středa 14. prosince 2011

Širokáče na jedné hromadě

Rychlé představení současných XCD lyží.

Přiznám se, že na backcountry běžkách mě nejvíc chytil telemark. Logickým pokračováním by tudíž bylo pořízení telemarkových lyží, ale u nás dostupné telemarky, jsou přeci jen především sjezdové lyže, což není přesně to co hledám. Chci vlastně pořád lyže na chození, překonávání delších vzdáleností, ale zároveň chci lepší sjezdové vlastnosti (ať už v prašanu, nebo na tvrdém podkladu) než nabízejí běžky. Nedávno jsem objevil, že existuje kategorie backcountry lyží, která tyhle požadavky splňuje - říká se jí XCD.

Jít si na XCD lyže sáhnout do obchodu, v Čechách asi nehrozí, ale naštěstí to v době e-shopů není zase až takový problém. Horší je, že z různých produktových informací poscháněných většinou na webech jednotlivých výrobců si člověk hůř udělá celkovou představu.

Včera jsem objevil video, kde jsou všechny (snad) současné XCD lyže vidět v jednom záběru a lze si tak lépe představit a porovnat např. jejich šířku, navíc komentář, který je k nim podáván je podle mě docela přesný.


Navrch přidávám ještě pár odkazů, které se tu už objevily diskusích:

http://www.backcountrymagazine.com/index.php?option=com_content&task=view&id=577&Itemid=54

http://www.skirandonnenordique.com/modules/guide/item.php?itemid=123

Honza

neděle 27. listopadu 2011

Fischer BCX Variolight - první dojmy

Zevrubný průzkum teleskopických backcountry hůlek - zatím pouze v obýváku.

Po Variolightech jsem vždycky pokukoval; kdo je měl tak chválil, ale jejich vysoká cena, téměř dvojnásobná oproti běžným turistickým běžeckým holím, mě dlouho odrazovala. Dvě sezóny mám tak odježděné se starými sportovními hůlkami, zkušel jsem i skialpové hůlky a až letos jsem se konečně rozhoupal k pořízení teleskopických BC speciálek od Fischera.


Bohužel ani na stránkách výrobce jsem neobjevil nějaký solidnější popis těchto hůlek a i když se z pozitivních ohlasů dalo usuzovat, že nepůjde o špatnou věc, přeci jen mi trochu chybělo více informací, k tomu, abych se rozhodl, jestli mi to za těch skoro 16 stovek stojí. Doufám, že tento článek pomůže zájemcům o Variolighty se lépe rozhodnout. Dvojdílná teleskopická konstrukce hůlek se zdá být velmi solidní. Tuhost při zatížení plně vytažené hůlky (160 cm) je téměř shodná se stejně dlouhou neteleskopickou hliníkovou hůlkou. Např. trojdílná trekovka Black Diamond Trailback, vytažená do délky 140 cm, je v tomto směru znatelně “chatrnější”.

Hmotnost BCX Variolight je 279 g; u hliníkové 160 cm dlouhé hole Axon jsem naměřil 251 g.
Teleskopická konstrukce je ta vlastnost, kvůli které jsem Variolighty kupoval. Možnost zkrátit hůl do příkrého stoupání, nebo při sjezdu mi u klasických hůlek hodně chyběla. Zkoušel jsem experimentovat i se skialpovými hůlkami, ale u těch mi vadila kratší délka, horší úchop při odrazu a zakusováni kotoučku do sněhu. Skialpové hůlky jsou zkrátka dělané spíš na opírání při chůzi do kopce a sjezd, než na odpichování do skluzu při jízdě po rovině.

Teleskop se zamyká pomocí solidního pákového mechanizmu. Páčka zámku je dostatečně velká, aby se s ní dalo manipulovat v rukavicích. Sílu stisku, je možné regulovat šroubem. Zavřený zámek drží pevně a snese i (pocitově) velké zatížení.


Kotoučky Flexbasket mají podstatně větší plochu než kotoučky sportovních běžeckých hůlek a předpokládám, že se tím pádem nebudou tolik bořit do hlubokého sněhu. Průměr Flexbasketu je 9,5 cm, zhruba stejný jako u skialpového kotoučku, který montuji na BD Trailback; oproti němu má ale jednu výhodu - vnější obruč je ke středu připevněna pomocí čtyř popruhů. Kdo pamatuje bambusouvé hole s velkými kotouči s koženým výpletem, tak tohle je trochu modernější varianta. Tenhle systém umí to, že poskytuje obruči dostatečnou vůli vzhledem k ose hůlky; to se hodí zejména při odrazu, kdy už hůlka není kolmo k terénu, ale kotouč zůstává stále pěkně ležet na povrchu a nezakousne se nepříjemně do sněhu. Speciálně na tuhle vlastnost jsem nejvíc zvědav a těším se, až ji otestuju v praxi.


