šlo ještě pokračovat a když bude lepší sníh, tak to určitě udělám, bude to ale asi vykoupeno návratem po té samé cestě vzhůru.

Za Svinských kamenů sjíždím po žluté na Voseckou boudu. Ani se tu nezstavuju a zatáčím doprava do lesa na cestu kudy dřív vedlo telefonní vedení. Stejně jako předloni si užívám tichou romantiku tohoto úseku. Závěrečný pozvolný sjezdík je tentokrát trochu nepříjemný díky zledovatělé krustě, do které se s chutí zakusují hrany lyží. Na křížení s Krkonošskou magistrálou se vydávám doleva a sjedu na Krakonošovu snídani.

Na Krakonošově snídani je možné se rozhodnout: pokud je málo času a sil, tak to vzít po žluté přes Zadní Plech na Ručičky a odtud na sjezdovku. Já si ale chci sjet Lysou horu až z vrcholu, tak se lopotím po modré na Čtyři pány a odtud pak klasicky přes Růženčinu zahrádku na vrchol Lysé.

Z původního průzkumného výpadu za hranice, se nakonec vyklubala pěkná XCD trasa s legálním backcountry sjezdem v I. zóně KRNAP. Polská strana Krkonoš mi navíc odhalila nové krásné pohledy na naše nejvyšší hory. Možná dobře, že jsem tak dlouho jezdil jenom kolem, alespoň mám teď co objevovat :)

Honza

Sjezdy na svazích Plešivce

Alternativa k oficiální skialpové trase č. 8 v okolí Rokytnice.

Skialpová trasa č. 8 je celkem hezká procházka pro backcountry běžky. Pro XCD, neřku-li skialp, má ale jednu zásadní nevýhodu - neobsahuje žádný sjezd ve volném terénu. Už předloni jsem si ale všiml, že svahy Plešivce skýtají sjezdový potenciál, který by mohl rokytnickou skialpovou trasu právě o tento rozměr obohatit. Zkusil jsem a myslím, že to stojí za to.



Začínám samozřejmě na parkingu skiareálu Horní domky. Po žluté k dolní stanici lanovky na Lysou horu. Odtud se potřebuju dostat na cestu vedoucí z Dvoraček na Ručičky. Kdo chce ušetřit čas a síly a zároveň se trochu roztelemarkovat, tak se může nechat vytáhnout na Lysou a sjet na cestu po červené FIS sjezdovce. Já volím lopotu na pásech a stoupám až k horní stanici vleku Montaz, na rozcestí Pod Lysou Horou. Tady začíná backcountry, jelikož modrá turistická cesta není strojově upravovaná. Po modré pohodově po vrstevnici na rozcestí Pod Zadním Plechem.

Z Rozcestí Pod Zadním Plechem doporučuju pokračovat po neznačené cestě vedoucí pod hřebenem až na křížení s cestou z vrcholu Plešivce. Sjíždět Plešivec z vrcholu není příliš dobré, už minule jsem se přesvědčil, že kolem vrcholu tvoří stromy dost neprostupný labyrint a ani tentokrát se mi nepodařilo najít začátek cesty. Sjezd jsem si užil právě až od té křižovatky.

Sjezd po cestě je dlouhý asi 700 metrů s klesáním 150 metrů. Cesta sice není příliš široká, ale pokud je prašánek, tak se lyže rozjedou tak akorát, aby se mírně pokročilý telezačátečník nezalekl rychlosti a sjezd si pořádně užil.

Dole pokračuju doprava po běžkařské cestě směrem na Krakonošovu snídani. Zhruba po osmi stech metrech narazím na lákavě vypadající průsek. Stopa v prašanu prozrazuje, že nedávno ho už někdo projel, tak neváhám a vrhám se dolů. Tenhle sjezd je poněkud přísnější než cesta z Plešivce. Je tu hodně muld, boulí a strouh, ale vzhledem dostatečnému množství prašanu dodávají tyhle překážky sjezdu příchuť dovádění na vlnách. Paráda. Sleduju stopy lyžaře, který tu jel přede mnou a ty zhruba po dvou třetinách z průseku zahýbají doleva a traverzují lesem až k cestě. Nevím, jestli je pak v průseku nějaká překážka, ale co jsem měl možnost vidět zespoda od cesty, tak by se průsek měl dát projet po celé délce. Nad cestou bacha, pokud na ní nechcete skákat ze zhruba dvou metrového srázu, tak to chce najít místo kde je nafoukáno víc sněhu a dá se tudy pohodlně sešoupnout.

