Bacha na kolena

O výletu do Krkonoš a o tom jak předejít bolesti v kolenou; a taky trochu toho filozofování nad panákem Rona Zacapy.

O víkendu jseme se vrátili z Krkonoš. Zima nás tam trochu namlsala hned při našem příjezdu. Hustě sněžilo a foukal silný vítr. Někteří členové naší výpravy byli zimou na horách natolik zaskočeni, že si raději sjeli k nejbližší benzínce doplnit výbavu a dobyli chatu až s fungl novými řetězy na pneumatikách. Když jsem ale pomáhal stěhovat věci z auta do chaty, tak ačkoli nám vichr rval igelitky z rukou a sníh nás fackoval hlava nehlava, všem nám mezi rozcuchanými vlasy probleskoval na tváři spokojený úsměv. Byli jsme zkrátka rádi, že jsme na horách a že je zima.

Jenže pak si to zima rozmyslela a nechala se někam odfouknout jižním větrem. Možná byla naštvaná, že jsem se hned první noc ze samé radosti opil a druhý den strávil v zákleku (sic telemarkovém) u záchodové mísy. Kdo ví, každopádně pak už hlavně pršelo a bylo teplo. Pár bílých fleků sice odolávalo, ale bylo to tak maximálně na bobování a stavění mini sněhuláků s naší Karčou. Na běžky jsem si mohl nechat zajít chuť. Jediná souvislá sněhová pokrývka byla ta uměle vyrobená na místní sjezdovce.

V pondělí ráno jsem si přivstal, nalepil pásy a sjezdovku vysupěl až po hranici sněhu. Smutné je, že na hranici sněhu se obvykle lyže nasazují, kdežto zde naopak. Pod vrcholem jsem obětoval Krakonošovi vodu ze své čutory a prosil ho ať ji promění na sníh. Vzal mě asi za slovo, protože během našeho pobytu spadly asi čtyři sněhové vločky. A pak mě čekaly moje první oblouky v letošní sezóně. Jak to tak bývá, byly roztřesené, křečovité a utrápené.

V noci na úterý pořádně zapršelo díky čemuž technický sníh na sjezdovce pěkně změkl a stal se stravitelnějším i pro lehké backcountry lyže. Tříhodnová permice vypadala tak akorát na rozježdění, aby to člověk nepřehnal. Po pár jízdách jsem nabyl na lyžích trochu jistotu a chtěl začít úročit svoje (skoro) každodenní cvičení zaměřené na telemarkový poklek. Hlavně se soustředit na zadní nohu, stáhnout ji víc pod zadek, pořádně zatížit a nenechávat ji vzadu jen tak povlávat. Hned po první jízdě mě z toho tlačení na zadní nohu začalo bolet koleno.

Ze tří hodin uplynula ale teprve necelá polovina a mě se ještě nechtělo na chatu. Navíc tou dobou jsem byl na sjezdovce už úplně sám. Rozhodl jsem se to opatrně dojezdit. Znamenalo to, že přestanu na cokoli tlačit a spíš se zaměřím na jistotu postoje a to jak se dostat dolů bez zbytečné křeče. Aniž bych věděl jak to udělám, pustil jsem se z kopce a šel do prvního pokleku. Bylo mi jedno co to udělá s lyžema, důležitý teď byly moje kolena. Takže pěkně měkce s citem a pomalu, váha rovnoměrně na obě nohy. Jako když trénuju doma na podlaze, jenže tady je to z kopce a to znamená naklonit se dopředu. Lyže kupodivu zatočily a byl to krásnej dlouhej oblouk vyjetej po hraně a za ním další a další. Koleno mě přestalo bolet už po první jízdě.

Při osamělých jízdách na vleku jsem meditoval o tom proč se pocit z jízdy najednou tak dramaticky zlepšil a hlavně proč mě tak rychle přestalo bolet koleno. A najednou došlo: je to přece postoj! Postoj od slova stát, stát stabilně na obou nohách, ne balancovat na jedné. Bolest v koleni vzniká jeho nepřirozeným zatížením. K tomu ale nedojde pokud se člověk soustředí na rovnoměrné rozložení váhy na obě nohy. Tělo se tím jaksi samo vybalancuje a všechno se pak ohne v těch správných úhlech, klidně i do velmi hlubokého pokleku (co tělo dovolí samozřejmě). A zrovna tohle se dá natrénovat i doma v koupelně.