Korkový grip vypadá slušně a doufám, že vydrží stejně jako plasto-gumové gripy na které jsem zvyklý. Poutko je jednoduché neoprénové, takže o fous pohodlnější než běžné popruhové poutko.


Jako variantu jsem zvažoval ještě dvoudílné teleskopické hůlky Warp Elkhorn, které jsou levnější a dají se také vytáhnout do 160 cm, ale vadil mi šroubovací zámek a klasické skialpové kotoučky.

První dojmy, jsou tedy veskrze pozitivní a těším se na první ostrý test. Zatím jsem na Varioligtech našel jen jednu chybku - s těmi velkými kotouči nevypadají dvakrát sexy, ale na to se v backcountry nehraje :)

Honza

středa 16. listopadu 2011

Scarpa T4 - kde koupit

Snažil jsem se najít kamenný obchod, kde prodávají lehké tele plastovky Scarpa T4.


Lyže a vázko se dají koupit v kdejakém e-shopu, ale boty je lepší si nejprve zkusit. Po tom co jsem proklikal weby všech možných lyžařských prodejen, jsem se obrátil přímo na dovozce obuvi značky Scarpa, firmu Alpsport, s dotazem, zda existuje kamenná prodejna, kam by model T4 dodávali. Druhý den mi v mailu přistála tato odpověď:
...boty T4 dodáváme na individuální objednávky. Pro ověření velikosti Vám mohu doporučit návštěvu naší prodejny Na Florenci 35 (praha@alpsport.cz, 224 812 413), kde mají pomůcku k určení vhodné velikosti...

Zatím nevím, za jakých podmínek (cena, doba dodávky atd.) budou schopni v Alpsportu, takovou individuální objednávku zpracovat, ale na to, jaká je to s tímto sortimentem u nás bída, mi tohle přijde jako dobrá možnost, jak si T4-ky pořídit.

Update: Před vánocema jsem si udělal volno a tak jsem zaskočil do Alpsportu na Florenci pozeptat se, co by takový nákup obnášel. Mondo velikost lze na místě změřit pomocí speciálního měřidla. Pokud si ale chcete naměřenou velikost zkusit, musíte do prodejny na Vinohradské, kde si můžete postát v nějaké jiné telemarkové botě od Scarpy. Alpsport prodává T4 za necelých šest tisíc korun. Doba dodání je různá - Alpsport od Scarpy průběžně doobjednává a když se strefíte zrovna do termínu před uzavřením objednávky, můžete mít svoje botky doma celkem brzy.

Alpsport má prodejny i v Brně a Ostravě, tak snad by tato možnost byla i tam.

Honza

úterý 8. listopadu 2011

Sezóna 2011/2012: Co si letos (ne)koupíme - část 2.

Doplnění přehledu BC produktů pro letošní sezónu

Konečně se probudili i výrobci, kteří zatím nedávali jasně najevo, že produkty vystavené na jejich stránkách jsou aktuální pro letošní zimu a to mě vyprovokovalo k updatu přehledu BC vybavení (viz. tabulka).


Přidáni byli tito výrobci: Alpina, Salomon, Rottefella, Madshus, Crispi, Garmont, Scarpa

Z tabulky (měla teď být kompletní), plyne několik zajímavých věcí, kterých jsem si dřív nevšiml, např. že lyže Alpina X Terrain mají opravdu brutální sidecut.

Honza

úterý 1. listopadu 2011

Holan: Lyže budou

Kam se podělo lyžařské vybavení na e-shopu Holan sport?

Holan Sport byl vždycky tradiční prodejce vybavení pro BC běžky a telemark. V jeho nabídce se dalo najít např. vázání Voilé, nebo boty od Crispi. Letos však lyžařské vybavení ze stránek e-shopu náhle zmizelo. Pojal jsem neblahé podezření, že by snad firma mohla na tento typ sortimentu zanevřít a tak jsem se pro jistotu zeptal, jestli se s lyžemi do budoucna ještě počítá. Téměř obratem mi přišla tato odpověď:

V nejbližší době by se lyžařské vybaveni mělo vrátit zpět jak do eshopu, tak na kamenný obchod. V tuto chvíli bohužel ještě nejsme zimním zbožím zásobeni.