Po cestě je nejlepší se vydat doleva dolů k Mumlavě a přes mostek na modrou turistickou cestu vedoucí podél říčky na Krakonošovu snídani. Mě se nechtělo sjíždět na Krakonošskou magistrálu a tak jsem se vydal doprava s tím že na frekventovanou běžkařskou stezku sjedu až o kus dál po lesní pěšině, která tam měla podle mapy být. Nicméně cesta zhruba po kilometru končila a žádná znatelná lesní pěšina v hustém porostu nepokračovala. Musel jsem se proto vrátit zpátky na mostek. Cesta podél Mumlavy po Krakonošské magistrále není zrovna backcountry lahůdka, ale jsou to asi tři kilometry po rovince, na XCD slabá hodinka pohodové chůze.

Na Krakonošově snídani se už napojuju zpátky na skialpovou trasu č. 8 a stoupám na rozcestí U Čtyř Pánů. Odtud po zelené na Růženčinu Zahrádku a pak po červené směr Dvoračky. Z Dvoraček pak na červenou FIS sjezdovku a po ní dolů na parking.

Cesta mi trvala asi osm hodin. Dvě hodiny lze ale určitě přičíst na vrub bloudění na hřebeni Plešivce a pak také slepé cestě pod lesním průsekem. Oba stěžejní sjezdy zvládne myslím každý, kdo dokáže spolehlivě ovládat lyže na sjezdovce. Lesní pěšinu bych si dovedl představit i na BC běžkách v měkkých botách, ale průsek už chce XCD. Samozřejmě hodně záleží na sněhu. Já jel v akurátním prašánku, ale dovedu si představit, že rychlý přemrzlý firn by z obou sjezdů mohl udělat boj o holý život (podobný průsek jsem jel na firnu předminulou sezónu). Co se týká ochrany přírody, tak veškerý pohyb mimo značené cesty se děje v 2. zóně KRNAP, navíc po cestách a průsecích, takže se nejedná o žádnou ilegální záležitost.

Na závěr, jedno upozornění: jelikož jsem bloudil přímo po hřebeni Plešivce, nešel jsem po cestě z rozcestí Pod Zadním Plechem vedoucí zleva pod hřebenem. Podle mapy i leteckých fotografií to vypadá, že cesta je celkem široká, ale posledních cca 300 metrů se ztrácí mezi stromy. Kdyby tam byl nějaký problém s navigací, dejte mi prosím vědět. Jinak se to chystám prozkoumat při nejbližší příležitosti.

Honza

Bacha na kolena

O výletu do Krkonoš a o tom jak předejít bolesti v kolenou; a taky trochu toho filozofování nad panákem Rona Zacapy.

O víkendu jseme se vrátili z Krkonoš. Zima nás tam trochu namlsala hned při našem příjezdu. Hustě sněžilo a foukal silný vítr. Někteří členové naší výpravy byli zimou na horách natolik zaskočeni, že si raději sjeli k nejbližší benzínce doplnit výbavu a dobyli chatu až s fungl novými řetězy na pneumatikách. Když jsem ale pomáhal stěhovat věci z auta do chaty, tak ačkoli nám vichr rval igelitky z rukou a sníh nás fackoval hlava nehlava, všem nám mezi rozcuchanými vlasy probleskoval na tváři spokojený úsměv. Byli jsme zkrátka rádi, že jsme na horách a že je zima.

Jenže pak si to zima rozmyslela a nechala se někam odfouknout jižním větrem. Možná byla naštvaná, že jsem se hned první noc ze samé radosti opil a druhý den strávil v zákleku (sic telemarkovém) u záchodové mísy. Kdo ví, každopádně pak už hlavně pršelo a bylo teplo. Pár bílých fleků sice odolávalo, ale bylo to tak maximálně na bobování a stavění mini sněhuláků s naší Karčou. Na běžky jsem si mohl nechat zajít chuť. Jediná souvislá sněhová pokrývka byla ta uměle vyrobená na místní sjezdovce.