Ale i při tréninku na podlaze, mě někdy začalo bolet koleno. Bylo to vždy kdy jsem do pohybu odmítal dát vědomí, třeba proto, že jsem spěchal na vlak, nebo už v duchu řešil problémy v práci. Vědomí musí být nedílnou součástí pohybu. Nejde ani tak o to se na něco soustředit, ale spíš být přítomen, udávat směr a nechat tělo, lyže a sníh ať si s tím poradí. Tohle je pro mě ta lyžařská nirvána. Není snadné ji dosáhnout, protože vědomí se často nechá ovládnout strachem z nezvyklého pohybu (na lyže se dostanu párkrát za rok), nebo je prostě rušeno okolním ruchem (asi proto dávám přednost backcountry), ale když se to podaří, je to… prostě nirvána.

Nečekal jsem, že letos přijde tak brzy a že to bude na promoklé sjezdovce v Malé Úpě.

Honza

V Peci nasněžilo!

Vločky, které nezachytily radary.

Se startem zimy to zase letos vypadá všelijak. Vlastně nechoďme kolem horké kaše a přiznejme si, že hůř než vloni. Už několik týdnů se zprávami o počasí proplétá jedna a ta samá věta: … od jihu k nám bude ve vyšších vrstvách atmosféry proudit teplý vzduch. Normálně bych už touto dobou měl převoskované všechny lyže nejmíň dvakrát, ale nepříznivé vyhlídky na zimní počasí mi zkrátka berou veškerou chuť pustit se do tohoto tradičního předsezóního rituálu.

Naději, že by se poměry mohly změnit ve mě probudil článek od Aleny Zárybnické o tom, že meteorologické modely náhle začaly ve střední Evropě předpovídat zimu. Ne sice zrovna závěje sněhu, ale teploty alespoň pod nulou. I začal jsem skenovat webkamery horských středisek v naději, že po dlouhé době uvidím na horách alespoň jinovatku.

Dneska neveřícně koukám, že v Peci pod Sněžkou je bílo a to nejen z umělého zasněžování, ale bílý povlak se táhne všude po okolních kopcích! Překvapivé to bylo také proto, že v rámci vyhlížení zimy několikrát denně sleduju radar srážek a nevzpomínám si, že by v Krkonoších nějaké byly.

Koukám po internetu, jestli se objeví ještě nějaké zprávy o sněžení a našel jsem tenhle článek o fenoménu sněžení z nízké oblačnosti. Od jihu k nám zkrátka proudí teplý vzduch a pod ním si vesele sněží :)

Když už jsme u toho proudění vzduchu, tak na netu už nějakou dobu běží šikovná aplikace windyty.com. V animované podobě ukazuje jak fouká vítr. Šikovné na tom je, že to ukazuje v kontextu celého světa, takže je krásně vidět, jak vzduch kolem Země vlastně putuje a odkud k nám přichází. Lze navíc zvolit také v jaké výšce chceme proudění větru sledovat. A opravdu už např. v devíti stech metrech je směr proudění často jiný než na povrchu. V aplikaci je možné sledovat předpověď na následujících 5 dnů. Podle ní to dnes vypadalo, že k nám příští týden začne foukat ze severu.

Nechci to zakřiknout, ale asi přeci jenom o víkendu ty lyže navoskuju :)

Honza

Sezóna 2014-15: Přehled BC XC a XCD vybavení

Každoroční předsezóní přehled vybavení do backcountry je tady.

Tak jsem se zase prokousal weby výrobců lyžařského vybavení a každý kousek co mi připadal jako backcountry běžky nebo XCD jsem zaznamenal do svojí oblíbené přehledové tabulky.

Oproti loňsku se toho zase tolik moc nezměnilo. Novinek je pomálu, něco zmizelo, něco se lehce upravilo či redesignovalo, ale většina věcí zůstává stejná jako minulou sezónu. Tak si to pojďme v rychlosti prosvištět. Jen pro pořádek přidávám link na loňský post, hrubě vysvětlující pojmy BC XC a XCD.