Samozřejmě to ještě nic neříká o tom, jestli a jak moc budou v nabídce zastoupeny backcountry běžky, já ale doufám, že jo a těším se :)

Snad to u Holana stihnou ještě než napadne sníh.

Honza

pátek 21. října 2011

Rocker a Camber

Další dva termíny, na které můžete narazit, při výběru nových lyží.

Poprvé jsem si těchto dvou slov všiml v názvu “Nordic Rocker Camber”, který označuje jednu z vlastností XCD lyží Fischer S-Bound. I když jsem si ve vysvětlivkách přečetl, že se jedná o přizvednutí špiček lyží, přesto jsem si nebyl úplně jistý o co jde a tak nezbývalo než začít zase googlit.

Camber
Označuje klasické klenutí lyže, viz. obrázek:


Tento tvar se používá u sjezdových i běžeckých lyží. U sjezdovek se cení jeho schopnost dodat lyži na tvrdém povrchu sjezdovky větší tuhost a tím lepší stabilitu ve vysokých rychlostech. Běžky zase díky němu umožňují pohyb vpřed, když se přenese váha na jednu z lyží a tím se prošlápne klenutí tak, aby začal zabírat protismyk nebo stoupací vosk.

Rocker
Kromě fanouška rocku, znamená v překladu také houpací křeslo a označuje tvar přesně opačný než camber - tedy banán:


Tvar banánu perfektně plave v prašanu a i na měkkém podkladu se lyže snadno ohne a zatáčí, proto se rocker používá u lyžích a snowboardů určených mimo sjezdovky.

Je jasné, že běžky a XCD lyže z principu musí být “cambered”, nicméně vhodným křížením s rockerem (hlavně u XCD) se dá dosáhnout lepšího chování ve skluzu v neupraveném terénu a lehčího otáčení s vynaložením menší síly.

Na závěr přidávám odkaz na články, ze kterých jsem čerpal:
http://www.evo.com/rocker-guide-what-is-rocker-and-why-does-it-matter.aspx
http://www.kaestle-ski.com/en/techcenter/ski-geometry/camber/

Honza

středa 12. října 2011

XCD - co to je

Když jsem nedávno procházel weby, abych nasál nějaké backcountry novinky, docela často na mě kromě známé zkratky BC vyskakovala i zkratka XCD. Nejdřív jsem jí nevěnoval pozornost, ale její výskyt byl tak častý, že jsem přeci jen trochu zagooglil.


XCD znamená Cross Country Downhill a označuje se jím vybavení pro lyžařskou turistiku, kde má chození a sjíždění kopců přibližně stejný význam. Zatímco BC běžkař počítá spíš s chozením po rovině a ocelové hrany má ke zdolávání příležitostných sjezdů, skialpinista (telemarker) funí do kopce především proto, aby si užil jeho sjezd, XCD lyžař je připraven na všechno; při chození po rovině ho neomezují těžkotonážní lyže ani boty, na mírné stoupání má protismyk, do krpálu nalepí pásy a když je potřeba sjet prudší kopec mezi smrčky, tak má dostatečně široké lyže, ocelové hrany a pevné boty, aby si sjezd užil.

Samozřejmě, že kategorie XCD vybavení nemá přesně definované hranice. Jinak se na XCD asi bude dívat chalupník z Beskyd a jinak někdo, komu se za humny tyčí Alpy. Osobně vidím XCD lyže šířkou něco mezi BC běžkami a telemarkovýmy lyžemi, vybavené ocelovými hranami a často protismykem (např. Fischer S-Bound, Madshush XCD), vázání spíš NN 75 (Voilé 3-Pin Cable, Rottefella Chili), boty - lehčí plasťáky, nebo pevnější koženice (Garmont Excursion, Crispi Antartic).

Na celou věc se samozřejmě dá také nahlížet tak, že když je něco na všechno, tak to taky může být na *****. XCD svoje kouzlo ale určitě má; např. tady jsem našel poučný a vtipný článek, ve kterém se objevil krásný český název - Loučkaření.