V pondělí ráno jsem si přivstal, nalepil pásy a sjezdovku vysupěl až po hranici sněhu. Smutné je, že na hranici sněhu se obvykle lyže nasazují, kdežto zde naopak. Pod vrcholem jsem obětoval Krakonošovi vodu ze své čutory a prosil ho ať ji promění na sníh. Vzal mě asi za slovo, protože během našeho pobytu spadly asi čtyři sněhové vločky. A pak mě čekaly moje první oblouky v letošní sezóně. Jak to tak bývá, byly roztřesené, křečovité a utrápené.

V noci na úterý pořádně zapršelo díky čemuž technický sníh na sjezdovce pěkně změkl a stal se stravitelnějším i pro lehké backcountry lyže. Tříhodnová permice vypadala tak akorát na rozježdění, aby to člověk nepřehnal. Po pár jízdách jsem nabyl na lyžích trochu jistotu a chtěl začít úročit svoje (skoro) každodenní cvičení zaměřené na telemarkový poklek. Hlavně se soustředit na zadní nohu, stáhnout ji víc pod zadek, pořádně zatížit a nenechávat ji vzadu jen tak povlávat. Hned po první jízdě mě z toho tlačení na zadní nohu začalo bolet koleno.

Ze tří hodin uplynula ale teprve necelá polovina a mě se ještě nechtělo na chatu. Navíc tou dobou jsem byl na sjezdovce už úplně sám. Rozhodl jsem se to opatrně dojezdit. Znamenalo to, že přestanu na cokoli tlačit a spíš se zaměřím na jistotu postoje a to jak se dostat dolů bez zbytečné křeče. Aniž bych věděl jak to udělám, pustil jsem se z kopce a šel do prvního pokleku. Bylo mi jedno co to udělá s lyžema, důležitý teď byly moje kolena. Takže pěkně měkce s citem a pomalu, váha rovnoměrně na obě nohy. Jako když trénuju doma na podlaze, jenže tady je to z kopce a to znamená naklonit se dopředu. Lyže kupodivu zatočily a byl to krásnej dlouhej oblouk vyjetej po hraně a za ním další a další. Koleno mě přestalo bolet už po první jízdě.

Při osamělých jízdách na vleku jsem meditoval o tom proč se pocit z jízdy najednou tak dramaticky zlepšil a hlavně proč mě tak rychle přestalo bolet koleno. A najednou došlo: je to přece postoj! Postoj od slova stát, stát stabilně na obou nohách, ne balancovat na jedné. Bolest v koleni vzniká jeho nepřirozeným zatížením. K tomu ale nedojde pokud se člověk soustředí na rovnoměrné rozložení váhy na obě nohy. Tělo se tím jaksi samo vybalancuje a všechno se pak ohne v těch správných úhlech, klidně i do velmi hlubokého pokleku (co tělo dovolí samozřejmě). A zrovna tohle se dá natrénovat i doma v koupelně.

Ale i při tréninku na podlaze, mě někdy začalo bolet koleno. Bylo to vždy kdy jsem do pohybu odmítal dát vědomí, třeba proto, že jsem spěchal na vlak, nebo už v duchu řešil problémy v práci. Vědomí musí být nedílnou součástí pohybu. Nejde ani tak o to se na něco soustředit, ale spíš být přítomen, udávat směr a nechat tělo, lyže a sníh ať si s tím poradí. Tohle je pro mě ta lyžařská nirvána. Není snadné ji dosáhnout, protože vědomí se často nechá ovládnout strachem z nezvyklého pohybu (na lyže se dostanu párkrát za rok), nebo je prostě rušeno okolním ruchem (asi proto dávám přednost backcountry), ale když se to podaří, je to… prostě nirvána.

Nečekal jsem, že letos přijde tak brzy a že to bude na promoklé sjezdovce v Malé Úpě.

Honza

V Peci nasněžilo!

Vločky, které nezachytily radary.

Se startem zimy to zase letos vypadá všelijak. Vlastně nechoďme kolem horké kaše a přiznejme si, že hůř než vloni. Už několik týdnů se zprávami o počasí proplétá jedna a ta samá věta: … od jihu k nám bude ve vyšších vrstvách atmosféry proudit teplý vzduch. Normálně bych už touto dobou měl převoskované všechny lyže nejmíň dvakrát, ale nepříznivé vyhlídky na zimní počasí mi zkrátka berou veškerou chuť pustit se do tohoto tradičního předsezóního rituálu.

