středa 10. února 2010

Trénink telemarku - co je nového

Report o tom jak pokračuju s tréninkem telemarku a co jsem se nového naučil.

Jak jsem naznačil v minulém postu, strávil jsem neděli na svazích kopce Hluchá snahou donutit svoje ochablé údy, aby se správně poskládaly do telemarkového pokleku. Tentokrát jsem byl navíc kromě odhodlání vyzbrojen ještě teoretickými znalostmi z telemarkové příručky 123 amazing tips to improve your tele-skiing (diky Rasťo).

Po dobytí vrcholu Hluché se hned vrhám z jejího mírného severního svahu a zkouším dělat telemarkové oblouky. Ale ouha - jakmile vystřídám nohy rovnováha je v háji. Ještě, že to tu tolik nejede jinak bych už ležel. Takhle vše zvládnu vyrovnat směšným poskakováním, ale málem si při tom ohnu hůlku.

Jdu na to znovu. Tentokrát od píky a přesně podle příručky. Jedu jen rovně, přičemž se snažím o správný telemarkový poklek a střídám přitom nohy. Dávám přitom bacha abych měl váhu rozloženou stejně na obou lyžích a patu zadní nohy měl přímo pod zadkem (jako bych na ni seděl). Po pár jízdách se cítím v pokleku docela jistě a shledávám ho překvapivě stabilním.

Znova zkouším oblouky, je to lepší, ale mám problémy se zatáčením doprava (levá noha vepředu, pravá vzadu). Na to je v knize taky jeden tip. Udělám jen jeden oblouk, který potřebuju trénovat,   hned vyběhnu kousek nahoru a znova a pořád dokola. Když mi pravá zatáčka nedělá problémy, dávám pro jistotu ještě pár opakování na druhou stranu.

Chvíli odpočívám, aby se mi přestala točit hlava a popíjím čaj. Znova zkouším několik oblouků za sebou a ejhle - ono to jde!

Stěhuju se na jižní stranu Hluché otestovat co jsem se naučil. Tady je svah dlouhý cca 200 metrů , sklon asi jako modrá sjezdovka. Trochu (dost) mě zaskočí zledovatělý povrch, po kterém lyže jedou podstatně rychleji a párkrát sebou fláknu. Po pár jízdách si na to celkem zvykám a dokonce se nahoře pořádně odpichuju, aby mi to dolů jelo rychleji. S každým sjezdem je pocit z jízdy lepší a lepší a nebojím se do toho trochu víc šlapat. Jezdím až do chvíle kdy mi to kvůli únavě přestává jít. 

Škoda, že se mnou tentokrát nebyla Klára, abych měl nějaký dokument. Samotného by mě zajímalo, jestli zlepšení je jen pocitové, nebo jestli je to i vidět. Každopádně jsem ale oproti minulým pokusům "svištěl" z kopce neskutečnou rychlostí a navíc jsem si to dost užíval :)


Na závěr ještě pár postřehů:

Najetí do oblouku je snazší když jsou lyže jakoby trochu v pluhu. Na rozdíl od klasického plužení je ale každá lyže postavená na jiné hraně. Tento "V" tvar simuluje carvingové vykrojení, které u běžek není příliš velké.

Váha je stejnoměrně rozložena na obou nohou. Jakmile tomu tak není, nevyhnutelně dojde k tomu, že se lyže zkříží.

Je potřeba pořádně ohnout prsty zadní nohy, tak aby tlačily naplocho proti lyži. Jakmile si to usnadníte a zadní botu jen tak zvednete, že je spojena s lyží pouze v kloubu vázání, tak tlačíte na lyži jen špičkami prstů a nedosáhnete potřebného tlaku. Nehledě k tomu že se tak lyže špatně ovládá. 

Lyže zatáčí jenom když jedou, takže je potřeba nebát se rychlosti a trochu to pustit.

HoA 

Žádné komentáře:

Okomentovat