Honza

středa 5. října 2011

Voilé Vector BC

Čistokrevné americké backcountry nářadí

Americká firma Voilé se specializuje na backcountry lyžování a snowboardnig. V její nabídce, ale dosud chyběly “light-touring, no-wax” lyže. Tuto mezeru se letos rozhodli zaplnit novinkou nazvanou Vector BC, která je no-vax variantou modelu Vector, oceněného Backcountry magazínem cenou “2012 Editors’ Choice”.


Zboží firmy Voilé se v Evropě úplně běžně neprodává, ale zase není problém si ho přímo u výrobce objednat. Takže koho by lákalo jezdit tuhle čistokrevnou Ameriku, má jedinečnou příležitost pořešit nákup, než napadne první sníh :)

Pro úplnost dodávám, že těmhle lyžím by asi nejvíc slušelo lehké vázko Voilé 3-Pin Cable a nějaké lehčí plasťáky (např. Garmont Excursion).

Recenzi od Backcountry Magazine najdete zde:
http://www.backcountrymagazine.com/index.php?option=com_content&task=view&id=650&Itemid=54

Stránky výrobce:
http://www.voile-usa.com/Merchant2/merchant.mvc?Screen=PROD&Product_Code=5300&Category_Code=WN&Product_Count=6

Honza


neděle 25. září 2011

Sezóna 2011/2012: Co si letos (ne)koupíme

Ve vzduchu začíná být cítit podzim a pomalu přichází čas těšení na první sníh. Někteří výrobci už odhalili na svých webech produktové řady pro letošní sezónu, tak proč si tak trochu nezaslintat nad tím, co si zase v Čechách  nekoupíme, protože to sem nikdy nikdo nepřiveze.
 

Veškerou BC výbavu od níže uvedených výrobců najdate zde v přehledné tabulce.  

Fischer
Největší Evropský výrobce přichází jako každoročně s nejvíce novinkami. Stejně jako vloni, nabízí dvě řady lyží pro backcountry touring: Backcountry - určenou pro pohyb v neupraveném terénu, a S-Bound, která vyplňuje mezeru mezi bežeckými a telemarkovými lyžemi. Právě S-Bound řada prodělala nejvíce změn: Zmizely tři nejnižší modely (Outbound, Silent Spider a Adventure, které se tak nějak divně křížily s řadou Backcountry), Snowbound a Outtabounds byly přejmenovány na S-BOUND 78 a S-BOUND 88 (u S-BOUND 78 lehce upraven sidecut) , přibyly nové superširoké S-BOUND 98 a ultraširoké S-BOUND 112, všechny S-Boundy teď mají ocelové hrany po celé délce lyže (vloni ještě poloplastový MOUNTAIN EDGE TEC), novinku NORDIC ROCKER CAMBER (přizvedlá špička pro lepší pohyb v terénu) a nový protismyk OFFTRACK CROWN. U Backcountry řady zůstalo vše při starém, snad jen u modelu E89 dali místo ocelových hran MOUNTAIN EDGE TEC. Boty a vázání jsou stejné jako vloni.

Kromě toho ještě Fischer vyrabí pěkné BC hůlky BCX Variolight.

Jinak letos připravil Fischer počeštěnou verzi svého nového webu, takže pro další info a pěkné obrázky doporučuji navštívit http://www.fischersports.com/cz/Nordic.

Rossignol
Další z předních Evropských výrobců už tolik inovací nepřináší. Na svém webu vytěsnil BC a turistické běžky z klasiky do speciální kategorie Outdoor. Zrušil model BC 68, který se zbytečně přetlačoval s BC 70-tkou. A také v Evropě tuším dříve nenabízeli boty pro NN 75 BC X-11.

Web: http://www.rossignol.com/CZ/FR/home.html

Atomic
U Atomicu BC řadu výrazně zredukovali. Zrušili modely SIERRA (max. šířka 69) a BC LIGHT (max. šířka 52), v nabídce zůstali pouze MOUNTAIN BC a RAINIER.

Web: http://www.atomicsnow.com/en.aspx

Sporten
Český výrobce provedl jen změnu paintingu na možná osvědčených, ale poněkud obstarožních modelech.

Web: http://www.sporten.cz/cze/katalog/bezky/backcountry/

Hagan
Malý rakouský výrobce pro letošek nepředvedl nic nového a v jeho BC nordic nabídce zůstává jediný model bez jakékoliv změny.
Web: http://www.hagan-ski.com/hagan-tourenski/index

Tabulku produktů hodlám průběžně aktualizovat a zahrnout do ní i výrobce, kteří zatím své weby pro letošní sezónu neukázali. Každopádně jakmile se něco objeví dám vědět.

Honza












čtvrtek 10. března 2011

Tele natvrdo (poprvé)

Po tom, co jsem zkoušel telemark na BC běžkách, jsem poprvé otestoval své dovednosti na opravdových tele lyžích na sjezdovce.


Přiznám se, že od té doby co jsem začal jezdit na backcountry běžkách mě to už na sjezdovku moc netáhne. Kláře se ale občas po těch jejích širokejch prknech zasteskne a tak se stalo, že si to jednoho slunečného dopoledne valím v Jánkách houpavým krokem z půjčovny v botkách Crispi CXP a za ramenem se mi ležérně pohupuje patní pružina visící z vázka Rottefella Cobra R4. Dojem hustýho týpka trochu kazí to, že přes rameno mám přehozený dámský model lyží K2 Tele 9 opatřených výrazným růžovým znakem, kterým firma K2 dává najevo, že přispívá na boj proti rakovině prsu. Ale nevadí - nejsem žádná těžká váha.

První dojem, po tom co se mi podaří zacvaknout vázání je, že mám na nohou přidělaný dveře. Lyže jsou nezvykle krátký a jejich šířka jakoby vynikla až když na nich stojíte. Robustní vázko a tvrdý plastový boty mi dovolí v podstatě jen jeden stupeň volnosti - odlepit patu od lyže. Každopádně do toho, na co jsem zvyklý v měkkých běžkařských botách, to má hodně daleko.

Odpichuju se směšně krátkými hůlkami (na telemark se prý dávají kratší schválně) a rozjíždím se po velmi mírně svažitém začátku sjezdovky. Nejprve mám v plánu udělat při rovné jízdě pár testovacích zákleků, ale na rozdíl od běžek jdou tyhle lopaty hned do oblouku a držet je v jednom směru se mi jaksi nedaří. Zkouším tedy první oblouky a (jak je vidět na videu) díky výrazné točivosti lyží ze začátku moc “smykuju”.

Na lyže i na tvrdý boty si ale celkem rychle zvykám, a ještě během první jízdy se mi daří něco jako série “polosmýkaných” telemarkových oblouků (viz. druhá polovina videa).

Svezení je to krásný, ale strašně náročný na sílu v nohách. To co jsem zvyklý na snowboardu jezdit na jeden zátah dávám telemarkem tak na pětkrát. Vázko i boty jsou dostatečně tuhý a v případě problémů se dá tele ošidit klasickým obloukem jako na normálních sjezdovkách.

Jelikož jsem srab a jezdím spíš opatrně, svojí první tvrdou tele anabázi jsem absolvoval bez pádu (i když párkrát jsem měl namále). Tvrdý botky mě vždycky podržely - třeba v případě, že se mi nepodařilo najít zadní nohu a šel jsem na prdel.

Předchozí experimentování s telemarkem na backcountry běžkách, mi dalo tu výhodu, že jsem byl hned od první jízdy schopen se na tele lyžích svézt a užívat si ten báječný pocit “kráčení z kopce” - což ale neplatilo o mých stehnech, ty naopak řvaly o slitování :)

Na závěr bych ocitoval z jednoho článku uveřejněného na webu tele partičky s názvem Teleskippy Team:

Někdy se mi zalíbí se vrátit na sjezdovku, ale strach z lidí letících obrovskou rychlostí z kopce dolů mě vždy bezpečně vrátí mezi stromečky a moje oblíbené louky bez vleků a vlajek.

Vidím to podobně, ale uznávám, že na trénink je nějaká méně zalidněná sjezdovka přeci jen nejlepší :)

Honza

úterý 1. března 2011

Telemark progress 2011

Rok se s rokem sešel a je tudíž zas na čase jít se svou telemarkovou kůží na trh.

To jsme se teď v sobotu vrátili s Klárou z takovýho línýho dvacetikilometrovýho couráku a slunce ještě pěkně hřálo, tak jsme si řekli, že než zapadne, budeme se ještě chvíli klouzat na loučce u chalupy.  Podmínky nebyly zrovna ideální - po prašanu ani stopy, jen sotva půlcentimetrová vrstvička krystalického sněhu na tvrdém podkladu. Lyže po tom sice jezdily jako blázen, ale hrany se neměly skoro do čeho zakousnout, o hledání rovnováhy v měkkých běžkařských botách ani nemluvě. Kdo by čekal, že se za tak mizerných podmínek dostaví progress.

Bylo to asi tou rychlostí, která mě nutila tlačit nohama víc proti hranám a jít s těžištěm níž než obvykle, ale najednou jsem začal mít z vyjetých oblouků tak trochu "carvingový" pocit. Druhý den jsem věnoval už jen pilování oblouků a podařilo se mi ještě zrychlit jejich frekvenci (zkrátit oblouk) a chytit víc rovnováhu, takže se už nemusím v každém oblouku opírat o hůlku a můžu mít ruce volně před tělem.

Popravdě už jsem si začínal myslet, že na běžkách se dá telemarkovat jen v prašanu, protože ten poskytuje tu správnou oporu pro lyže a do určité míry eliminuje nevýhodu měkkých bot. Teď ale vidím, že i na tvrdším rychlém povrchu se dá jezdit (a užívat si to :).

Na přiloženém videjku sice není moje nejlepší jízda - ta se vám samozřejmě vždycky podaří, když vás nikdo nevidí :) - ale i tak myslím, že oproti mým předchozím pokusům tam jistý pokrok vidět je.

 
Honza

středa 2. února 2011

Prvý dotyk s BC bežkami Salomon X-ADV 89

Krátky prehľad o BC výbave a mojich úplne prvotných pocitov z jazdy.

BC bežky som objavil len nedávno, keď som blúdil po webe a hľadal nejaké širšie bežky do neupraveného terénu.  V zime sa veľmi rád prechádzam po voľnej krajine a pri tohtoročnej prvej prechádzke so psom a brodení sa kopou snehu, ktorý nás nečakane prekvapil už v decembri (za noc nasnežilo dobrých 25-30cm) mi napadlo, že lepšie by to mohlo ísť na bežkách. Takže som vytiahol otcove storočne Sporten bežky na klasickom socialistickom 75mm viazaní  a poďho von. Už po prvých metroch som zistil, že so suchou nohou sa asi v tých poltopankách domov nevrátim. Zjazd samozrejme s vysokým stupňom rizika, na nejaké otočky som ani nepomyslel.


Po oboznámení sa s problematikou a prečítaní pár veľmi informatívnych článkov som opakovane navštívil športový obchod u nás v Poprade (Šport Rysy) a na prekvapenie zakúpil všetko pod jednou strechou.  Na prekvapenie píšem preto, lebo na webe som čítal o značných problémoch pri zháňaní  výbavy, najmä topánok.

Nakoniec som kúpil nasledovné:
  • lyže: Salomon X-ADV 89
  • viazanie: Salomon SNS XADV Raid
  • topánky: Salomon  X-adv 8
  • palice: zatiaľ staré Swix, plánujem Ficher BCX Variolight, ktoré u nás majú, ale radšej by som vzal neteleskopické BCX Mountain.




Márne čakanie na poriadnu snehovú nádielku ma prinútilo podniknúť krátku cestu autom do blízkeho Ždiaru, kde je snehu vždy viac, jednak kvôli väčším zrážkam a tiež Belianskym Tatrám, ktoré už od 2hej (koniec januára) zatienia okolité lúky a pasienky a sneh sa udrží dlhšie.


Bežky som mal teda príležitosť otestovať vo výbornom prašane, s tvrdším podkladom.  Široké lyže sa prebárali len minimálne, dobre držali smer, mierne stúpania v pohode držali šupiny a to dokonca ešte lepšie v stope (riadne vychodenej) s viac utlačeným snehom. Strmšie svahy som už musel stúpať cik-cak štýlom. Samozrejme hovoríme o kopčekoch v podhorí, čiže o žiadne strminy v skialpinistickom štýle sa nejedná.

Najviac som sa tešil na zjazdy. Prvé pokusy o telemark nedopadli vôbec zle, akurát ľavé otočky mi išli o dosť lepšie ako pravé. Skúšal som aj zjazd na upravenej zjazdovke, ale nebolo to ono.  I keď lyže majú hrany, sú stále mäkké, na veľmi rýchlom plochom svahu s utlačeným snehom nedržia dobre smer a jedine v tomto prípade som pocítil, že stále mám na nohách ešte bežky. V hlbokom prašane, kde sa majú o čo oprieť svojou plochou, si naopak doslova plávajú po snehu ako po bielych striebristých vlnách.