Fischer tradičně každý rok zkouší něco nového. Tentokrát obohatil stávající model lyže E99 (66-54-61) o možnost pořídit si kromě hladké, nebo šupinaté skluznice také verzi s krátkým stoupacím pásem ukotveným přímo ve skluznici. Osobně mi tenhle typ protismyku moc k běžkám nesedí. Jednak nějak nemůžu překousnout tu díru ve skluznici, která zůstane po odepnutém pásu, ale hlavně, pokud je ten pás odnímatelný, tak se stejně nevyhnu voskování odrazovým voskem, abych se mohl pohybovat dopředu. A když už přijdu ke kopci kde mi vosk nestačí, radši nalepím pás na celou skluznici. U backcountry lyží jsem zkrátka zastáncem šupin. A tím se krásně dostáváme k další novince, kterou je nový typ šupin VARIO CROWN použitý na lyžích COUNTRY (60 – 52 – 57). VARIO CROWN jsou zase o něco vyladěnější pro hladký skluz a perfektní stoupavost a nám nezbývá než věřit, že to tak skutečně je, a čekat, jestli se tenhle nový typ šupin chytne a nahradí celkem oceňované OFFTRACK CROWN.

U Rossignolu se rozhodli, že kompletně zruší výrobu vázání a na svých stránkách nabízí výrobky Rottefella. Jinak nic nového. Zato Alpina opět nenechala kámen na kameni; i když to může být zapříčiněno také mizerným webem (mají několik stránek a na každé je něco jiného), tak se zdá že byla předělána nabídka lyží. Celá řada backcountry lyží se nyní jmenuje DISCOVERY a jednotlivý modely jsou rozlišeny číslem značícím šířku lyže ve špičce: DISCOVERY 68 (68 - 60 - 65), DISCOVERY 90 (90 - 62 -80), DISCOVERY 102 (102 - 64 - 87), DISCOVERY 110 (110 - 66 - 96). Vypadá to tedy, že se do nabídky pod novými jmény vrátily lyže X Terrain a Lite Terrain, které v minulých letech kamsi zmizely. Z široké nabídky bot vypadly BC 1575 a BC 2250 a naopak se objevily lehké Crossfield (NNN BC). Atomic se rozhodl svojí backcountry řadu zrušit úplně a tak z nabídky zmizely SIERRA 87 a SIERRA 59. Vzhledem k tomu, že Atomic BC produkty nijak moc nerozvíjel a kromě dvou modelů lyží nic dalšího v nabídce neměl, tak se takový konec dal čekat. Sporten je tradičně stále na svém a na svojí stabilní trojku BC běžek natiskl aspoň nové obrázky. Hagan jako firma zaměřená čistě na Alpine Touring si stále drží své šupinaté BC běžky X-Trace spolu s řemínkovým vázáním X-Trace použitelným na každou pohorku.

Backcountry specialista Voilé pro nás letos pod názvem Traverze připravil variantu svého nejlehčího vázání s pružinou 3-Pin Cable. Set Traverze obsahuje kromě již zmíněného 3-Pin Cable vázání, také podložku pod patu vysokou 18 mm se dvěma stoupacímy dráty (55 a 75 mm) a podložkou pod špičku (tzv. Riser) vysokou 10 mm. Tento Raiser je zajímavý tím, že není vodorovný, ale jeho horní plocha se svažuje pod úhlem 3° směrem k patě lyže. Voilé uvádí, že tento sklon “brání chůzi po špičkách”. Pátral jsem co by to jako mělo znamenat a v literatuře (Allen & Mike’s Really Cool Backcountry Ski Book) jsem se dočetl, že mírný sklon podložky zvedá špičku boty a tím tlačí patu dolů na lyži; kompenzuje se tím tah pružiny, která zase naopak táhne patu nahoru. Výsledkem je stabilnější došlap a lepší kontakt podrážky s lyží. Tohle by mě docela zajímalo a rád bych si ten rozdíl zkusil. Naopak mě napadá, že pružina táhnoucí patu vzhůru ulehčuje krok a když se do bot postavím a přenesu váhu na celé chodidlo, tak pata na lyži dosedne bez problémů. Něco na tom, ale určitě bude, když to Allen a Mike psali v “Really Cool Backcountry Ski Book” :)
U Madshus nic nového, dál nabízí svojí vyváženou sestavu backcountry lyží od nejužších běžek Voss (60- 50- 55) po čistokrevné XCD Annum (109 - 78 - 95). Salomon trochu proředil nabídku lyží a bot - vyřadil lyže XADV 52 GRIP a boty X-ADV 5, jinak vše při starém.