Naději, že by se poměry mohly změnit ve mě probudil článek od Aleny Zárybnické o tom, že meteorologické modely náhle začaly ve střední Evropě předpovídat zimu. Ne sice zrovna závěje sněhu, ale teploty alespoň pod nulou. I začal jsem skenovat webkamery horských středisek v naději, že po dlouhé době uvidím na horách alespoň jinovatku.

Dneska neveřícně koukám, že v Peci pod Sněžkou je bílo a to nejen z umělého zasněžování, ale bílý povlak se táhne všude po okolních kopcích! Překvapivé to bylo také proto, že v rámci vyhlížení zimy několikrát denně sleduju radar srážek a nevzpomínám si, že by v Krkonoších nějaké byly.

Koukám po internetu, jestli se objeví ještě nějaké zprávy o sněžení a našel jsem tenhle článek o fenoménu sněžení z nízké oblačnosti. Od jihu k nám zkrátka proudí teplý vzduch a pod ním si vesele sněží :)

Když už jsme u toho proudění vzduchu, tak na netu už nějakou dobu běží šikovná aplikace windyty.com. V animované podobě ukazuje jak fouká vítr. Šikovné na tom je, že to ukazuje v kontextu celého světa, takže je krásně vidět, jak vzduch kolem Země vlastně putuje a odkud k nám přichází. Lze navíc zvolit také v jaké výšce chceme proudění větru sledovat. A opravdu už např. v devíti stech metrech je směr proudění často jiný než na povrchu. V aplikaci je možné sledovat předpověď na následujících 5 dnů. Podle ní to dnes vypadalo, že k nám příští týden začne foukat ze severu.

Nechci to zakřiknout, ale asi přeci jenom o víkendu ty lyže navoskuju :)

Honza

Sezóna 2014-15: Přehled BC XC a XCD vybavení

Každoroční předsezóní přehled vybavení do backcountry je tady.

Tak jsem se zase prokousal weby výrobců lyžařského vybavení a každý kousek co mi připadal jako backcountry běžky nebo XCD jsem zaznamenal do svojí oblíbené přehledové tabulky.

Oproti loňsku se toho zase tolik moc nezměnilo. Novinek je pomálu, něco zmizelo, něco se lehce upravilo či redesignovalo, ale většina věcí zůstává stejná jako minulou sezónu. Tak si to pojďme v rychlosti prosvištět. Jen pro pořádek přidávám link na loňský post, hrubě vysvětlující pojmy BC XC a XCD.

Fischer tradičně každý rok zkouší něco nového. Tentokrát obohatil stávající model lyže E99 (66-54-61) o možnost pořídit si kromě hladké, nebo šupinaté skluznice také verzi s krátkým stoupacím pásem ukotveným přímo ve skluznici. Osobně mi tenhle typ protismyku moc k běžkám nesedí. Jednak nějak nemůžu překousnout tu díru ve skluznici, která zůstane po odepnutém pásu, ale hlavně, pokud je ten pás odnímatelný, tak se stejně nevyhnu voskování odrazovým voskem, abych se mohl pohybovat dopředu. A když už přijdu ke kopci kde mi vosk nestačí, radši nalepím pás na celou skluznici. U backcountry lyží jsem zkrátka zastáncem šupin. A tím se krásně dostáváme k další novince, kterou je nový typ šupin VARIO CROWN použitý na lyžích COUNTRY (60 – 52 – 57). VARIO CROWN jsou zase o něco vyladěnější pro hladký skluz a perfektní stoupavost a nám nezbývá než věřit, že to tak skutečně je, a čekat, jestli se tenhle nový typ šupin chytne a nahradí celkem oceňované OFFTRACK CROWN.

