Po dobytí vrcholu Hluché se hned vrhám z jejího mírného severního svahu a zkouším dělat telemarkové oblouky. Ale ouha - jakmile vystřídám nohy rovnováha je v háji. Ještě, že to tu tolik nejede jinak bych už ležel. Takhle vše zvládnu vyrovnat směšným poskakováním, ale málem si při tom ohnu hůlku.
Jdu na to znovu. Tentokrát od píky a přesně podle příručky. Jedu jen rovně, přičemž se snažím o správný telemarkový poklek a střídám přitom nohy. Dávám přitom bacha abych měl váhu rozloženou stejně na obou lyžích a patu zadní nohy měl přímo pod zadkem (jako bych na ni seděl). Po pár jízdách se cítím v pokleku docela jistě a shledávám ho překvapivě stabilním.
Znova zkouším oblouky, je to lepší, ale mám problémy se zatáčením doprava (levá noha vepředu, pravá vzadu). Na to je v knize taky jeden tip. Udělám jen jeden oblouk, který potřebuju trénovat, hned vyběhnu kousek nahoru a znova a pořád dokola. Když mi pravá zatáčka nedělá problémy, dávám pro jistotu ještě pár opakování na druhou stranu.
Škoda, že se mnou tentokrát nebyla Klára, abych měl nějaký dokument. Samotného by mě zajímalo, jestli zlepšení je jen pocitové, nebo jestli je to i vidět. Každopádně jsem ale oproti minulým pokusům "svištěl" z kopce neskutečnou rychlostí a navíc jsem si to dost užíval :)
Na závěr ještě pár postřehů:
Najetí do oblouku je snazší když jsou lyže jakoby trochu v pluhu. Na rozdíl od klasického plužení je ale každá lyže postavená na jiné hraně. Tento "V" tvar simuluje carvingové vykrojení, které u běžek není příliš velké.
Lyže zatáčí jenom když jedou, takže je potřeba nebát se rychlosti a trochu to pustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat