pondělí 15. února 2010

Lužické hory - backcountry potenciál jak sviňa

O našem průzkumném výpadu do kraje, kde za celý den potkáte akorát dva běžkaře a jednoho lesníka.

"Lužické hory, a kde to je?" zeptala se mě Klára, když jsem jí ve čtvrtek řekl, že jsem objevil super  místo, kde bychom mohli strávit víkend. Dlužno podotknout, že ani já jsem to do čtvrtka pořádně nevěděl.


Lužické hory jsem na mapě objevil docela náhodou. Uvažoval jsem, o výjezdu do Krušných hor a prohlížel jsem si je na internetové mapě. Na jejich severním okraji, ještě za Labskými pískovci a Českým Švýcarskem se slabě hnědalo něco s nápisem Lužické hory. Zazoomoval jsem tím směrem spíš proto abych si doplnil značně prořídlé znalosti zeměpisu, než z nějakého vážnějšího zájmu. Jenže ono to při bližším pohledu vypadalo docela zajímavě. První co mě zaujalo, byla neobvykle vysoká koncentrace vyhlídek a zřícenin. Druhý pak kopcovitý profil se spoustou vrcholů slibujících kvalitní sjezdy. A za třetí názvy jako Větrov a Hvozd mi připomněly mojí oblíbenou trilogii Pán prstenů. Trochu jsem googloval s cílem najít nějaké fotografie a objevil jsem tento článek, který způsobil, že jsem se napevno rozhodl do Lužických hor vyrazit.

Jako základnu jsme zvolili obec Polesí nedaleko Rynoltic. S rezervací ubytování (v penziónu U Budulínka) nebyl navzdory probíhajícím jarním prázdninám, relativně slušné dostupnosti a nízkým cenám žádný problém. Po příjezdu na místo zjišťujeme proč - nikdo sem totiž v zimě nejezdí. Sjezdovky ani vyrolbované běžecké magistrály tu, až na pár vyjímek, nenajdete. Nicméně milovníci volného terénu a neprošlapaných stop tu docela určitě objeví malý ráj.


Příroda je tu nádherná. Zasněžené smíšené lesy jsou krásné a nejste-li líní vyšplhat se na jeden z mnoha vrcholků, nezřídka osazených pískovcovou skalkou či romantickou zříceninou, budete odměněni úžasným výhledem a posléze skvělým sjezdem v neporušeném prašanu. Křižovat budete hlavně stopy zvěře, sem tam narazíte na běžkařskou stopu prošlapanou místními chalupáři  nebo projetou skútrem. V okolí vesnic je stopa často zničená pěšími. Hlouběji v lese zase řádí lesní zpráva se svojí těžkou technikou.


Lužických hor jsme ochutnali jen malou část a budeme v jejich průzkumu dále pokračovat. Podrobnosti o tom kde jsem byli a co jsem viděli při naší první výpravě se tu objeví co nevidět.


Na závěr ještě důležitá poznámka. Pravděpodobně nedávno došlo k přeznačení turistických značek a to tím pádem na některých místech neodpovídá mapám. My jsem používali mapu Lužické hory 1:50t, kterou nám ochotně půjčili U Budulínka (děkujeme) a v navigaci jsme měli TOPO Czech 3 PRO. Jestli si chcete zkontrolovat vaší mapu, porovnejte ji s turistickým značením na portále Mapy.cz.


HoA

Žádné komentáře:

Okomentovat