Podarilo sa mi dostať aj do stopy, riadne rozšľapanej turistami. V nej sú určite tieto lyže výrazne pomalšie a nemôžu sa porovnávať s uzučkými bežkami pre jazdu v stope. Cítil som aj brzdiaci efekt šupín. Na druhej strane ale vyhrávaju svojou stabilitou. Čiže ak plánujete zdolávať osobné rekordy a milujete svižnú klasiku v stope, na tieto lyže zabudnite. Ale ak čítate tieto riadky na tomto blogu tak pochybujem, že vás bude veľa.


K viazaniu sa zatiaľ vyjadrovať nebudem, všetko fungovalo ako má, nenašiel som žiadnu chybu alebo vadu. Myslím, že objektívnejšie sa k tomu vyjadrím až po nejakých tých kilometroch alebo hodinách.

Topánky ma prekvapili svojou pohodlnosťou, rýchlosťou zapínania, technickým “lookom“ a výborným gripom pri chodení v teréne. Počas trojhodinovej prechádzky noha ostala nepoškvrnená snehom, dokonca ponožka bola suchá, takže pravdepodobne tieto topánky budú aj dýchať. Je pravda, že klipsňa nepôsobí dvakrát pevne a tiež som si nie istý ako dlho vydrží po funkčnej stránke, čiže zapínať a vypínať, pretože ak sa ten malý kolíček vyjazdí neudrží klipsňu v zapnutej polohe. Všimol som si, že pravá topánka má asi trošku (stačí fakt pol milimetra) inak vykrojený niektorý s drapákov na podrážke, pretože pri došľapávaní na viazanie vydáva mierne vŕzgajúce zvuky. To sa ale časom vychodí takže ako problém to nevidím.

Podrobnejšie informácie o skúsenostiach dodám po nejakom čase a zžití sa s výbavou. Pridám aj info o viazaní Fischer BC NNN spolu s topánkami Fischer BCX-6 (nový model) a palicami Fischer BCX Variolighty, ktoré sme kúpili manželke, a s ktorou sa chystáme podniknúť pár výletikov po okolí.
Aby som to zhrnul, na pomalé vychutnávanie si zasneženej krajiny v hlbokom snehu mimo stopu a civilizáciu s úžasnými možnosťami zjazdu, s pocitom pevnej nohy a úžasnej istoty v ovládaní lyže nemôžete spraviť chybu kúpou tohto produktu.


Tomáš

neděle 16. ledna 2011

Ještědský hřbet: Javorník - Pláně pod Ještědem

Záviděníhodná Liberecká hřebenovka.

Hřeben mezi Ještědem a Javorníkem leží trochu stranou pozornosti lyžařských mas. Ta se soustředí do skiareálů vybudovaných na svazích obou jmenovaných vrcholů a tak je hřbet mezi nimi ponechán místním chalupníkům a přicestovalým vyznavačům volného terénu. Na jeho svazích potkáte skialpinisty, dobrodruhy na sněžnicích a sem tam nějaké běžkaře, kteří zcela nelogicky preferují brodění v hlubočáku před perfektně upravenými dálnicemi nedaleké Jizerské magistrály.

Auto necháváme na parkovišti nového lyžařského areálu “Obří Sud”, který se nachází nedaleko obce Jeřmanice. Do kopce vyrážíme podél bobové dráhy. Svah je tu docela mírný, takže není potřeba lepit pásy, nicméně je nutné počítat s tím, že protismyk se všude neudrží a je potřeba občas přejít do “stromečku”.


Od horní stanice bobové dráhy už je to k rozcestí “Javornická kaple” jen kousek. Tady je nejlepší ignorovat modré značení, které vede kousek po silnici a vydat se k lesu za kapličkou (pravděpodobně tu bude vyšlapaná stopa). Následuje krátký sjezdík lesem na krásnou svažitou louku, kde se opět napojíme na modrou značku. Na louce se parádně telemarkuje, samozřejmě neodoláme a několikrát si jí vyšlápnem a znova sjedem :)

Po modré pokračujeme přes rozhlednu Rašovka až na Pláně pod Ještědem. Cesta vede přirozeně po hřebeni, nebo těsně pod ním, takže i když turistické značení není vždy díky sněhu viditelné, problémy s navigací jsme neměli.