Specialista na boty Crispi nově přichází s model Nordland Hook GTX také pro vázání NN 75. Z nabídky naopak zmizely Mountain Black (NN 75) a Jokulen GTX (NNN BC).

Poněkud smutnou zprávou je, že firma Scott po převzetí výroby lyžařských bot Garmont asi ukončila výrobu oblíbené lehké teleplastovky Excursion. Píšu asi, protože v nabídce lyžáků na stránkách Scott sice už Excursion není, ale Google ho ještě na jejich webu najde. Co jsem koukal po obchodech, tak se Excursion ještě stále prodává, ale zřejmě se jedná o doprodej loňského modelu. Kontext tomu dává tento článek, ve kterém se píše, že firma Black Diamond se rozhodla zrušit výrobu všech svých bot na telemark. BD sice nevyráběla žádný lehký model bot vhodný pro BC XC ani XCD, ale přesto je to určitý signál. Telemark zkrátka tolik nenese a když je potřeba optimalizovat, tak je první na ráně.

Zatím je ale pořád z čeho vybírat. Uvidíme co přinese příští rok a jak se bude situace okolo volné paty vyvíjet. Už nějakou dobu se dělají boty, které lze používat jak s tele vázáním NTN, tak se systémem TLT určeným pro Alpine Touring. Dost možná se celý tele svět otočí právě tímto směrem. Ono totiž na tůry, které nevedou jen dokopce a zkopce je vždycky lepší mít ohebnou podrážku. Sci-Fi si ale nechme na jindy. Všem kteří letos plánujou pořízení nebo upgrade svojí BC výstroje přeju šťastnou ruku.

Kompletní přehled vybavení, je opět k nalezení v tabulce zde.

Honza

Fazole na sněhu

Před sezónou opět trochu backcountry motivace.

Jake a Paul jsou dva týpci, co hodně cestujou za sněhem. Na cestách jsou jejich základní stravou fazole s rýží a tak si založili produkční společnost BeansAndRice Freeride a točí vtipná videjka, kde je hodně sněhu a hodně mistrovského ježdění s volnou patou.



Toto je první epizoda z druhé sezóny, ale za pozornost rozhodně stojí všechny kousky co tihle dva volnopatomyšlenkáři natočili. Ke shlédnutí jsou všechny na jejich webu beansandricefreeride.com. Například je tam vidět, jak se sjíždí sjezdovka na Annumech a v kožených botách.

Uff, už aby napadlo :)

Honza

Zima 2014-15: První sněhová peřina na horách

Meteorologové na dnes předpovídají první větší sněžení na horách.

Z podzimu už uběhl první měsíc a máme tu první předpověďi a zprávy o nějakém vydatnějším sněžení. Samozřejmě pouze na horách a s velice nízkou pravděpodobností, že to vydrží déle než pár hodin, ale je to první vlaštovka, která potěší.

Bulvár letos opět straší tuhou zimou, tak doufám, že to tentokrát vyjde :) Já osobně bych si přál, aby zima byla zimou po celý svůj čas, bez nějakých obrovských teplotních výkyvů a oblev. Klidně ať přijde o měsíc později, ale ať je třeba taková, jakou si jí pamatuju například ze sezóny 2005-6, kdy napadlo koncem listopadu a lyžovat se dalo až do dubna.

Honza

Vzpomínky na Zimu nezimu

Aneb jak to bylo se sněhem a mrazem v sezóně 2013-14.

S koncem prázdnin na mě vždycky přichází období těšení se na zimu. Jaká asi bude, ptám se pokaždé, když se do mě při cestě do práce hned za dveřmi bytu zakousne ranní chlad. Letos je odpověď jasná: hlavně aby nebyla tak blbá jako vloni. No a jelikož mám tendenci špatné věci rychle zapomínat, tak vznikl tento článek o Zimě nezimě.

My skoropražáci se v závějích netopíme nikdy, ale když se vyjede třeba v lednu nebo v únoru do obligátních Krkonoš, je tam sněhu dostatek. S trochou smůly lze sice trefit zrovna nějakou tu oblevu, ale většinou je z čeho tát, takže kromě nepříjemného lyžování na mokrém, nebo nedejbože přímo v dešti, se člověk nemusí strachovat, že by se na hory vláčel s lyžemi zbytečně. Ne tak vloni. Sněhu bylo tak málo, že spoustu krkonošských skiareálů nespustila ani plný provoz a o nějakých backcountry radovánkách v prašanu jsme si mohli nechat jenom zdát.