U Rossignolu se rozhodli, že kompletně zruší výrobu vázání a na svých stránkách nabízí výrobky Rottefella. Jinak nic nového. Zato Alpina opět nenechala kámen na kameni; i když to může být zapříčiněno také mizerným webem (mají několik stránek a na každé je něco jiného), tak se zdá že byla předělána nabídka lyží. Celá řada backcountry lyží se nyní jmenuje DISCOVERY a jednotlivý modely jsou rozlišeny číslem značícím šířku lyže ve špičce: DISCOVERY 68 (68 - 60 - 65), DISCOVERY 90 (90 - 62 -80), DISCOVERY 102 (102 - 64 - 87), DISCOVERY 110 (110 - 66 - 96). Vypadá to tedy, že se do nabídky pod novými jmény vrátily lyže X Terrain a Lite Terrain, které v minulých letech kamsi zmizely. Z široké nabídky bot vypadly BC 1575 a BC 2250 a naopak se objevily lehké Crossfield (NNN BC). Atomic se rozhodl svojí backcountry řadu zrušit úplně a tak z nabídky zmizely SIERRA 87 a SIERRA 59. Vzhledem k tomu, že Atomic BC produkty nijak moc nerozvíjel a kromě dvou modelů lyží nic dalšího v nabídce neměl, tak se takový konec dal čekat. Sporten je tradičně stále na svém a na svojí stabilní trojku BC běžek natiskl aspoň nové obrázky. Hagan jako firma zaměřená čistě na Alpine Touring si stále drží své šupinaté BC běžky X-Trace spolu s řemínkovým vázáním X-Trace použitelným na každou pohorku.

Backcountry specialista Voilé pro nás letos pod názvem Traverze připravil variantu svého nejlehčího vázání s pružinou 3-Pin Cable. Set Traverze obsahuje kromě již zmíněného 3-Pin Cable vázání, také podložku pod patu vysokou 18 mm se dvěma stoupacímy dráty (55 a 75 mm) a podložkou pod špičku (tzv. Riser) vysokou 10 mm. Tento Raiser je zajímavý tím, že není vodorovný, ale jeho horní plocha se svažuje pod úhlem 3° směrem k patě lyže. Voilé uvádí, že tento sklon “brání chůzi po špičkách”. Pátral jsem co by to jako mělo znamenat a v literatuře (Allen & Mike’s Really Cool Backcountry Ski Book) jsem se dočetl, že mírný sklon podložky zvedá špičku boty a tím tlačí patu dolů na lyži; kompenzuje se tím tah pružiny, která zase naopak táhne patu nahoru. Výsledkem je stabilnější došlap a lepší kontakt podrážky s lyží. Tohle by mě docela zajímalo a rád bych si ten rozdíl zkusil. Naopak mě napadá, že pružina táhnoucí patu vzhůru ulehčuje krok a když se do bot postavím a přenesu váhu na celé chodidlo, tak pata na lyži dosedne bez problémů. Něco na tom, ale určitě bude, když to Allen a Mike psali v “Really Cool Backcountry Ski Book” :)
U Madshus nic nového, dál nabízí svojí vyváženou sestavu backcountry lyží od nejužších běžek Voss (60- 50- 55) po čistokrevné XCD Annum (109 - 78 - 95). Salomon trochu proředil nabídku lyží a bot - vyřadil lyže XADV 52 GRIP a boty X-ADV 5, jinak vše při starém.

Specialista na boty Crispi nově přichází s model Nordland Hook GTX také pro vázání NN 75. Z nabídky naopak zmizely Mountain Black (NN 75) a Jokulen GTX (NNN BC).

Poněkud smutnou zprávou je, že firma Scott po převzetí výroby lyžařských bot Garmont asi ukončila výrobu oblíbené lehké teleplastovky Excursion. Píšu asi, protože v nabídce lyžáků na stránkách Scott sice už Excursion není, ale Google ho ještě na jejich webu najde. Co jsem koukal po obchodech, tak se Excursion ještě stále prodává, ale zřejmě se jedná o doprodej loňského modelu. Kontext tomu dává tento článek, ve kterém se píše, že firma Black Diamond se rozhodla zrušit výrobu všech svých bot na telemark. BD sice nevyráběla žádný lehký model bot vhodný pro BC XC ani XCD, ale přesto je to určitý signál. Telemark zkrátka tolik nenese a když je potřeba optimalizovat, tak je první na ráně.

Zatím je ale pořád z čeho vybírat. Uvidíme co přinese příští rok a jak se bude situace okolo volné paty vyvíjet. Už nějakou dobu se dělají boty, které lze používat jak s tele vázáním NTN, tak se systémem TLT určeným pro Alpine Touring. Dost možná se celý tele svět otočí právě tímto směrem. Ono totiž na tůry, které nevedou jen dokopce a zkopce je vždycky lepší mít ohebnou podrážku. Sci-Fi si ale nechme na jindy. Všem kteří letos plánujou pořízení nebo upgrade svojí BC výstroje přeju šťastnou ruku.

Kompletní přehled vybavení, je opět k nalezení v tabulce zde.

Honza