Za nejkrásnější považuji úsek cesty mezi rozcestím “Rašovský hřbet” až k “Rozkovcově kříži”, kde jsem zažili tu nejkýčovitější zimní romantiku jakou si lze představit :)







Samotná trasa mezi Javorníkem a Ještědem není dlouhá. Dá se ujet asi za hodinu a půl, nicméně cestou je tolik příležitostí k telemarkování, že žádný milovník této kratochvíle rozhodně neodolá třpytivému vábení a každou chvíli se vrhne dolů po prašanem pokrytém svahu. Nám se tak cesta natáhla asi na tři a půl hodiny (kde všude jsem jezdili je vidět z našeho tracklogu). Jeden z telemarkových pokusů na louce “U Šámalů” jsem dal na Facebook BC Běžek pod názvem “Video co se nepovedlo”.


Zobrazit místo Jestedsky hrbet: Javornik - Jested na větší mapě

Alternativa, kterou se chystám zkusit, až tu budu podruhé, je užít si sjezd od Šámalů až k silnici mezi Rašovkou a Prosečí pod Ještědem, traverz pod lesem a pak se napojit na zelenou turistickou značku a po ní vystoupat na Pláně pod Ještědem (tady to bude evidentně na pásy).
Tuhle trasu rozhodně a vřele doporučuju. Spojí-li se navíc sluníčko s čerstvým prašanem, jako to vyšlo nám, tak to absolutně nemá chybu.

Honza

neděle 9. ledna 2011

Brdy: Plešivec

Instantní dobrodružství.

Tenhle kopec jsem si vyhlédl už při plánování předchozí výpravy do Brd. Na mapě bylo vidět, že jeho strmé svahy, protkané množstvím cest, nabídnou adrenalinové sjezdy a jako vrcholový bonus dvě vyhlídky. Příležitost vystoupit na Plešivec se naskytla o víkendu před vánoci, když Kláru trápilo nějaké nachlazení a mě se samotnému nechtělo jet nikam daleko.

Vyrážím ze západního okraje Prahy, po plzeňské dálnici a na místě jsem asi za půl hodiny. Parkuji na kraji obce Lochovice, na uježděném plácku v zatáčce před železničním mostem.
Červená turistická značka začíná přes silnici a po ní jsem se dostal až na vrchol. Navigační problémy mohou vzniknout pouze na rozcestí Lhotka, kde se červená větví a je potřeba se vydat po levé větvi, která vede na vrchol Plešivce.



Po cestě lze i při relativním dostatku sněhu občas narazit na vyčuhující kameny, které jsou nepříjemné hlavně v  prudších sjezdech. Proto doporučuji se po nich pečlivě dívat a pamatovat si místa, kde je lepší při zpátečním sjezdíku neriskovat.

Situace se sněhem se dramaticky zlepší, když za lesní silničkou vystoupáte strmým lesním průsekem na cestu, která vede po vrstevnici. Z rozcestí Plešivecký hřeben, doporučuji stoupat na vrchol po červené a sjíždět z něj po zelené. Jednak si tu nejhezčí vyhlídku necháte až na konec a taky na zelené je daleko víc sněhu a méně vyčuhujících kamenů.



Vrchol Plešivce tvoří dlouhý skalní útes, z kterého jsou krásné výhledy po celé jeho délce. Lidé chodí pouze na tu nejhezčí vyhlídku a zbytek je čisté backcountry. V protisměru jsem tu potkal akorát trojici divoce vyhlížejících trampů, jinak ani stopa.




Zpáteční cesta je překvapivě rychlá, protože je skoro pořád z kopce. Některé sjezdy jsou docela přísné (strmý svah, úzká pěšina, po stranách stromy) jiné příjemně pohodové. Kdybych to jel podruhé, asi bych se nevracel hned na červenou, ale protáhl si sjezd po zelené až na žlutou a po ní do Lhotky.

Na vrchol Plešivce se dá vyšlápnout samozřejmě i na normálních běžkách, ale sjezd z něho, v tom případě, rozhodně nebude příjemným zážitkem :) Celá akce se dá v pohodě zvládnout za tři hodiny, s cestou do Prahy za čtyři, nicméně rozhodně se nejedná o nějakou “profláklou” běžkařskou trasu a pocit dobrodružství ve vás určitě zanechá.


Zobrazit místo Brdy: Plešivec na větší mapě

Tracklog ke stažení zde.

Honza