Poněkud nešťastný způsob zimy samozřejmě vyvolal spoustu dohadů a odborných komentářů, z nichž nejkurióznější mi přišel ten, že z dlouhodobého hlediska se zase tak nic moc divného neděje a všechno je vlastně celkem v průměru. Jářku pojďme se tedy podívat jak průměrně se jevila loňská zima třeba v takové Peci pod Sněžkou.

Grafy pocházejí z webu in-počasí.cz. První obrázek ukazuje rozpětí teplot pro každý den v daném měsíci a druhý obrázek ukazuje výšku sněhové pokrývky. Šedé čáry zobrazují dlouhodobé průměry.

Listopad 2013 Listopad není typicky lyžařský měsíc, ale byly zimy, kdy se už v jeho průběhu lyžovalo. Vloni se jeho teploty držely v lehkém nadprůměru, ale v závěru se ochladilo a napadl celkem slušný sněhový základ. Rozjezd sezóny vypadl nadějně.

Prosinec 2013 Začátek Prosince stále ještě udržoval lyžaře v optimismu - teploty se držely průměru a v závěru první třetiny přišlo masivní sněžení, které nám nadělilo téměř půl metru sněhu. Paráda. Pak se ale prudce oteplilo, rtuť teploměru atakovala desítku a do záporných hodnot se už nevrátila (často ani přes noc). Sněhu valem ubývalo a koncem měsíce z krásného půlmetříku, zůstalo v Peci pouhopouhých, vodou nacucaných, deset centimetrů. Osmnáctého prosince jsem se i já konečně dostal poprvé na hory a chytil jsem zrovna snad nejstudenější den z celého měsíce. Lehké sněžení v závěru dne ve mě tenkrát probudilo naději, že se snad zima konečně rozjede.

Leden 2014 Jak je vidět z grafu výšky sněhové pokrývky, tak co v prosinci nenapadne, leden už nedožene. To se splnilo i letos. Bohužel ale prosincový základ chyběl a tak jsme byli koncem ledna pořád na deseti centimetrech. V lednu se mi podařilo bouchnout další výjezd do Krkonoš. Na tu sněhovou bídu to nakonec docela šlo, ale hlavně díky parádnímu slunečnému počasí. V nižších partiích se lyže nesly na batohu a na hřebenech jsem kličkoval mezi vyfoukanými místy.

Únor 2014 V únoru už sice moc ze zimy nezbývá, ale ještě není nutno házet flintu do žita. Prvních pár únorových dní se teploty vrátily někam do obvyklého průměru, bohužel bez sněžení, takže když se pak opět vyšvihly vysoko nad nulu, zasadily skrovné sněhové pokrývce poslední smrtelnou ránu. V únoru sníh zkrátka zmizel a už ho více nebylo.

Březen 2014 Březen se obvykle nese v duchu pohodového jarního běžkaření, tentokrát už ale nebylo na čem. Já už měl lyže zakonzervované a čekání na zázrak jsem už dávno vzdal.

Jak je vidět, loňská zima na českých horách průměrná nebyla ani za mák. Osobně jí hodnotím jako nejhorší co jako lyžař pamatuju a doufám, že ta letošní bude alespoň průměrná.

Honza

Leden 2014 - poprvé na běžkách

Aneb zevrubná zpráva o stavu sněhu v Krkonoších

Vyrazit, nebo nevyrazit, tuhle otázku jsem si od Vánoc kladl snad před každým víkendem. Počasí ale za mě tohle dilema celkem spolehlivě řešilo katastrofálním nedostatkem sněhu a tak jsem se mohl doma v klidu věnovat tatínkovským povinnostem. Příležitost postavit se v letošním roce poprvé (!) na běžky se objevila během minulého týdne, když zima konečně ukázala (alespoň podle médií) drápy. Moc sněhu z toho sice nebylo, ale stačilo to k tomu aby se ve mě probudily běžkařské pudy. V neděli ráno jsem tedy políbil rozespalou Kláru i tvrdě spící Karču, slíbil že na večerní koupání už budu doma a vyrazil směr Rokytnice.

K celé akci jsem dopředu přistupoval tak, že rozhodně nepůjde o nějaké prašanové radovánky, ale spíš o zoufalou snahu dostat se po dlouhých týdnech zase do hor a když se najde příležitost trochu se sklouznout, tak jedině dobře, jinak jsem byl ochoten to přinejhorším odchodit s lyžema na batohu.

Po příjezdu do Rokytnice to skutečně nevypadalo nijak růžově. Jakýsi pocit zimy tu díky třem centimetrům sněhu a ojínělým stromům byl, ale na lyže to rozhodně nebylo. Jelikož moje nadrženost po lyžařské lopotě byla veliká, rozhodl jsem se pohrdnout komfortem lanovky a vydat se na hřebeny pěkně po svých se záměrem dokumentovat přibývání sněhu v závislosti na nadmořské výšce. S lyžema na báglu jsem se proto jal drápat do stráně přímo nad parkovištěm a tam jsem pořídil první snímek.

Po loukách nad Rokytnicí a pak po silnici vedoucí na Dvoračky jsem to valil po po svých, dýchal splodiny z různých SUV, roleb a jiných samohybů, čile transportujících osoby a materiál do penziónů podél cesty a říkal si: aspoň, že je krásně, když už je tu provoz jak na Václaváku. Lyže šly konečně nasadit u chaty Světlanka, kde se silnice potkává s červenou FIS sjezdovkou (toho času mimo provoz). Na sjezdovce bylo ještě docela dost starého sněhu a vrstvička čerstvého prašanu tomu dávala mírně “freerideový” říz. Stoupal jsem spolu s několika skialpinisty na pásech vzhůru a umínil si, že se tudy budu muset vracet zpátky, abych si tu zkusil trochu zaloučkařit.

Notně zadýchán a řádně propocený jsem konečně vysupěl na cestu z Ručiček na Dvoračky a dál pokračoval po ní a pak od Dvoraček nahoru do Kotelského sedla. Tady už se člověk o skluznice bát nemusí, nicméně na exponovaných místech občas vykoukne tráva.

Ze sedla pak klasika - přes Růženčinu zahrádku a Čtyři pány na Labskou (pro mě už trochu nuda :). Sněhu je tu dostatek a kromě toho, že smrčky nejsou obalené sněhem jako obvykle bych nepoznal, že to zima letos dost fláká. Na Labské boudě se zdržuju jen abych nalepil pásy, loknul čaje z termosky a cvaknul Labe, které touto dobou bývá většinou pod ledem a závějemi.

Z Labské mířím na Martinovku a odtud stoupám na rozcestí Pod Smělcem. Zajímavé je, že tady s přibývajícími výškovými metry sněhu jakoby ubývá a pod rozcestím je potřeba dávat bacha na pár vyčuhujících kamenů. Na samotném hřebeni je sníh místy vyfoukaný větrem.

Někdy i trochu dost a taková místa se musí obcházet.

Po hřebeni svištím až na Voseckou boudu odkud už plánuju návrat přes Zadní plech a Dvoračky do Rokytnice.

K večeru se nad západním obzorem začalo zvedat pohoří z mraků a postupně pohlcovalo krkonošské kopečky. Při výstupu na Plech mě na nose zašimraly první droboučké vločky. Dotraverzoval jsem až skoro na Dvoračky a pustil to po červené dolů. V mírném úseku nad Světlankou jsem si užil parádní loučkaření na které jsem se celý den těšil. Rád bych pokračoval po sjezdovce až dolů, ale kus pod chatou už mi začaly skluznice varovně bzučet o zmrzlé hrudky hlíny. Lyže tedy putovaly na batoh a já se poklusem vydal k autu, houstnoucí šero totiž signalizovalo, že jsem to trochu přetáh a že asi nestihnu to večerní koupání…

Jak je vidět, tak sníh v Krkonoších je. Na běžky je ho ve výškach nad 1000 metrů dost, trasy jsou protažené a velmi rychlé. Na klasiku je stopa často dost zničená. Skialpy a XCD bych zatím ještě nechal doma. Podle předpovědi to vypadá, že v nehbližších dnech by mohlo něco připadnout, tak snad už se budou podmínky jen zlepšovat.

Honza